𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴛᴇɴ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗜 𝘀𝗮𝗶𝗱 𝗜'𝗱 𝗰𝗮𝘁𝗰𝗵 𝘆𝗼𝘂 𝗶𝗳 𝘆𝗼𝘂 𝗳𝗮𝗹𝗹 𝗮𝗻𝗱 𝗶𝗳 𝘁𝗵𝗲𝗺 𝗹𝗮𝘂𝗴𝗵, 𝘁𝗵𝗲𝗻 𝗳𝘂𝗰𝗸 '𝗲𝗺 𝗮𝗹𝗹 ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

BĚHEM toho, co si Miles dával popoledního šlofíka na gauči u televize, já se snažila udělat něco na oběd, ať neumřeme hlady.

Zrovna jsem vytahovala z lednice kečup ve skleněné lahvi, abych ho mohla dát na hranolky, jenž jsem pekla v troubě. Zavřela jsem dveře lednice a za nimi se náhle objevil chlapec, kterého jsem se polekala natolik, že mi kečup vyklouzl z ruky a sklo se roztříštilo po celé podlaze.

,,Do hajzlu!" Vyjekl Miles a podíval se na mé nohy od krve a kečupu. ,,Pane bože, omlouvám se...nevěděl jsem, že se tak lekneš." Dřepl si a snažil se odstranit střepy z mých chodidel, zatímco já jen nehybně stála na místě. ,,Soph?" Zvedl ke mně pohled a postavil se.

,,A-ano?" Zatřásla jsem hlavou a vrátila se do reality.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se a chytil mě za ruku.

,,Nevím, cítím se zvláštně." Odpověděla jsem a pomalu se mi začalo zatmívat před očima.

,,Sophi!" Zaslechla jsem tlumený křik a poté jen tma..

Probudila jsem se na gauči a když jsem se rozhlédla kolem, vedle mě seděl Miles a držel mě za ruku.

,,Mi?" Oslovila jsem ho tiše a on zpozorněl.

,,Konečně...už jsem se začínal bát." Oddechl si a promnul mou ruku.

,,Co se stalo? Úplně mi třeští hlava." Bolestně jsem svraštila obočí a pokusila se posadit.

,,Ne ne, jen lež." Přikázal mi a opatrně mě zase položil. ,,Co si pamatuješ?"

,,Dělala jsem oběd, chtěla vytáhnout kečup z lednice a najednou ses objevil ty. Chvíli jsem nic nevnímala a nakonec jsem tě jen slyšela křičet moje jméno. Zbytek si nějak nevybavuju." Pronesla jsem a snažila se zapátrat ve své paměti.

,,No vlastně ses mě lekla a kečup pustila, takže se rozbil a ty jsi měla nohy pořezané od střepů. Sice to nebylo až tak strašné, ale i tak jsem začal lehce panikařit a když jsem si všiml, že jsi nějak mimo, najednou jsi omdlela a já tě sotva stihl chytit." Vysvětlil a starostlivě se na mě podíval.

,,Vážně netuším, co se stalo...prostě jsem najednou vypla." Zamyšleně jsem se zadívala před sebe a snažila se pobrat informace, jenž mi byly sděleny. ,,Počkat...říkal jsi, že jsem měla pořezané nohy?" Vyhrkla jsem a podívala se na svá chodidla, na nichž byly všude náplasti.

,,Dlouho jsem hledal lékárničku, protože jsem netušil, že ji máte v koupelně za zrcadlem. Snažil jsem se tě ošetřit co nejrychleji." Nervózně se na mě koukl a já pohladila jeho tvář.

,,Děkuju." Pousmála jsem se a najednou si něco uvědomila. ,,Ty jsi asi nevyndal ty hranolky z trouby, že?" Polkla jsem zaskočeně a on nechápavě zakroutil hlavou v nesouhlas.