𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴇᴘɪʟᴏɢᴜᴇ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝘆𝗼𝘂'𝗿𝗲 𝗴𝗼𝗻𝗻𝗮 𝘄𝗶𝘀𝗵 𝘆𝗼𝘂 𝗻𝗲𝘃𝗲𝗿 𝗵𝗮𝘃𝗲 𝗺𝗲𝘁 𝗺𝗲 (𝘄𝗲 𝗰𝗼𝘂𝗹𝗱 𝗵𝗮𝘃𝗲 𝗵𝗮𝗱 𝗶𝘁 𝗮𝗹𝗹) ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

AČKOLIV to nikdo nechtěl, ten den musel jednou přijít. Den mého návratu do Londýna.

,,Sophiii." Ukňučená Flora se mě nehodlala pustit a pořád plakala. ,,Nesmíš odjet." Zavzlykala stejnou větu už po šesté a s ubrečenýma očima ke mně vzhlédla.

,,Musím.." Špitla jsem, snažící se udržet slzy a se soucitným pohledem se na ni podívala.

,,Neee!" Začala brečet úplně nanovo a obličej zarazila do mé sukně.

,,Floro...musíš mě pustit.." Lehce jsem se dotkla jejich vlasů a snažila se ji od sebe opatrně odstrčit.

,,Nechci!" Vypískla a ani se nehla.

,,Floro, notak.." Miles, který doteď jen s kamenným výrazem přihlížel, ji vzal za ruku a odtáhl ode mě.

,,Co to děláš?! Ty nejsi vůbec smutný, že Sophi musí odjet!" Se slzami v očích ho probodla pohledem a on si povzdechl. Byl smutný...ale snažil se to nedát najevo..

Přistoupila jsem k němu a položila ruku na jeho ledovou tvář. ,,Mi?" Zvedla jsem mu sklopenou hlavu a uviděla jeho lesknoucí se oči. ,,Notak.." Silně jsem ho objala a ucítila, jak se jeho paže kolem mě obmotaly a pevně mě stiskly.

,,Budeš mi chybět." Zašeptal mi těsně u ucha a už jsem jen cítila vlhko na levém rameni.

,,Ty mně taky." Také už jsem to neudržela a vzlykla.

,,Urychlete to, nemáme celý den." Ozval se hlas mé netrpělivé matky a přesně jsem věděla, že protočila panenkami.

Z mých úst vyšel hlasitý povzdech. ,,Nejradši bych tu zůstala s vámi.." Špitla jsem sklesle.

,,Já vím.. Taky bych to tak chtěl, ani nevíš jak moc." Připustil a pohladil mě po vlasech.

,,Soph!" Křikl Matthew, který vystrčil hlavu z okénka auta.

,,Nějak to zvládneme.. Jakmile to půjde, přijedu si pro tebe a odjedeme spolu daleko." Položil mi dlaň na tvář a já se na ni natiskla.

,,Slibuješ?" Smutně jsem k němu zvedla pohled a on mi věnoval zlomený úsměv.

,,Slibuju." Vtiskl mi polibek na čelo. ,,Ale ty mi musíš slíbit, že na mě nezapomeneš a budeš čekat." Opáčil a přitiskl si můj obličej k jeho hrudi.

,,Budu princezna, co čeká na svého prince." Zamumlala jsem a slzami mu zamokřila celý svetr, načež jsem se odtáhla, jelikož mě matčin úžasný přítel popoháněl troubením. Naposled jsem se postavila na špičky a přitiskla se na Milesovy jemné rty. Nechtěla jsem, aby ta chvíle skončila..

On byl ten, kdo ten moment ukončil. ,,Musíš jet, jinak budeš mít problém.." Přejel mi palcem po lícní kosti a povzdechl si.

,,Máš pravdu.." Smutně jsem se odtáhla a dřepla si, abych ještě rychle objala Floru. ,,Pa, ty zlobidlo. Pohlídej mi Milese, ano? Dávám ti ho na starost." Pousmála jsem se a dala jí pusu na tvář.

,,Mám tě ráda." Zavzlykala a já sevřela pěsti, ať se nerozbrečím jako malé dítě.

,,Já tebe taky." Vstala jsem a oběma jim zamávala. Nasedla jsem do auta a podívala se na ně z okénka.

,,No konečně." Odfrkla si matka a Matt nastartoval auto, jenž se pomalu začalo rozjíždět.

Sledovala jsem mé dvě oblíbené osoby, jak v dálce mizí i s městem, v němž jsem toho tolik za ten necelý rok zažila. Jejich skleslé obličeje mě nutily brečet ještě víc. Nedokázala jsem se dívat, jak mi pomalu odchází ze života.

,,Určitě se ještě setkáme.." Zašeptala jsem tiše pro sebe a zavřela oči.

jsem člověk, co nenávidí otevřené konce? ano. napsala jsem zrovna jeden takový? očividně. :'D omlouvám se za takovou prodlevu a alternativní konec, ale vážně nebyl čas, motivace toto dokončit a už vůbec ne k pokračování. děkuju za veškeré ohlasy, podporu a ten krásně strávený čas při psaní této fikce. možná se někdy vrátím s dalšími příběhy, možná ne, ale vždycky budu za vás vděčná a mít vás ráda<33 mějte se a zase někdy!

-adél<3