𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴛᴡᴇɴᴛʏ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗖𝘂𝗱𝗱𝗹𝗲𝗱 𝘂𝗽 𝘄𝗶𝘁𝗵 𝗵𝗮𝗿𝗱 𝗰𝗼𝗻𝘁𝗲𝗺𝗽𝘁. 𝗗𝗼𝗲𝘀 𝘀𝗵𝗲 𝗹𝗼𝘃𝗲 𝘆𝗼𝘂? 𝗔𝗻𝗱, 𝗜 𝘀𝘄𝗲𝗮𝗿 𝗜 𝗱𝗼 ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

MOHU říct, že tohle byly ty nejhezčí Vánoce, které jsem kdy prožila. A to ani nemluvím o Novém roce. Udělali jsme si vlastní nádherný ohňostroj, pili šampaňské (samozřejmě, že pro nezletilé byl jen dětský šampus, ale s Milesem jsme zkusili i ten normální). Táta se solidně opil, takže další zábava a starosti navíc. Ale to není to, co jsem si na tom všem užila nejvíc..

Všichni spali, jen já a Miles jsme nemohli usnout a proto jsme se vydali na menší noční výpravu. A jelikož s mým hendikepem by nám to trvalo milion let a zároveň bychom všechny vzbudili, kudrnáč mě nesl na zádech.

Donesl mě až do stájí, kde mě posadil na slámu, načež se uvelebil vedle mě a obmotal mi ruku kolem ramen. Měli jsme krásný výhled na jejich zasněženou zahradu, zakrytou pod rouškou tmy. Byl to kouzelný moment.

,,Je to krása, viď?" Zašeptal a pohlédl ke mně. Já jen přikývla a opřela se o jeho rameno. ,,Myslíš, že to tu bude vypadat stejně, až se vezmeme?" Zeptal se tiše s jiskřičkami v očích a pohledem upřeným na bílou krajinu před námi.

,,Počkat, co?" Zadrhla jsem se a odtáhla se od něj. ,,Říkal jsi až se vezmeme?" Snažila jsem se to pobrat a on lehce našpulil rty.

,,Ano." Hlesl a pozoroval mě.

,,Jsme spolu teprve chvíli a ty už plánuješ svatbu?" Uchechtla jsem se nechápavě a jeho výraz posmutněl.

,,Já jen...nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě. Nemyslel jsem to tak, že se musíme hned vzít a uvědomuju si, jak dlouho spolu chodíme...ale doufal jsem, že nám to vydrží dlouho a jednou, až bude ten správný moment, tě požádám o ruku a ty řekneš ano. Budeme mít dokonalou svatbu, kde pozveme všechny známé. Narodí se nám nádherné děti, které vyrostou, najdou si někoho, s kým stráví zbytek života, jako my dva a nakonec jen zestárneme šťastní, že máme jeden druhého." Pronesl, přičemž se díval před sebe a já si všimla jeho skleněných očí. ,,Takhle si představuju svou budoucnost s tebou." Dodal s povzdechnutím a otočil se na mě.

Tohle mi doslova vyrazilo dech a já nevěděla, co na to odpovědět. Nečekala jsem totiž, že něco takového někdy uslyším od někoho, jako je zrovna on..

,,Ty o tohle zřejmě nestojíš, co? Určitě se za nějakou dobu rozejdeme, protože si najdeš někoho, s kým budeš ještě šťastnější než se mnou a to všechno prožiješ s ním." Odvrátil pohled a po tváři mu stekla malinká slza, kterou jsem setřela.

,,A na to jsi přišel kde?" Smutně jsem se pousmála a i já už cítila tekoucí slzy. On se na mě znovu podíval a pootevřel ústa. ,,Jen jsem byla překvapená z toho, co jsi řekl, protože jsem si doteď myslela, že jen já si přeju takovou budoucnost." Vysvětlila jsem a přiblížila se k němu.

,,Takže...si mě chceš jednou vážně vzít a stát se paní Fairchildovou?" Prohlédl si můj výraz, jestli si náhodou nedělám srandu a já přikývla.

,,Ano, Milesi. A víš proč?" Zahleděla jsem se do jeho čokoládových očí, zářících ve tmě. ,,Protože tě miluju a jen tak zřejmě nepřestanu." Odpověděla jsem na vlastní otázku a spojila naše rty.

,,Já tebe taky." Šeptl do polibku a usmál se.

Na tenhle moment nikdy nezapomenu.

•••