𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴇʟᴇᴠᴇɴ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗜𝘁'𝘀 𝗴𝗼𝗻𝗻𝗮 𝗵𝘂𝗿𝘁 𝗳𝗼𝗿 𝗮 𝗯𝗶𝘁 𝗼𝗳 𝘁𝗶𝗺𝗲, 𝘀𝗼 𝗯𝗼𝘁𝘁𝗼𝗺𝘀 𝘂𝗽, 𝗹𝗲𝘁'𝘀 𝗳𝗼𝗿𝗴𝗲𝘁 𝘁𝗼𝗻𝗶𝗴𝗵𝘁 ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

RÁNO jsem se vzbudila vedle spícího chlapce a uvědomila si, že jsme ještě pořád na zemi. Rozhlédla jsem se kolem a můj pohled opět skončil znovu na Milesovi.

Ty jeho pootevřené rty mě tak lákaly, ale nakonec jsem odolala a polibek, jenž jsem mu chtěla dát, skončil na jeho čele. On i přesto spal dál a jen tiše vydechoval.

,,Můj Mercury...je čas vstávat." Lehce jsem do něj drkla, ale nic to s tím neudělalo. ,,Milesi." Pokračovala jsem a stále s ním třásla tak, abych mu nezpůsobila infarkt. ,,Halooo."

On jen něco nesrozumitelně zamumlal a přitiskl se víc ke mně.

,,Jak chceš, řekl sis o to sám." Mykla jsem rameny a těžce se na něj rozvalila. ,,Vstáváme!"

,,Neeee." Odfrkl si a zřejmě chtěl vložit hlavu do polštáře, jenže zde žádný nebyl. ,,Sakra."

,,No šup. Snídaně se sama neudělá." Zatleskala jsem a snažila se ho posadit.

,,Tak ji udělej ty." S ospalým výrazem se na mě podíval a opět začal zavírat oči.

,,Neee! Ty mi s tím pomůžeš." Namítla jsem a chytila jeho ruce.

,,Já chci ale spaaat." Zamručel a nechal se mnou vláčet.

,,Smůla, Růženko." Uchechtla jsem se a konečně se mi povedlo ho nějak dostat na nohy, přičemž se na mě zavěsil. ,,Postav see!"

,,Nechce se miiii." Zívnul si a objal mě kolem ramen.

,,Spadneš." Varovala jsem ho, ale on to měl zřejmě někde. ,,Jak chceš." Mykla jsem rameny a udělala dva kroky dozadu, načež on tvrdě dopadl na zem.

,,Do prdele!" Vyjekl a naštvaně mě probodl vražedným pohledem.

,,Říkala jsem ti, ať se postavíš normálně." Pronesla jsem bez emocí a konečně šla do kuchyně, kde jsem nám udělala tousty se sýrem.

Když jsem se i s dvěma talíři vrátila do obýváku, Miles už aspoň seděl na gauči. Položila jsem jídlo na stůl a on si hned vzal.

,,Okamžitě to polož zpátky, ty nevychovače!" Okřikla jsem ho a on zaraženě vrátil toust. ,,Ještě zajdu pro něco k pití." Prohlásila jsem a zaběhla pro dvě sklenice a pomerančový džus.

Sklenice jsem položila na stůl, nalila do nich oranžovou tekutinu a chlapec mi věnoval nedočkavý pohled.

,,Už můžu?" Zeptal se a já se uchechtla.

,,Jo, prosimtě." Odvětila jsem a stejně jako on, si vzala do ruky toust. ,,Jako malý." Vydechla jsem pobaveně.

,,Děkuju." Pousmál se, což jsem mu oplatila.

Dali jsme si snídani, převlékli se do čistého oblečení a následně se rozhodli jít ven, jelikož je dnes hezky. Prošli jsme snad celou čtvrť.

,,Hele, nechceš do kina?" Navrhl Mi a já se podívala na tabuli před námi.

,,Můžeme." Hlesla jsem a poté jsme si šli koupit lístky a popcorn.