𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴛʜɪʀᴛʏ-sᴇᴠᴇɴ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗟𝗼𝗼𝗸 𝗺𝗲 𝗶𝗻 𝘁𝗵𝗲 𝗳𝗮𝗰𝗲, 𝘁𝗲𝗹𝗹 𝗺𝗲 𝘁𝗵𝗮𝘁 𝘆𝗼𝘂 𝗹𝗼𝘃𝗲 𝗺𝗲 𝗲𝘃𝗲𝗻 𝗶𝗳 𝗶𝘁𝘀 𝗳𝗮𝗸𝗲 ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

,,SOPH! Soph vzbuď se!" Zaslechla jsem tlumený hrubý hlas a pokusila se otevřít oči.

,,T-tati?" Zamžourala jsem očima a světlo mě opět oslepilo.

,,Ne, to jsem já, Miles.." Hlas už nebyl tak hrubý a já spatřila obrys kudrnatých vlasů a bledý obličej.

,,Mi..?" Špitla jsem a on stiskl mou ruku.

,,Jsem tady, neboj." Pohladil mě palcem po hřbetě ruky a pousmál se.

,,K-kde jsme?" Porozhlédla jsem se kolem a viděla jen bílo.

,,V nemocnici...ty a Mathew jste se vybourali několik metrů od domu." Povzdechl si a v očích měl malé plamínky. ,,Co se stalo? Pamatuješ si něco?"

,,Někdo...tam byl, ale...pak zmizel.." Snažila jsem se vysvětlit, co jsem viděla.

,,Co? Kdo byl kde?" Nechápavě se ke mně naklonil víc a já se snažila si vzpomenout.

Nechtěla jsem radši říkat, že na mě Mathew sahal.. ,,Mluvili jsme spolu a- a najednou tam byl-" Přesně jsem si vybavila, kdo se před kapotou auta objevil. ,,byl tam on, Mi...viděla jsem ho.." Oči se mi zase plnily slzami.

,,O čem to mluvíš? Kdo on?" Starostlivě si prohlédl můj výraz.

,,Q-Quint.." Špitla jsem a jako bych ztratila hlas..

Chvíli nic neříkal a jen mě sledoval s neutrálním pohledem. ,,O čem jste mluvili?"

,,C-co?"

,,O čem jste s Mathewem mluvili?" Otázal se znovu a upřesnil jméno.

,,T-to...si nepamatuju." Zalhala jsem a snažila se znít co nejvíc přesvědčivě.

On však poznal, že nemluvím pravdu. ,,Nelži mi." Zmáčkl mou ruku.

,,T-to bolí.." Srdce se mi rozbušilo dvakrát rychleji a já opět cítila ten strach, jako v autě.

,,Řekni pravdu, Soph. O čem jste se bavili?" Zeptal se znovu a já si uvědomila, že podobná věc se stala pár dní zpátky, tu noc, kdy jsme se pohádali..

,,Tohle nejsi t-"

Rukou sjel k mému levému stehnu a stiskl ho. ,,Tohle ti dělal, že jo? Sahal na tebe, jako bys byla jeho, nemám pravdu?"

,,Milesi, přestaň...z-zase tě ovládá.." Zalapala jsem po dechu, když mou nohu mačkal čím dál tím silněji.

,,Proč mi lžeš, Soph? Lhát se přece nemá." Ušklíbl se a naklonil se nade mě. ,,Lháři půjdou do pekla." Zasmál se, načež oběma rukama stlačil mou hruď a já se prostě propadla někam dolů.

Otevřela jsem oči a rozhlédla se. ,,Můj...pokoj?" Nechápavě jsem se dívala kolem.

,,Oh, už jsi vzhůru." Zaslechla jsem Milesův hlas vedle sebe.

,,Měla jsem strašný sen, kde-" Otočila jsem se k němu a zarazila se nad jeho vzhledem.

,,Kde co?" Otázal se a já se na něj nemohla přestat dívat se strachem v očích. Jeho kůže byla nazelenalá a v některých místech měl zahnisané rány, ve vlasech mu lezli malí pavoučci a vysely mu z nich pavučiny.