Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

18. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Bez Hestiyny přítomnosti máme nějaký divný sklony k řešení vztahů toho druhýho a to nikdy nevěští nic dobrýho. Doufám, že příště tu Hestia už bude, protože se docela obávám, co jinýho by se ještě mohlo stát.

"Jamesi! Byl jsi úžasnej! My jsme byli úžasný!" Vykřikla jsem, okamžitě seskočila z koštěte a hned vyrazila ke zbytku našeho týmu a skočila do hromadnýho obětí.

James Zlatonku chytnul po ani ne deseti minutách zápasu. Je to prostě náš pašák.

Narozdíl od zmijozelskýho chytače... Jako nechci teď nějak zrazovat svojí milovanou kolej, ale musím uznat, že minulej rok byl jejich chytač fakt dobrej. Byl to Reg. 

Z mě neznámýho důvodu už tenhle rok v týmu není a nahradil ho Evan Rosier. Nemám ho ráda, už jenom proto, že se říká, že patří k němu.

A ještě k tomu naprosto mizerně hraje Famfrpál. Nechápu, proč si Reguluse v týmu nenechali. Nerada to přiznávám, ale byl to silnej soupeř.

Zatřásla jsem hlavou a radši se pořádně začala soustředit na můj rudej dres, kterej jsem si o pár chvil pozdějc přetáhla přes hlavu.

Nebudu tu ztrácet čas nad přemýšlením o Zmijozelských - sama někdy uvažuju, jestli vůbec maj mozek. (P.a. prosím teď všechny Zmijozelské - neberte to osobně xD Sama proti Zmijozelu nic nemám, kdyžtak si běžte stěžovat na Magic ;))

S dobrou náladou jsem po boku Jamieho s hrdým úsměvem vyšla ze šatny a začali jsme pomalu stoupat po schodech nahoru, do naší společenky, kde se určitě bude konat párty. Tak rychlý vítězství tu totiž dlouho nebylo.

"Pořádně jsem to Rosierovi natřel. Teda možná to ode mě bylo trochu nefér, vždyť on ani pořádně neuměl sedět na koštěti..." zamyslel se brýlatý chytač vedle mě a já protočila oči.

"Tak se neměl do jejich týmu vůbec hlásit, udělals to dobře. Vždyť jsme vyhráli!" Vesele jsem se na něj zazubila a James spokojeně přikývnul. "Vyhráli."

Došli jsme až do společenky, kde jsem okamžitě zamířila do ložnice, vysprchovat se.

Jakmile jsem zase ze sprchy vylezla, hned jsem toho zalitovala, protože se do mě zakousla studená zima. Nenávidím tohle napůl podzim - napůl zima počasí.

Zabalená v županu jsem vyběhla z ložnice a rychle se nasoukala do prvních džínů, co jsem našla. Přes hlavu jsem si přetáhla dlouhý tričko a na to ještě mikinu s kapucí. Teď už mi zima nebude.

Protože jsem stejnak byla v ložnici sama a dole se chystala párty (moje třetí párty za tenhle rok. Nějak podezřelý na to, že jsem v Bradavicích teprve druhej měsíc...) rozhodla jsem se jenom tak poflakovat, protože jsem se moc nehodlala na párty ukazovat, jelikož jsem se po letošních zkušenostech chtěla alkoholu vyhnout. Pořádně vyhnout.

Sice jsem do společenky o dvě hodiny pozdějc dorazila, ale to jenom proto, abych si došla na večeři. Když jsem se vrátila, párty samozřejmě ještě nezačala, takže jsem zase rychle vyklouzla obrazem ven na chodbu.

Jakmile jsem zabočila za roh, narazila jsem na Rema, kterej seděl na širokým parapetu a četl si. Jaká to náhoda.

"Remusi," usmála jsem se na něj a prostě se k němu na parapet vecpala. No, kamarádství se mnou si vyžaduje oběti.

"Magic," opáčil a ani nezvednul pohled od knihy. "Jak se máš?" Naznačila jsem mu, že tu rozhodně nehodlám jen tak sedět a pozorovat ho, jak si čte a raději ocením plnohodnotnou konverzaci. Na druhou stranu, jestli si chce číst, řekl by mi to. Na to ho znám docela dobře.