Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

1. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Hm a ještě pořád mám rok na to, bezstarostně přežívat v tomhle hradě. A to rozhodně budu. Doufejme, že fakt bezstarostně.

Když nás Minnie pustila, v doprovodu Filche jsme zamířili do Velký síně. Bylo mi jasný, že ho určitě moc mrzelo, že nás nevyloučili. Pfff.

"Co na to asi řeknou rodiče?" Pípla Lily a nervózně si odhrnula vlasy z čela. "To bude v pohodě, Evansová. Ty seš tak dokonalá, že na tebe se určitě zlobit nebudou -"

"Tebe jsem se neptala, Pottere. A nikdo není dokonalý." Probodla ho Lils pohledem. "Já jsem dokonalý!" Ozval se dotčeně Black a já nad ním zakroutila očima.

"Tím bych si nebyla tak jistá. Ale to tvoje ego nejspíš nepřelouská, co?" Uzemnila jsem ho.

"Hele o co se tu vlastně pokoušíš?!" Ozval se najednou a zastavil se.

Já taky zastavila, ale Lily a Moon se nejspíš rozhodly, že mi záda krýt nebudou a společně s klukama nám vyklidili cestu a pokračovali do síně. Filch se na nás taky vykašlal. Arghh.

"Ehm o nic?" Zaraženě jsem zakmrkala. "Seš na mě hnusná. Myslel jsem, že jsme se konečně aspoň trochu přestali hádat. Však víš, v červnu to bylo v pohodě. Ale teď si sem nakráčíš a najednou je zase Black ten největší idiot světa?!"

Co...? Trochu to nepobírám. Takže počkat - chce mi tím snad naznačit, že chce, abysme se zas nezačali hádat? Ale to je divný. Hodně divný.

"Ale ty seš ten největší idiot světa." Vypadlo ze mě tak nějak samo. Automaticky. Jako kdybych ani nemohla řídit vlastní slova.

"Nehodlám s tvým názorem souhlasit." Ušklíbnul se a zamířil k síni. Já se vydala za ním.

"Jak myslíš." Zamračila jsem se a jeho úšklebek se jenom prohloubil. "Takže mojí nabídku na uzavření míru nepřijímáš? Fajn, tak naše válka pořád neskončila." Zablýsklo se mu v očích, ani nepočkal na mojí odpověď a vpadnul do síně. Ale vždyť já mu neřekla, že mír uzavřít nechci - Co mu zas promerlina přelítlo přes nos?

Nakonec jsem zmateně vpadla do síně za ním a hned se na nás upřely desítky zvědavých pohledů. Zrudla jsem snad až vy víte kde a rychle našla pohledem Moon a zamířila jsem k ní. Black se vydal na opačnou stranu ke zbytku Pobertů.

Tohle jsem si trochu zavařila. Trochu dost. Blýskla jsem pohledem po Jamesovi, kterýmu Black právě něco zapáleně vysvětloval a díval se u toho na mně. Zatraceně.

Že s ním mír uzavřít nechci si vymyslel sám. No tak hnusná jsem na něj ale taky být nemusela...

Ale budiž, ať je to jak chce, měla bych doplnit svoje zásoby bomb hnojůvek, určitě se budou hodit. Rozhodla jsem se, že teď na to ale nebudu myslet. Proč taky.

Od mrzimorskýho stolu na mně zuřivě mávala Bonnie. Zamávala jsem jí zpátky a pusou jí naznačila, že jí všechno vysvětlím potom. Někdy mám pocit, že snad umí odezírat ze rtů.

Zachvíli vpochodovala do síně Minnie s prvákama v patách a jako každej rok začalo nudný zařazování.

Když byli všichni prváci zařazení, zůstala tam ještě jedna holka. Vypadala tak na sedmnáct, měla po ramena dlouhý zlatý vlasy, zkroucený v divokých vlnách. Od prvního pohledu mi nebyla sympatická a potichu jsem doufala, že neskončí v Nebelvíru.

Když Minnie přečetla její jméno, sebevědomě zvedla bradu a zamířila ke stoličce.

"De Lussierová, Samantha!" Takže Samantha. To jméno k ní docela sedí. A podle příjmení odhaduju, že nejspíš přijela z Francie.