Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

22. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Ale kdoví, třeba je, jenom ho musím ještě líp poznat. A nebo taky není a ten někdo je mi pořád blíž a blíž, až si uvědomím, že to byl vlastně celou dobu on, na koho jsem čekala..

Odpálila jsem camrál na Jamieho a ten ho bleskově chytil a nahrál mi ho zpátky.

Já neváhala ani chvilku a zachvíli se camrál nacházel zase na Jamesově straně hřiště.

Zkoušíme si Famfrpál na nadcházející zápas. No dobře, spíš jsme se oba nudili a neměli jsme co dělat, takže jsme se rozhodli volný odpoledne využít aspoň na něco produktivního. (Učení ani jeden z nás nepovažoval za produktivní.)

"Maaaag!" uslyšela jsem najednou ze spoda a oba s Jamiem jsme se za tím zvukem otočili. Kousek od hřiště stála Lils a mávala na nás.

James popadnul camrál do podpaždí a rychlostí blesku slítnul dolů. Ta Lily mu začíná lést na mozek čím dál, tím víc.

Já ho trochu pomalejc následovala, protože jsem si všimla Samanthy, postávající opodál, zavěšený na Siriusovu rameni. Merline, je tak průhledná.

"Čau Lils! Uhm ahoj, Siriusi a Samantho," zmohla jsem se na nepatrný pokývnutí hlavou (přece jenom, jsem slušně vychovaná dívka) a následně jsem se otočila na Jamese s Lily.

Když nad tím tak přemýšlím, i jejich jména se k sobě hodí. James a Lily. Lily a James...

Z mýho přemýšlení mě vytrhla až ona rudovláska, přesněji řečeno sněhová koule, kterou po mě hodila. Trefila se naštěstí jenom do ramene, ale stejnak jí to nedaruju!

Jo, už v půlce listopadu stihnul napadnout sníh. Ono je to tak vlastně každej rok a s jistotou můžu říct, že do konce února se toho bílýho nadělení nezbavíme.

"Tos neudělala!" Houkla jsem po ní a hned se sehnula pro vlastní kouli. Jak se dalo očekávat, zachvíli už lítaly koule do všech světových stran.

Nečekala jsem, že se sněhová bitva strhne tak brzy, každopádně jsem na to vůbec nebyla oblečená a zachvíli jsem měla dres úplně mokrej. To mě ale ani v nejmenším nezastavilo.

Trochu mi tu teda chyběla Moon, která se společně s Remem zrovna teď za zdmi hradu učili s Péťou, kterýmu se nějak nedařilo na formulích, ale co jsem mohla dělat.

Když jsem začala uvažovat nad tím, že Samantha je vlastně taky docela fajn - už se k Siriusovi tolik neměla (ehm možná za to mohly sněhový koule, který metal po každým, kdo se k němu nedej merline přiblížil na míň, než pět metrů) a občas prohodila i něco docela vtipnýho.

Ve chvíli, kdy jsem si pomyslela, že bych přece jenom mohla přehodnotit svůj názor na ní, to všechno zkazila.

Mrskla mi kouli přímo do obličeje, odkud mi sníh popadal pod dres a šálu. Tohle by bylo ještě v pohodě, koneckonců nehody se stávají a byla to přece hra, jenomže, jak mi o chvíli pozdějc došlo, ona to neudělala omylem. Byl to záměr, se kterým se zrovna dvakrát netajila.

Což tohle by se taky ještě dalo zvládnout, ale pak udělala něco dětinsky trapnýho - přistoupila ke mě a s úšklebkem řekla něco v tom smyslu, že bych se nejspíš měla jít převlíct, abych nechytla rýmičku, a že to tu přežijou i beze mě. Nutně podotknout, že James měl stejnej dres, jako já, ale tomu neřekla ani slovo.

Teda neřekla to slovo od slova takhle, protože se jí do toho zapletlo pár francouzských slovíček, který jsem si musela domyslet, včetně hlasitýho Au revoir! na konci.