Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

35. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Když už jsme u toho zpravování vztahů, vím o jednom, kterej by to docela potřeboval. V tu dobu jsem ale ještě netušila, co se stane příští týden.

Zrovna jsem se společně se smějícím Siriusem vracela zkratkou do hradu. Už bylo celkem pozdě, protože jsme se na střeše trochu zasekli. Nebo to bylo spíš tím, že já jsem přišla pozdě, protože jsem zase musela dodělávat úkoly.

Teď to znělo podezřele, ale nic v našem setkání není. Fakt ne. Jenom jsme vymýšleli plán, jak Jelínkovi dohodit Lils. A ne, že bysme to vymysleli, protože ono to není tak jednoduchý.

Vlastně ani nevím, jak se dokážeme takhle normálně bavit po tom, co se stalo na Přežití. Fajn, možná to prostě až moc hrotím, ale stejnak to moc nechápu. A taky potom, co mi řekl, co má udělat, aby to, co se stalo na Přežití (všichni víme, o čem mluvím) mohl udělat znovu...

Možná zapomněl, že to vlastně řekl a nebo si to rozmyslel a... U tohohle pomyšlení mě trochu píchlo u srdce, ale ignorovala jsem to. Každopádně se o tom ani jeden z nás ani náznakem nezmínil. Což nevím, jestli je dobře, nebo naopak. 

"A jak je na tom vlastně tvoje sestra? S mým bratrem?" Nadhodil Tichošlápek zamyšleně.

"Uhm, asi dobře, předkládám. Jsou spokojený a Reggie se podle toho, co Moon říká, o ní fakt stará," zamumala jsem a najednou mi bylo nějak zvláštně. Právě mi totiž došlo, že moje sestra chodí s jeho bratrem. Někdy mi zásadní věci dochází hodně pomalu.

A právě tady řeším vztahy se Siriusem Blackem. Slova vtahy a Sirius Black jako by se navzájem odpuzovaly a přesto to s ním právě řeším. Musíme ale brát v potaz, že to nejsou jeho vztahy.

Hm a je pravda, že se Samanthou jsem ho už delší dobu neviděla. Teda respektive viděla, ale přijde mi, že on už o její přítomnost nestojí tolik, jako dřív.

Což je fajn. Teda uhm - mě je to samozřejmě úplně jedno...

"To je dobře. Regulusovi když na něčem opravdu záleží, tak si na to... dává pozor," zašklebil se, ale hned zase zvážněl.

"Hrozně dlouho jsem s ním nemluvil. Možná bych měl... Ale potom, co se mě vůbec nezastal, když mi matka - to je vlastně jedno. Prostě bych se to možná měl pokusit zachránit," zamumlal a já mu povzbudivě stiskla ruku. Jenom na chviličku, protože jsem prostě měla pocit, že bych to měla udělat.

"Za pokus nic nedáš," usmála jsem se na něj, on mi úsměv oplatil (ďolíčky!) - a po vážnosti v jeho tváři už nebylo ani stopy. Tohle se mi na něm líbilo asi ze všeho nejvíc. Teda - je fajn, když se vám na kamarádovi něco líbí, ne?

Když jsme procházeli chodbou mezi Velkou a vstupní síní, všimla jsem si Moon, která zrovna vycházela z Velký síně.

Chvíli za ní se vynořil i Matt a samozřejmě nás oba uviděli. Proč zrovna já mám takovou smůlu?

Sirius mi zrovna něco zaujatě vykládal a vůbec si nevšimnul Mattova pohledu, kterej jako by mě praštil pěstí do břicha. Nebo tak jsem se aspoň cítila.

Bylo v něm zklamání a něco jako... smutek smíchanej s naštváním a žárlivostí. Jo, asi tak bych to popsala.

Matt ale svůj pohled mistrně schoval pod neutrální, ležérní výraz a zamířil k nám, přesněji řečeno ke mně a mě se nepříjemně stáhnul žaludek.

Určitě si bude chtít promluvit. Chtěl už před několika dnama, ale to jsem šla za Claire a potom už jsme buď já, nebo on neměli čas.

Uvědomila jsem si, že Moon se někam vytratila. Ta vždycky ví, kdy zmizet. I když teď nevím, jestli bych nebyla radši, kdyby tu byla.