Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

38. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Osten žárlivosti v mý hrudi ale jakoby se zapichoval pořád hloubš a hloubš, když jsem si u něj uvědomila Samanthinu bezprostřední blízkost.

Všichni jsme se shromáždili před dubovýma dveřma do Velký síně a čekali, až nás Minnie vpustí dovnitř.

Jo, já vím, původně jsem se na ten ples těšit vůbec nechtěla, ale možná svůj názor ještě přehodnotím.

...Možná za to mohla uvolněná atmosféra, nebo spousta krásných šatů a veselých lidí kolem mě, ale najednou mi moje problémy nepřipadaly až tak hrozný.

Nebo jsem na ně alespoň na chvíli přestala myslet a radši se pošťuchovala s Remem, kterej se zrovna tlemil Jelínkovi, kterej z Lily prostě nedokázal spustit oči.

K mýmu překvapení jí to ani nevadilo, jak to většinou bývalo doposud. Nechala se klidně očumovat Jamesem Potterem. No já zírám.

Po celou dobu jsem se snažila ignorovat jak Siriuse, kterej fakt nevím, co chtěl docílit těma pohledama, který po mě házel, tak na Matta, protože jsem věděla, že společně s ním by se vrátilo moje zlomený já a to jsem opravdu nechtěla.

Za několik minut přišla Minnie, ve slušivý zelený róbě se sametovým kloboukem a zavelala, abychom se seřadili do řady, abychom na sebe, až vejdeme do síně, nebyli tak namačkaní.

Rem mi nabídnul rámě a já ho s lehce nervózním úsměvem přijala. Byla jsem trochu nesvá z představy, že budu muset tančit.

Naposledy jsem totiž byla na Minnyiných tanečních lekcích v pátým ročníku a od tý doby jsem ani jednou netančila... Prostě budu muset improvizovat.

Dveře Velký síně se otevřely a my pomalu začali vcházet dovnitř. Když se řada trochu posunula a já měla aspoň malej výhled na vyzdobenou síň, úžasem jsem otevřela pusu.

Velká síň vypadala úplně jinak. Všude byly pověšený stříbrný girlandy, vzadu, kde normálně bývá učitelskej stůl, bylo v řadě postavených dvanáct velkých vánočních stromků, který sem nejspíš dotáhnul Hagrid a z nebe se snášel umělej sníh, kterej se těsně nad našima hlavala rozpouštěl.

"Kouzelný, co?" Usmál se na mě Remus a já musela přikývnout. "Jo. Dneska si to užijeme!" Začala jsem ho táhnout vpřed, až málem zakopnul a rozplácnul se na taneční parket.

"Jsem rád, že už se tolik netrápíš. Víš, občas se stane, že nějaká věc skončí, protože to tak asi mělo být a prostě se to stát muselo," Remus se na mě vážně zadíval a mě se maličko stáhnul žaludek. Nevím, jestli je nejlepší nápad zrovna teď o tom mluvit.

"A to s tím Siriusem - jeho to taky mrzí, i když asi ne až tak moc jako tebe," řekl Rem, když jsme se pohupovali do první pomalý písničky, kterou kapela začala hrát.

A tančit jsem jakž takž nezapomněla. Sice jsem Náměsíčníkovi párkrát omylem šlápla na nohu, ale to se ztratí.

"Hm," zahučela jsem neurčitě. "Očividně," řekla jsem s ironickým podtónem nakonec a u toho blýskla očima na pár několik metrů od nás.

Černovlasý nebelvír se ladnými kroky pohyboval po parketu a blondýna ve sluníčkově žlutých šatech se k němu tiskla.

"Nevšímej si jich. Pomáhá to věř mi," zamumlal a mě uniklo tichý: "Ou," tohle mi tak trochu nedošlo. Jsme s Remem na stejný lodi.

"Záleží mu na tobě, Magic, fakt jo. Poznám to na něm. Jenom si myslím, že pro něj je to zase něco nového, jestli chápeš, jak to myslím. Měla by ses mu dojít omluvit -" teď jsem Rema přerušila, protože se mi najednou hůř dýchalo a to poslední, co jsem teď chtěla, bylo začít na to všechno znovu myslet. Ale s tou omluvou měl pravdu.