Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

39. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

"Prostě tě miluju," zamumlala jsem a měla pocit, jako kdyby mi právě ze srdce spadl obří kámen.

Z pohledu Magic:

Zavrtala jsem se ještě hloubějc do peřiny a dělala, že spím, protože jak to tak vypadalo, dneska měla Lily pro pozdní vstávání pochopení a tak jsem rozhodně nechtěla promrhat tu šanci. A navíc - dneska ráno se rozbalovaly dárky a vsadím se, že aktuálně je společenka nacpaná k prasknutí.

Zavřela jsem oči a už asi po tisícátý si v hlavě přehrávala ty včerejší - mým odhadem - tři minuty, který jsem se Siriusem strávila.

Snažila jsem se si dopodrobna vybavit každej detail. Jeho jiskřivý oči barvy oceánu, malej úsměv, černý vlasy neustále mu padající do očí, jeho krásná brada a lícní kosti...

V duchu jsem sama nad sebou zakroutila hlavou, když mi došlo, že o tomhle přemýšlím už vlastně od včera - od tý doby, co mě Sirius po konci písničky nechal samotnou stát na parketu a někam se ztratil.

Prostě zmizel. Možná jsem přece jenom byla fakt mizerná tanečnice a to ho odradilo. Vlastně bych se ani nedivila. Každopádně to bylo hezký. Celá ta chvíle. Hm, a  nakonec jsem možná ráda, že mě na ten ples Lils dokopala.

Asi po dalších deseti minutách jsem ale přemýšlení o celý týhle věci měla dost. Byl to jeden pitomej tanec. Ani nevím, co jsem čekala. Že mi tam najednou vyzná nehynoucí lásku a přizná se, že celý ty roky nenávisti byla jenom přetvářka? Haha.

Strhla jsem ze sebe peřinu a hned mě zalila vlna chladivýho průvanu. V ložnici už byla jenom Claire, která na mě vědoucně pomrkávala a s poznámkou o tom, že bych si měla pohnout, jinak ostatní dárky rozbalí beze mě, mně dostrkala do koupelny.

Když jsem za pár chvil scházela ze schodů do společenky, přece jenom mě aspoň trochu naplnila vánoční nálada. Jo, přísahala jsem si, že tyhle Vánoce strávím s čokoládou (Rem se osvědčil jako spolehlivá zásobárna) a čajem v posteli, ale nejspíš svoje rozhodnutí malinko pozměním. Řekla jsem to, když mi nebylo úplně dobře a trochu jsem se z toho všeho sesypávala - kvůli všem těm věcem, co se staly.

Teď už to ale není tak hrozný. Vlastně se mi to nejspíš v hlavě v noci mezi včerejškem a dneškem nějak uleželo a došla jsem k názoru, že se na to prostě vykašlu, i kdyby to mělo znamenat, že se vykašlu na Siriuse. Což se mi opravdu dělat nechce.

Měla by ses mu omluvit, mi moc rádo připomínalo moje svědomí. Ta hádka byla úplně blbá. Já jsem úplně blbá. Ale nesmím o tom takhle přemýšlet, protože to bych zas dospěla k tomu, že bych celý vánoční prázdniny doopravdy strávila sebelítováním se, jak tomu bylo doteď, s výjimkou toho plesu a navíc na to furt myslím a to taky není dobrý, takže už to nebudu rozmazávat. Nemá to cenu.

Ale opravdu bych se asi měla omluvit. Problém je v tom, že to dělám nerada. Mám totiž svojí hrdost, který se to vůbec nezamlouvá. Bez toho se ale náš kamarádský vztah nikam neposune... Ale pokud se do toho bude míchat Samantha tak taky ne, takže je to ve finále asi jedno.

Zatřásla jsem hlavou, abych všechny tyhle myšlenky vyhnala a nemusela si nad nima aspoň teď dělat starosti.

Společenka byla naplněná k prasknutí, všichni se mačkali na křeslech, nebo vytahovali svoje dárky z desítek punčoch, který visely z krbu.

Zamířila jsem k Moon, Lils, Jelínkovi a Claire, který se uklidili do jednoho z rohů v blízkosti krbu. Remus seděl s Peterem a Mary opodál a když mě zaregistroval, vesele na mě zamával.