Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

24. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

"Řeknu jim to," zamumlala si sama pro sebe, "až budu připravená a budu vědět, jak."

Z pohledu Magic:

Seděla jsem u Bonnie na posteli a snažila se spatlat úkol z lektvarů. Bonnie mi teda moc nepomáhala, protože její lektvarové znalosti na tom nebyly o moc líp, než moje.

Samozřejmě - mohla by mi pomoct třeba Lily, už jsme si to vyříkaly, ale řekněme, že mi zatím moje uražená hrdost nedovoluje s ní dělat úkol. Já vím, spoustu věcí to komplikuje, ale to jsem prostě já. A moje uražená hrdost.

Nechtěla jsem obtěžovat ani holky z vedlejšího pokoje, protože ty mají svých starostí a úkolů dost i beze mě - obzvlášť potom Marlene, která na tom po jejím dalším rozchodu není psychicky úplně nejlíp.

Moon na mě taky neměla čas, protože buď pomáhá Péťovi s jeho úkolama, nebo se zas někde zašila s Regulem. A tak jsem šla za Bonnie.

"Uhm Mag? Mám otázku..." Ozvala se po chvíli ticha, ve kterým se ozývalo jenom škrábání brků mrzimorka.

"Povídej," odpověděla jsem nezaujatě a otočila jsem stránku v učebnici. Tyhle lektvary mě jednou zabijou.

"Pamatuješ, jak mi Fabián a Gideon Prewettovi dali ten model famfrpálový hráčky?"

Přikývla jsem a čekala, co bude dál. Vlastně už jsem to tak trochu tušila.

"Máš v tom prsty i ty, viď? A snažíš se mě dát dohromady s Gideonem, žejo?" Povytáhla tázavě obočí a já s povzdechem odložila brk. Z úkolu už nic nebude.

Věděla jsem, že bude dost zbytečný zapírat a tak jsem se rozhodla jít s pravdou ven radši rovnou.

"No... Jo, asi je to dost očividný, co? Ale pochop, Bonnie, líbíš se mu! Je v tom až po uši. Nemohla jsem se na něj dívat a tak se mu snažím pomoct."

"To jsem si všimla," ušklíbla se brunetka a já protočila oči. "Ale teď fakt upřímně: Máš ho aspoň trochu ráda?" Zeptala jsem se a dychtivě se na Bonn podívala.

Ta mi pohled zamyšleně oplatila. "Já nevím. Je fajn a co si budem - i dost hezkej, pihy jsou sexy, ale... Když si to tak vezmeš, skoro se neznáme. Jak můžeš vědět, že si budeme rozumět?"

"No to nevím a právě proto se ti ho snažím dohodit, abysme to zjistily!" Vyhrkla jsem a Bonn tvář prozářil vědoucný úsměv. "Jo ták, tak v tom případě hodně štěstí."

"Takže to znamená, že bys mu dala šanci? Abych věděla, nakolik mám zvýšit své úsilí," mrkla jsem na ní a tentokrát to byla mrzimorka, kdo protočil oči.

"Pro mě, za mě... Dělej si co chceš. Ale hlavně se nijak nemontuj do mýho současnýho vztahu s Amosem Diggorim! Je to na dobrý cestě."

"Jasně, píšu si. Zbavit se Amose při první možný příležitosti," ušklíbla jsem se nad Bonninyným vražedným výrazem.

"No co, nemůžeš se mi divit, že tě chci vidět s Gideonem a ne s nějakým populárním blázínkem! Koneckonců se ti přece před pěti lety Gid líbil!" Začala jsem se hned hájit.

"Jo, ale to už bylo dávno. A navíc jsem to s ním zachvíli vzdala. Pamatuješ, jak jsi mu ve druhým ročníku dala pusu, když jsme hráli flašku a já s tebou pak týden nemluvila?" Bonnie se při tý vzpomínce lehce zamračila. No jasně, že si to pamatuju. Byla to moje první pusa.

"Byl to nejhorší týden v mým životě," zasmála jsem se, ale myslela jsem to naprosto vážně. Bez Bonnie se to nedalo vydržet. Stejně jako to teď nemůže vydržet Gideon bez ní. Když se s ní totiž začnete bavit, není cesty zpět. Má prostě takovou návykovou povahu.