Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

4. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

S úšklebkem jsem se naposledy na Blacka bavícího se se Samanthou otočila a potom jsem už s úsměvem vyskákala schody do klučičích ložnic.

Měli jste to vidět! To všechno. Jak mě chtěl zrovna s úšklebkem seřvat za nějakou kravinu, protože asi zrovna neměl nejlepší náladu a tak samozřejmě použil moje příjmení. Lloydová. Před celou třídou.

Jenom mě mrzí, že to třeba nebylo ve společence, kde by bylo víc lidí, ale nemůžu mít koneckonců všechno.

Následně se mu jazyk přilepil k hornímu patru pusy. Což mi jedině potvrdilo, jak dobře to moje a Claiřino kouzlo ze třeťáku bylo vymyšlený.

Místo toho, aby dořekl zbytek věty začal jenom nesmyslně žvatlat a vypadal u toho jako pěkně nakrknutá a naštvaná žába. Na mě.

Nejspíš by mě hned na místě nejradši proklel nějakou krutou kletbou, ale to mu nebylo umožněno, protože Křiklan začal hodinu. Čímž mi vlastně zachránil život. Dobře on.

Od týhle události uběhl už skoro týden a všichni se tomu pořád smějou a je to jeden z nejzžhavějších drbů. Tohle kolo jsem jasně vyhrála já a prvních pár dní jsem se v tom taky náležitě vyžívala. Potom mi ale došlo, že to Black rozhodně nenechá jenom tak a začaly ve mně hlodat obavy. Jakože velký obavy.

Zrovna teď ale na obávání se není čas, protože moje předsevzetí, že se půl roku nedotknu žádnýho alkoholu, už skončilo a proto to musím náležitě oslavit.

Taky jsem dost překvapená z toho, že se mi ho nakonec přece jenom podařilo dodržet. No, jsem prostě dobrá.

Občas je fakt velká výhoda být v koleji Pobertů - máte zaručenej dostatek párty a vlastně všeho možnýho rozptýlení.

A oni nejspíš to rozptýlení potřebovali, protože uspořádali párty. Na oslavu začátku školního roku. Jako prosím? Když jsem to slyšela, taky jsem nejdřív nechtěla uvěřit tomu, že by Poberti pořádali párty na oslavu začátku roku, ale nejspíš to tenhle rok chcou pořádně rozjet. Už je to taky poslední šance.

Před několika minutama jsem se všechny zúčastněný rozhodla poctít svojí přítomností (kterou určitě potřebujou) a zrovna jsem se rozloučila s Mattem, kterej dostal jen tak zničehonic migrénu.

Od tý migrény to byla teda velká podpásovka, protože mohla přijít kdykoliv, ale ne, ona si vybere zrovna večer s párty.

Rozhlídla jsem se kolem a pohledem jsem zaregistrovala něco, co se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo.

V rohu společenky stály Samantha s Dorcas a povídaly si. To by bylo ještě v pohodě, ať si každej povídá s kým chce, ale oni u toho propalovaly Blackovi díru do zad, kterej se jenom pár metrů od nic oblizoval s nějakou barbínou.

Ne, tak do jejich společnosti se fakt vecpávat nebudu. I když pomlouvání Blacka taky nezní špatně... Ale m nohem víc mě upoutal malej stánek s ohnivou whisky na druhý straně společenky.

Hbitě jsem tam došla a poprosila o jednoho malýho panáka. Měla bych začít zlehka. Posadila jsem se na vysokou barovou židli, kterou sem nejspíš někdo nějak vpašoval a pozorovala jsem dění kolem.

Za další asi půl hodinky jsem se natahovala pro - už nevím kolikátou - skleničku a připadalo mi, že párty už je mnohem veselejší a živější.

Už mi dokonce přestaly připadat až tak nechutný zamilovaný páry, vyznávající si svojí nehynoucí lásku všemi možnými způsoby a přehnaně hlasitá hudba mi připadala tak akorát.