Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

27. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Dnešek byl náročnej a to to byl jenom začátek... Každopádně mi přinesl důležitej poznatek - nikdy Siriusovi nevěřit, pokud se jedná o mapu.

Z pohledu Tessy:

Když jsme včera s Remem dorazili, vypadalo to v dřevěném domečku úplně jinak. Nebo mi to tak alespoň připadalo.

Dorazili jsme v záři zapadajícího slunce a stěny ze světlého dřeva jako by se zmenšily a domeček působil male a útulně, zatímco teď tak malý zas nebyl. Nebo alespoň ne tolik.

Abych byla upřímná, nečekala jsem, že budeme bydlet v domě na stromě, ale nevadí mi to. Je to tu hezké.

Vstala jsem ze středně velké, manželské postele, která zabírala skoro celou ložnici (uhm - nevím, co tím chtěl Brumbál naznačit. Dát nám sem manželské postele?) a zamířila si to rovnou do malé koupelničky.

Remus byl nejspíše v obýváku, nebo si alespoň myslím, že je to obývák. Každopádně to byla třetí a poslední místnost tady.

Včera se ochotně nabídnul, že půjde přespat tam na zem. Bylo to od něj milý, ta dřevěná podlaha musí být dost nepohodlná. A tvrdá. Zase na druhou stranu jsem ráda, že to udělal.

Při čištění zubů jsem si vzpomněla na Tair. Docela by mě zajímalo, jak se jí asi včera vedlo. Z vlastních zkušeností vím, že ona to s mapou moc neumí. Nebo spíš vůbec... A u Siriuse netuším, ale moc velké naděje bych do něj taky nevkládala.

Zamířila jsem do kuchyňo - obýváko - poslední místnosti za Remem, který zrovna skládal deku ze země. Po ránu měl rozcuchané vlasy a trochu přeleženou pravou tvář. Vlastně je teď docela roztomilý. Když zaregistroval, že jsem přišla, usmál se na mě.

"Dobré ráno," a položil deku na dřevěnou židli. (Ono tu vlastně všechno bylo ze dřeva.)

Bylo fajn, že měl očividně lepší náladu, než včera... Byl nějaký divně zamlklý a přišlo mi, že i trochu smutný. Nevím, z čeho, ale nechtěl mi nic říct a tak jsem ho nakonec nechala být.

Anebo dobře, nejsem až tak moc zabedněná. Nejspíš mu právě lámu srdce. A tohle vědomí láme srdce mě. Ale já zas nechci zlomit srdce i Regulovi. A sobě ho lámat podruhé.

Radši jsem o tom rychle přestala přemýšlet a radši zamířila k dřevěnému kredenci, protože jsem předpokládala, že tam nejspíš najdu něco k jídlu.

Moje předpoklady byly správné - byl tu malý pytlík s müsli (ale žádné mléko ani jogurt) a kus bochníku chleba a máslo s marmeládou.

Automaticky jsem chleba začala mazat, zatímco si Remus čistil zuby. Skončila jsem dřív, než on a tak jsem talíře i namazané chleby odnesla na malý dřevěný stůl a šla se podívat na malý kus pergamenu, který ležel na kredenci.

Byl to manuál úkolů, nebo něco takového. Každopádně na něm byly napsány všechny instrukce pro dnešní den. A pak také to, že nám tu, uvnitř domečku, nebudou fungovat hůlky. A včera ještě fungovaly. Dneska nejspíš už ale ne.

Nevím sice, jak potom vyslat záchranné jiskry, kdyby to bylo potřeba, ale předpokládám, že Brumbál to nějak zařídil. Doufám.

Na pergamenu stálo:

1.12. -

Dnes bude vaším úkolem bude co nejlépe připravit lektvar Doušek živé smrti. Ale aby to nebylo tak jednoduché, budete muset najít dvě přísady, které vám k jeho přípravě schází.