Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

34. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Měla bych se s ním zas někdy potkat na našem místě. Jen tak, protože ho mám ráda. A chci s ním mluvit.

Zrovna jsem si to štrádovala přes zasněžený pozemky (upřímně, už mě ten sníh začínal kapánek štvát) z famfrpálovýho hřiště, na kterým se ještě před pár minutama odehrával náš trénink, když jsem uklouzla na ledě a málem si rozbila držku.

Rovnováhu jsem udržela jenom díky koštěti, o který jsem se neúmyslně opřela a tak jsem nespadla. Díky, koště.

Po těle mi přeběhla husí kůže a já ještě přidala do kroku. Upřímně, mít na sobě v mínus sedmi stupních jenom lehkej dres je dost pitomý.

Doběhla jsem až do šatny a skoro zavrněla blahem, když se jsem na kůži ucítila příjemný teplo, vycházející z prastarých topení.

Sice se to nezdálo, ale byla jsem až nepříjemně zpocená, takže jsem okamžitě zalezla do školní sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Po několika minutách jsem se přestala třást zimou a spokojeně jsem vylezla a oblíkla se.

V momentě, kdy jsem chtěla šatny opustit, mi někdo prudce zaklepal na rameno, až jsem leknutím nadskočila. Překvapeně jsem pozvedla obočí, když jsem za mnou uviděla podobně promrzlou Claire, jako jsem byla já před chvílí. Tréninky v poslední době dávaly všem zabrat.

"Ehm - promiň, nechtěla jsem tě vylekat, možná jsem tě měla upozornit předem, moje chyba. Dost často se mi stává, že lidi neúmyslně vystraším, ale snažím se dávat si na to pozor - " Černovláska hlasitě vydechla a pak jako by jí došlo, že mi vlastně chtěla říct něco jinýho, než jenom kecat o lekání.

Nervózně (hodně nervózně na její poměry. A navíc Claire vždycky, když byla nervózní, hodně mluvila.) si zastrčila pramen vlasů za ucho.

"No, chtěla jsem tě poprosit, jestli by sis na mě dneska nenašla čas? Jenom chvilku. O něčem bych si chtěla... Promluvit," zamumlala a mě se okamžitě rozsvítilo.

Konečně! Konečně se dozvím pravdu. I když už jí nejspíš vím, ale tak co. Teda pokud chce mluvit o tomhle. Ale s největší pravděpodobností jo.

"Clai, určitě," vyhrkla jsem v okamžiku a Claire si viditelně oddechla. "Díky. Ještě to musím říct Lily s Tessou a s Bonnie už jsem mluvila. O všem. Včera."

Začínám mít tušení, že Claire ví, že to možná vím. Ale tím líp.

"Jasně, tak se potkáme na pokoji, jo?" Navrhla jsem a Claire přikývla. Potichu se se mnou rozloučila a každá jsme zamířily svojí cestou.

Já mířila směrem ke společence, kde jsem se plánovala s Mattovou pomocí šprtat na OVCE. Nebo spíš s Removou pomocí, Matt je totiž nějakej divnej. Začínám mít podezření, že mě možná odhalil. V tom, že jsem Siriuse políbila.

Ale nemohl to nijak zjistit... Možná mu jenom přijde divná ta energie, co teď mezi mnou a Siriusem je.

Jo, zní to trochu šáhle, ale je to fakt prostě taková... energie. Jako jiskření elektrickýho proudu, vždycky když jsme spolu.

Vzdychla jsem a myšlenku na elektřinu vyhnala z hlavy. Mudlovina.

Ve společence k mýmu překvapení bylo jenom pár lidí, takže jakmile jsem si odnesla koště do ložnice a převlíkla jsem se, tak jsem se vrátila a kecla na křesílko vedle čupřiny zlatých vlasů.

"Ahoj!" Radostně jsem Matta pozdravila a on se na mě nervózně usmál. Proč jsou dneska všichni nervózní?

"Tak se na to vrhneme, ne?" Nalistovala jsem si náhodnou stranu v učebnici formulí a s prosebným výrazem jí podala Mattovi, aby mě vyzkoušel.