Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

16. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Ale fakt moc doufám, že někdy mu to s čistým svědomím budu moct říct, akorát ještě nejspíš nenastal ten správnej okamžik. Nejspíš.

Z pohledu Tessy:

Tenhle úplněk byl zatím jeden z nejhorších úplňků za tenhle rok. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy cítila takhle rozlámaná. A unavená.

Poppy mě zrovna teď pustila z ošetřovny. Po týdnu! Naštěstí to s nudou nebylo tak špatný, protože za prvý - většinu dne jsem stejnak prospala, protože jsem byla neskutečně unavená (což vlastně jsem i teď) a za druhé - byl tam taky Remus.

Ten na tom byl výjimečně o něco líp, než já. Což je dobře, vůbec si všechnu tu bolest nezaslouží...

No, každopádně - díky jeho přítomnosti jsem se alespoň tolik nenudila. Hráli jsme prší, šachy a nebo pozdě do noci vedly dlouhé debaty o knížkách, co jsme přečetli. Potom jsme ještě dodělávali nějaký úkoly a snažili se dělat projekt.

Nebudu lhát, už teď vím, že dneska večer si aspoň jednou řeknu, že by vlastně jedna malá část mě chtěla být ještě pořád na ošetřovně, zachumlaná do deky a povídat si s Remusem.

Rem je strašně skvělej. Nejlepší z nejlepších kamarádů, jakého jsem kdy mohla mít. Neznám nikoho tak obětavého a čestného, jako je on.

A díky tomuhle jednomu týdnu, stráveného v podstatě jenom s ním, (když teda nepočítám Poppy a občasné návštěvy někoho z Pobertů nebo Tair s Lily) jsem si uvědomila jednu docela zásadní věc.

Nelíbí se mi.

Remus Lupin se mi nelíbí a už zas ho vnímám jenom jako nejlepšího kamaráda, který mi sice ublížil - za to ale on nemůže - nemohl tušit, že se mi líbí a navíc - když má rád Mary, pro mě za mě... - ale jako bych na to zapomněla a už je to mezi náma zase v pohodě. Jasně, nikdy to nejspíš nebude úplně jako dřív, ale koneckonců si myslím, že by to takhle být mělo.

Když se na to teď podívám s nadhledem, je to docela vtipný. Trochu jako začarovaný trojúhelník. I když trojúhelník asi ne, prostě začarovaný tvar.

Removi se líbila Lily. Mě se líbil on. Potom to s Lily vzdal a mě se ale pořád líbil.

V jednu dobu jsem si tohle dost vyčítala, protože nějaká moje část pořád říkala, že kdybych teď udělala první krok, možná by se něco stalo... A možná taky ne, teď už je to docela jedno, protože co se mělo stát, stalo se.

Nakonec se Removi začala líbit Mary a ke mně se zase začal plést Regulus. Pak jsem se Removi začala líbit já (sice to nemůžu vědět jistě, ale jsem si skoro jistá) a já...

Já mám ráda Regula.

Vlastně je to skoro k vzteku. Konečně se začnu líbit někomu, kdo se mě líbí déle než rok a já se ale nedokážu přinutit mu ty city opětovat. A nutit se do toho ani nechci, k ničemu by to nevedlo.

Jo, je to tak. Ten aristokratický zmijozel se mi dostal pod kůži. Upřímně, když jsem ho poprvé poznala, nemyslela jsem si, že bychom si vůbec mohli nějak zvlášť rozumět, natož, aby se mi někdo takový líbil... Ale první dojem někdy klame.

Jak jsem tak zamyšleně bloumala chodbou, ani jsem si neuvědomila, že jsem místo nahoru, k naší věži, kde jsem chtěla Tair překvapit mojí přítomností, zabloudila dolů ke sklepením.

Proto mě málem porazilo, když jsem málem narazila do hrudi onoho zmijozela, pořád pod mojí kůží (obrazně řečeno!).

Rychle jsem ucouvla a setkala se s šedomodrým pohledem, který jsem tak dobře znala. Jak jsem si záhy uvědomila, vedle Regula stála Narcissa a laškovně na mě mrkla. To si mohla ušetřit.