Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

𝐄𝐏𝐈𝐋𝐎𝐆

1.9. 1996

Mudlovské nástupiště King Cross bylo prvního září plnější, než obvykle.

Všude se mačkali lidé - někteří nestíhali a prodírali se davem, jiní v poklidu kráčeli směrem k vlaku, který právě se skřípěním zastavil na nástupišti.

Ti, co nespěchali měli dost času na to koukat se kolem sebe. A proto rozhodně nepřehlédli hlasitou rodinu, ve které před sebou dvě děti tlačili vozík s velkými kufry a klecemi se sovami.

Děti procházeli nástupištěm a za nimi spěchala buclatá žena, která zrovna něco nesrozumitelně vykládala o tom, že mají zpoždění a bradavický expres za několik minut odjíždí.

Po chvíli jim kolemjdoucí přestali věnovat pozornost a raději se soustředili na vlastní cestu.

Proto jenom jedna malá holčička viděla, jak všichni tři kouzelníci zmizeli ve sloupu mezi čísly devět a deset.

Hned začala maminku tahat za rukáv, ale ta jí odbyla tím, že je to nesmysl, protože zdí se procházet nedá.

To ale ještě nevěděla, že za několik let se svou dcerkou tím stejným sloupem projde také.

Zatímco se malá holčička dohadovala se svou matkou, kouzelníci si naložili věci do zářivě rudé lokomotivy a přivítali se se svými přáteli.

Kousek od nich se se svými dcerami loučila i vysoká blonďatá žena, které za těch několik let, kdy Bradavice navštívila naposledy, přibylo víc vrásek, než si byla ochotná přiznat.

Ona i její přátelé byli nuceni vyspět příliš rychle. Všechno se stalo příliš... Rychle.

"Dávej na sebe pozor, prosím," Magic se zadívala své dceři hluboko do očí, ale rychle musela pohled odvrátit.

Byly úplně stejné, jako bývaly ty jeho. Bolelo to až moc.

Proto si radši Larissu přitáhla k sobě do dlouhého obětí a pošeptala jí; "a dávej pozor taky na Elaru, však víš, jaký je to třeštidlo."

Larissa se od své matky odtáhla a věnovala jí spiklenecké mrknutí; "ne větší, než já. Mimochodem vsadím se, žes jí řekla to samý!"

Zasmála se a potom se rozešla směrem k Remusovi, který postával kousek od nich, aby se Blackovic rodina mohla v klidu rozloučit.

Trochu překvapeně Larisse objetí vrátil a u toho se po očku podíval na svou přítelkyni, která mu jako jediná zbyla.

Slepě upírala pohled na rudou lokomotivu a Remus, který ji za ty roky znal lépe, než kdokoliv jiný, věděl, že se ze všech sil snaží zadržet slzy. On sám na tom byl podobně.

Přežít to všechno, co se stalo bylo štěstí, ale svým způsobem vlastně nehorázná muka.

Sám několikrát přemýšlel nad tím, zda by nebylo lehčí tady s tím vším prostě jednou provždy skončit... Pak si ale vzpomněl na Magic a došlo mu, že to musí překonat, protože přece jen mu zbývá jedna věc, pro kterou žít musí.

A tou je ona.

Protože věděl, že kdyby neměla jeho... Nebyl si jistý, jak by to dopadlo, ale věděl, že s největší pravděpodobností špatně.

A tak se Remus každé ráno probouzel do dalšího dne a společně s jeho nejlepší přítelkyní žili. Nebylo to lehké, ale žili a to bylo hlavní.

"Zabini ty idiote!" Elara Blacková se smíchem sledovala mladého zmijozela, který právě z nevysvětlitelného důvodu lezl do vlaku okýnkem a ignoroval pohoršené pohledy některých rodičů.