Hokejový zápas

Katherine

Takžee rozhodla jsem se udělat ten pohled Katherine.... Její pohledy budou mít vždycky nadpis Katherine, takže kdyby Vás nebavily, můžete mi to napsat, anebo je prostě přeskočte🖐.
Ať se Vám kapitola líbí!

Od té doby, co jsme sem přijely bych řekla, že na Madie žárlím. Nevím, jestli je to přímo žárlivost, ale přestala si mě úplně všímat, točí se jenom kolem Jamieho a se mnou se baví jen už když si připadá provinile. Navíc se dokonce i všichni ostatní točí jenom kolem Mad.
Madeline toto, Madeline tamto, jejda Madeline ty jsi roztomilá, když se ti něco nelíbí a blá a blá a blá.

Jenomže si připadám provinile, za to, že jsem na ni v podstatě naštvaná, protože jsem nejspíš to samé dělala celé naše přátelství, ale nenaštvalo by Vás, kdyby kluk, který se Vám líbí, si vedle Vás lehla řekl: „Madeline je jako nějaká víla, nezdá se ti?" Připadala jsem si strašně! Ale nejspíš jsem jen přehnaně sebestředná a egoistická. Bože musím s tím přestat.
Zatřepala jsem hlavou a podívala se do zrcadla. Párkrát jsem si prohrábla své husté vlasy a opatrně promnula oči. Byla jsem na veřejných záchodech a chystala jsem se vyjít, když v tom vešla jiná holka a koukla se na mě. Změřila si mě tak naštvaným pohledem až mi vyjely obě obočí někam skoro nad čelo. „Ty jsi jedna z těch holek, co jsou tady na výpomoc?" zeptala se a důležitě v puse převalovala žvýkačku. „Jo a ty jsi kdo," zeptala jsem se úsečně. Achjo na takový lidi fakt nemám náladu a ani nikdy mít nebudu. „Ghrm," zachrochtala, nebo to tak aspoň znělo, ale asi to mělo být odfrknutí. „Děláte jim zrovna i levný děvky?" zeptala se a já jsem měla, co dělat, abych ji nepoflusala ty její silikonový prsa, při tom, když jsem zadržovala smích. „Ehm ne, ale zrovna jsme měly za úkol udělat konkurz a přesně takový holky najít... Ale klidně žádnej konkurz na štětky dělat nebudem, pokud budeš mít zájem a vezmeš pár kámošek," sladce jsem se usmála a chtěla odejít. Ona mě ale chytila za ruku. „Hou hou, chtěla jsi jít na záchod nebo si se mnou pokecat," zeptala jsem se a ona mě pustila. „Jste s tou svou kámoškou obě trapné. Každej ví o co vám jde," zavrčela a já jsem se důležitě nadechla. „A já jsem myslela, že jsem nenápadné," vydechla jsem ironicky a už doopravdy odešla. Nechápala jsem, co to mělo znamenat, ale vedle Klause na střídačce jsem se rozhodla věnovat radši zápasu.

Opět jsme vyhráli. 6:2 ale toto byl prý jeden ze slabších týmů. Opřela jsem se o zeď před šatnou a čekala až kluci vylezou ven. Mezitím jsem zavolala Madie a popovídala si s ní a s Leem, ale pak jsem uviděla slečnu Nazáchodysichodímvýhradněpokecat s celou její smečkou. Co zde sakra dělají, není zde vstup zakázán nebo něco takového? Očividně ne. „Ale ale ale? Koho pak to tu máme?" zeptala se posměšně a já jsem pro jistotu protočila očima ještě před tím než to řekla. Holky za ní se zasmály. Vypadaly ještě blběji než jejich královna. Pane Bože za co? „Ahoj, rozhodla jsi se teda s kámoškama na ten konkurz o štětku nakonec přijít, jo?" zaptala jsem se unaveně. Došlo mi, že někdo z kluků stojí za dveřmi do šatny a asi poslouchá, protože jsem slyšela někoho k dveřím dojít a pak se pohnula klika, ale u slova štětka se zastavila. Chtělo se mi strašně smát. Naše miss silikonových prs se zašklebila. „Myslím, že bys nám záviděla, protože byste vedle nás ztratily všechnu pozornost, o kterou se tak snažíte. Vypadáte jak nějaké prvňačky, obě jste ploché jak desky stolu a v obličeji to taky není žádná sláva," ušklíbla se jedovatě. To mám za to, že jsem si stežovala na Madeline. Našpulila jsem pusu. „Tím chceš naznačit, že chodící guma je atraktivnější než já?" mrkla jsem na ně. „Budeš litovat," zasyčela.

V tom se otevřely dveře a v nich se objevil Cillian. Zatvářil se tak, že to ani neumím popsat, ale byl to celkem vtipný obličej. Bylo mi jasné, že to on stál celou dobu u dveří. „Čeho?" zeptal se zvědavě a chytil mě kolem ramen. Bylo vidět, že si je absolutně jistý sám sebou. Barbínky se okamžitě začaly usmívat a z ohavných furií se staly ty nejmilejší dívky na světě. „Ahoj," usmála se sladce paní Zatouhromadoumakeupujsemnechutnáježibaba „Ahoj," odpověděl Cillian. „Nechceš místo tady toho stání vedle...no vedle ní, radši zajít někam s náma?"
     „Máš na mysli, třeba brousírnu bruslí? Nebo posilovnu? Ne tu určitě ne promiň, po té by ti zmizela polovina obličeje," taky se na ni usmál a pokračoval, „myslím, že ne. Asi tady radši zůstanu s NÍ, protože ta mi aspoň odpoví na otázku, když se jí na něco zeptám. Čeho bude litovat a proč?" kývl hlavou a čekal. Silikonové prso si zase odchrochtlo a i se svými služkami odpochodovaly pryč.

„Argumentování ti moc nejde," podotkla jsem. „Za to ty jsi v něm mistr jak jsem tak poslouchal," zasmál se. „Ale musím uznat, že jsi mě zachránil, protože jsem už fakt nevěděla, jestli je možné se něčeho takového nějak zbavit," zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. „Jo byly příšerné," Cillian mi prostě z ničeho nic přejel rukou přes obličej. Ale tím přejel myslím to, že mi z něj málem stáhl kůži. „A to mělo být jako co?" vykřikla jsem. „Nic, jen testuju kolik na sobě máš make-upu," podíval se na svoji dlaň a pak znovu na můj naštvaný obličej a zatvářil se vyděšeně. „Jak tak soudím, nejspíš žádnej, jenom řasenku," usmál se nevinně a radši zase zaplul za dveře šatny. „Idiot," zasyčela jsem a vešla taky dovnitř. „Kdo ti co udělal s obličejem Katie?" zeptal se kluk, jehož jméno jsem (promiň kluku) zapomněla. I když, možná jsem ho ani nikdy nevěděla. Naštvaně jsem se na něj podívala. „Zmlkni laskavě!" sykla jsem a šla dál směrem k Cillianovi. „Já tě zabiju!"
„No už jsem slyšel o tom, že menši lidé bývají hodně agresivní, ale zkušenosti s tím nemám, ochotně to však otestuju," mrkl na mě a postavil se. Doopravdy byl o dost vyšší než já. Zasmála jsem se a ty dva metry mezi námi jsem využila k tomu, abych se rozběhla a skočila na něho. Chytil mě, ale zapotácel se. „Jo dobrý, sice jsi měl spadnout, ale to nevadí, už mě můžeš dát dolů," řekla jsem. On zavrtěl hlavou a hodil mě místo na zem do klína Matyasovi. Bože, doufám, že je to jen náhoda a ve skutečnosti nejsem tak průhledná a každý tady neví o tom, že se mi líbí. Nejspíš jsem zrudla a Matyas se zasmál. „ A co s tebou mám teď dělat?" zeptal se předpokládám, že řečnicky a když se postavil, hodil si mě přes rameno a šel s mou ječící maličkostí na procházku po zimáku.