Hokejový zápas

Ma'am

      Jakmile fotograf skončil se svým uměním, Cillian, kterého jsem si pamatovala z naší školy, vzal všechny Katieniny papírky (ja pravda že už jich moc nezbylo) a rozhodil je nad hlavu. Přikrčila jsem se a Jamieho to vyvedlo z rovnováhy. Ne, nebylo to jak myslíte, Jamie nespadl a já jsem mu ladně nevklouzla do naruče... Jamie to ustál, tudíž jsem nahoře zůstala i já, ale v moment, kdy jsme podle mě byli v nejvíce kritické chvíli cvakla spoušť a fotograf stihl ještě vyfotit fotku, na které Cillian dělá bordel na zimáku, já a Jamie se snažíme nehodit hubu a zbytek týmu si hraje na školkáčky, kteří předstírají, že sněží. Tuto fotku si taky nechám zarámovat.
      Po této chvilce, jsme se vydali do šatny. Jamie se zařadil vedle kluka který nesl Katie. Luis, ten kluk z autobusu. Bože, měla bych se sebou něco udělat, je tu pár kluků a já si je skoro nedokážu zapamatovat jmény. Kluci šli a povídali si dole a my s Kat nahoře. Zatáhli nás do šaten, ale před vchodem nás museli sundat dolů, protože v šatnách jsou fakt malé stropy a mimochodem je tam i trenér, který by nás zabil. „Prý jste se pěkně ztrapnili u vchodu, jak mi to vysvětlíte?" spustil trenér hned, jakmile zaklaply dveře. A když jsme byli před chvílí u těch jmen - jeho jméno jsem už zapomněla, budu se muset někoho zeptat. Zatím to bufe prostě pan trenér. „Ale noták!" oponoval Cillian, „všechny letáčky se rozdaly, dobřé, tak patnáct jsem jich vyhodil do vzduchu, ale zbytel Katherine rozdala, jmenuješ se tak že jo? No a jedíný trapas byl, když jeden starej páprda vyjel na Madeline, kvůli tomu, že jsme tam my malinko hlučně naběhli a Madeline se to snažila vyřešit mírovou cestou, ale Jamie ji zachránil a donutil toho blbečka odejít, aniž by mu rozbil hubu, debilovi a pak jsme se stali všichni modely a všichni se s námi fotili a byli jsme strašně oblíbení, takže sponzora dostaneš táto, protože naše fotky budou viset všude!" přednesl velkolepě Cillian. „Móment. Opravdu řekl táto? Děláte si ze mně-"
„Milá Katherine, než řekneš něco, čeho bys mohla litovat, opravdu je tady ten šašek můj syn. To zaprvé a zadruhé. Na tvůj názor se nikdo neptal Cilliane," sladce se na syna usmál a já jsem pořád přemýšlela nad tím, kde je jakákoliv podoba... „Bylo to v pohodě," řekl Klaus, jehož přítomnost jsem opět nějak vytěsnila. On tam byl s náma taky?? „Díky Klausi. No uhm, dneska nás čekají další dva zápasy a zítra znovu tři a tím je uzavřená skupina, na vyhlášení skupin budem potřebovat samozřejmě Vás dívky a jak jsem se dozvěděl, jste jediný, jak to říct, hezký a mladý dívčí doprovod přímo týmu tady, tudíž posloužíte všem týmům nejenom tomu našemu. To platí samosebou jen na vyhlašování, jinak jste jenom naše. No a teď k hokeji. Ne ještě ne, holky, pokud budete chtít na střídačce můžete bývat jen jedna, která bude zapisovat, případně dělat zdravotnici, podle potřeby, ale to je nejspíš až záležitost pozdější, až vás to omrzí, no ale klidně tam můžete být obě a jedna jenom sledovat, to je k vám vše a teď bych vás poprosil, jestli byste nám nenechaly soukromí," trenér byl opravdu ukecanej, ale tady ta hokejová rodina se mi začínala strašně líbit a přála jsem si být její součástí. Usmály jsme se a odešly.
„Myslím, že svůj bojkot kluků ruším," oznámila mi Katherine. „Cože?!" vykřikla jsem. „Tak prrr, nebuď tak hysterická," řekla Katherine a mířila k automatu na kávu. „Děláš si srandu? Víceméně si dáváš bacha a držíš se zpátky, na tebe, už dost dlouho, dneska ráno se tady skoro-složíš a teď mi řekneš, že ses na to vykašlala? Mimochodem všimla sis jak jsou tady k nám kluci strašně milí a ochranářští?"
     „No právě! Asi nikdy, kromě našich tří kluků a ani ti úplně ne, se ke mně nikdo nechoval tak ohleduplně, nězně...." zarazila se a já jsem pozvedla obočí. „Dobře! Když to musí být! Ano, Matyas se mi líbí. Už jste to s Harrym stihli prodrbat?" zeptala se a snažila se přijít an to jak ten automat funguje, párkrát ho mezitím už nakopla, protože jí sežral dvacetikorunu a kafe nikde. „No já jsem to sice s Harrym ještě neprobral, ale ani nebudu muset, pokud tady je nějaká možnost, že bych se ti místo Matyase začal líbit já," mrkl na ni nějáký kluk, který se k nám přibližoval. „A nemusíš ten automat tak nakopávat-"
     „To nemusím, ale klidně vzápětí nakopnu tebe, jestli okamžitě neodlezeš někam doprčic!" zpražila ho Katherine. „Hou hou, klídek," ten kluk byl idiot, opřel se o ten samý automat skoto těsně před Katie, proto jsem radši zakročila, než by z něj Katie stihla udělat doživotně neplodného. „Hele, možná by bylo lepší se ho zeptat spíš na to, jestli by ti nepomohl, než mu chtít kopat do koulí," usmála jsem se na kluka a pak na Katherine. Odfrkla si a otočila se k odchodu. „Katherine!!! Myslím to vážně! Já bych si kafe taky dost ráda dala," podotkla jsem. Kluk se ja mě zakřenil a natáhl ruku směrem ke mně. „Chris."
    „Madeline," stiskla jsem ji. „Uděláš mi prosím kafe? Jakýkoliv," řekla jsem a hodila mu padesát korun a koukla jsem na Katie. „Možná dvě," změnila jsem volbu. „Jak si přeješ," normálně hodil do automatu peníze naklikal tam, co potřeboval a automat začal hučet a dělat, samozřejmě pěkně hnusnou kávu ale stále kávu. S úsměvem nám ji podal. Katherine se na něj podezíravě koukla. „To není fér, beztak má nějaký tajný kód, který tam naklikal, a proto mu to jelo a přesně takto vydělává na nás, kteří potřebují doplnit emergii," začala srkat kávu a Chris se zasmál. „Fanděte mi, teď budem hrát proti vám," řekl a prošel kolem nás směrem na šatny. Katherine nadzvedla obě obočí, ale pak na jeho záda vyplázla jazyk. „Debil," ulevila si. „Jo to jo, ale aspoň máme kafe," pokrčila jsem rameny. „Pojď, jdeme zpátky do šatny," řekla a chytla mě za paži. „Než se tu zase ten Ken objeví a bude chtít autogram," dodala a začala se smát.
     Když jsme přišly, trenér zrovna vycházel. „Běžte za klukama, hrajeme za," podíval se na hodinky. „Hrajeme zhruba za hodinu," usmál se a šel si po svým. Vešly jsme dovnitř a rozešly se každá směrem, který nám vyhovoval. Já jsem šla za Jamiem a Harrym, seděli vedle sebe a o něčem mluvili. Jamie se sklonil a vzal do ruky bruslu a začal na ní něco ukazovat a popisovat, byli do toho strašně zabraní a nechtělo se mi je rušit, tak jsem se rozhlédla, ale Dom mi ulehčil práci. „Na ně se ani nekoukej zlato, ti vypadají, že budou diskutovat o tom, které brusle jsou lepší, až tak do Vánoc, já osobně dávám přednost vaporkám a čau. Takže se nestyď Madie a pojď si sednout ke mně," mrknul na mě. Skousla jsem si vrchní ret a s úsměvem jsem k němu došla. Natáhl před sebe hokejku, tak jsem ji chytila a během toho, co jsme spolu mluvili, jsme se o ni lehce přetahovali. „Jamie je svině," řekl zamračeně Dom. „Proč?" podivila jsem se. „Protože nás nechce nechat spát ve vašem pokoji, prý ať se tam střídá za Matyase kdokoliv, ale že on tam bude spát pořád," řekl a mně se ulevilo, ale zároveň udělalo trapně. Jamie zvedl hlavu. „Jé vy jste už tady?" zeptal se Harry. „Říkají mi blesk, že?" zamumlala jsem a Harry po mně švihl izolepovou kouli ze štulpen. „Mluvili jste o mně?" zeptal se Jamie. „Jo, přávě jsem jí popisoval, jak jsi říkal, že nás nepustíš spát k ní do pokoje," a s tím slovem jí ukázal na mě. Vyzívavě jsem se na Jamieho podívala. „Jak vůbec víš, že tě tam budu chtít?" zeptala jsem se.
„Protože jsem neodolatelný, ale jinak, toto jsem nahlas sice nikdy neřek, ale klidně se tím budu řídit," odpověděl hladce a já jsem konečně Domovi vytrhla hokejku z ruky. „Blbečku, teď jsi mě prozradil," Dom po Jamiem schválně hodil nazpátek Harryho kouli a trefil ho do čela, tím pádem lépe jak Harry, jelikož ten minul.

Až teď jsem si všimla, že mám v textu strašně moc chyb, když jsem si celý příběh pročítala... Upřímně jsem se úplně zhrozila, ale můžu se vymluvit na to, že píšu většinou pozdě večer. Přes to všechno se Vám pořád strašně omlouvám a obdivuji Vás, že u tohoto příběhu i tak vydržíte.

Vaše Papirovadivka 🦋