Hokejový zápas

Průšvih

Probudila jsem se na sedačce - na sedačce s ohromnou bolestí hlavy. Jamie seděl s roztazěnýma nohama na jejím kraji a hlava mu ve spánku spadla do předklonu, já jsem ležela po celé její šířce na boku a hlavu jsem měla položenou na Jamieho stehně. Opatrně jsem shodila ruku, kterou měl Jamie položenou na mém rameni a přetočila jsem se na druhý bok, to ovšem znamenalo čelem do něčeho co bych nazvala asi klubovnou a zároveň čelem k znuděnému výrazu pana trenéra.
Do. Pr. De. Le.
Vytřeštila jsem oči a rychle se vymrštila do sedu, díky čemuž se mi zamotala hlava a objevily hvězdičky před očima. Stiskla jsem víčka k sobě a nakrčila nos. Jamie ucítil můj rychlý pohyb a začal se taky probouzet. „Doprdele," zašeptal, čímž se prakticky ztotožnil s nyšlenkama v mé hlavě. „Jo," podotkla jsem.

Trenér vzal píšťalku a dlouze - velmi dlouze - na ni zapískal. „To je ale hezký den," řekl s úsměvem na rtech, když mohl pozorovat naše otupělé reakce na nepříjemný zvuk. „Kde jsme se tu vzali?" zeptala jsem se s prsty přitisknutými ke spánkům. „Zajímavá otázka. První přijela Katherine s Cillianem, ty jsem odchytl u vchodu a zjistil jsem od nich kde jste. Sice mi to dalo zabrat, protože Katherine zrovna prožívala nějaký vnitřní boj a můj syn je blbec, ale podařilo se mi zjistit, co jsem potřeboval, vzal jsem si auto a dojel pro vás. Ty s Jamiem už jste seděli před tím klubem na zemi a pili tam spolu nějakou sračku, takže vás jsem jenom naložil, Matyase jsem ale musel najít uvnitř, byl tam s nějakou silikonovou královnou a olizoval ji tam přede všema tak nechutně, že jsem měl chuť mu vrazit. Všechny jsem vás naložil a dovezl tady, kde jsem Vás poslal spát a vy dva jste nějakým způsobem skončili zde. Poděkujete mi pak. Ovšem zbytek týmu byl rozprsklý po dalších dvou klubech - můžete mi vysvětlit proč vy idioti nejdete jako jeden tým do jednoho klubu, když už jdete? Každopádně je jsem už nesehnal, takže jsem si prošel znovu jestli za sebe fakt ručí všichni sami a šel spát. No ale! To v celku není tak zlý jako to, že mělo být včera vyhlášení skupin, na kterém jste nebyli... ovšem jediné štěstí pro vás je ten fakt, že spolu s váma udělali tady tu ožírací blbost minimálně další tři týmy, takže se vedení rozhodlo, přesunout vyhlášení na dnešek," trenér se konečnem odmlčel a podíval se na svoje hodinky, „Je 7:30, snídaně je už dole nachystaná a vy máte hodinu na to abyste se nasnídali, někteří nahodili fasádu, tím nechci říct, že bys byla škaredá Madie, ale po včerejšku budeš nějaký ten make-up potřebovat a nachystali se tak, abyste v 8:30 reprezentativně stáli upravení na ledě a čekali, co vám já dám za rozkazy. Jamie, ty na sobě budeš mít určitě dres, jestli ho bude mít i Katherine s Madeline se rozhodněte vy. Budou dávat malé ceny a podobně," trenér se otočil na patě a odešel. Vyčerpaně jsem vydechla a lehla si na Jamieho tak aby mě mohl pravou rukou obejmout. „To bylo něco," vyhrkla jsem. „Jo," řekl a zvedl se, „a měli bychom fakt jít na tu snídani," řekl přehnaně rychle. Zaraženě jsem se zvedla a srovnala s ním krok. „Co je Jamie?" zeptala jsem se. „Nic," ošil se a šel dál. Nepodal mi ani ruku. Převrátila jsem oči vzhůru a uraženě jsem se zastavila. Jamie pokračoval pořád dál. Věděl, že nejdu ale stejně šel dál. „Doprčic," zabrblala jsem si a doběhla ho. Schválně jsem mu omotala ruce kolem jeho paže a silně se do něho zavěsila. „Řekneš mi co ti hráblo? Nebo si tu budeš hrát na pana Bojím-se-na-tebe-i-podívat-ale-VÁŽNĚ-mi-nic-není?" Žádná reakce. „Jamie já jsem si plně vědoma toho, že míváš řekněme určité stavy a to je doopravdy v pohodě, ale toto s tím nemá absolutně nic společnýho. Včera to bylo...
...krásný. Já nechápu, co se děje," snažila jsem se znět zoufale, ale zněla jsem asi spíš naštvaně, protože tak jsem se cítila. Jamie se zastavil před dveřmi do jídelny. „Ne nebylo, ty si to nepamatuješ víš? V tom je ten problém," přitom jak mluvil mě bezděky chytil za ramena, pak si to uvědomil pustil mě, rychle mě chytil za ruku a beze slov mě táhl do jídelny.

Zhluboka jsem se nadechla a pozvedla obočí. To bude ještě zajímavý. Rozhlédla jsem se po jídelně a spatřila Katherine jak sedí na kraji dlouhého stolu a někoho probodává nepopsatelně vražedným pohledem. Sledovala jsem její pohled a zjistila, že to je Matyas. Znovu mi vyjelo obočí nahoru a snažila jsem se si vzpomenout, jestli nevím o něčem, co se mezi nimi stalo, protože naposled, co si pamatuju, vypadali, že jsou v pohodě.

Jamie se s táckem posadil ke stolu pro čtyři. Pořád jsem úplně nechápala, co se děje, ale posadila jsem se k prázdnému stolu naproti němu. „Co konkrétně si nepamatuju?" zeptala jsem se s houskou v puse. Jamie vydechl. Olízla jsem si rty. „Hm?" snažila jsem se ho donutit mluvit. Kopla jsem ho pod stolem. „Hej!" podíval se na mě ublíženě. Vrátila jsem mu netrpělivý pohled. „To ty mi řekni co si pamatuješ," obrátil. Pokrčila jsem rameny. „Šla jsem s váma do klubu, tančili jsme tam, měla jsem nějakýho jointa nebo něco takového, šíleně se mi po tom točila hlava, vypila jsem nějaký alkohol, zase jsme tančili, nějakej chlap mě pozval na panák? asi jo, tys mě samozřejmě zachránil a pak si pamatuju jak jsi mě úžasně políbil a líbal fakt dlouho a fakt úžasně," vyjmenovala jsem a se založenýma rukama jsem se opřela do židličky. „Nevidím v tom nic, co by se ti nemělo líbit," dodala jsem na závěr. Pod stolem jsem začala poklepávat nohou. Jamie hodil kus pečiva zpátky do talířku a prohrábl si vlasy. „Tyjo, jo máš pravdu to všechno až na toho chlápka který tě pozval na pití bylo skvělý, ty jsi byla skvělá a to potom bylo vlastně taky skvělý, ale zároveň..." zbrkle pokrčil rameny. „Nebudu ti popisovat podrobnosti na to asi nemám sílu, ale skoro jsme se spolu vyspali."
Vyprskla jsem smíchy. „Jenom skoro? A kvůli tomu tady děláš takový scény? Jamie! Ty jsi nemožnej."

Nemohla jsem se přestat smát. „Bože," vydechla jsem. Jamie na mě nechápavě zíral. „Madeline. Já - kluk kterého znáš asi týden? Se s tebou včera málem vyspal a já bych se s tebou fakt vyspal, ale ty jsi byla úplně mimo, bylo by to to samý jakobych tě znásilnil. Já jsem tě málem znásilnil," vysvětlil vážně. „Fajn," odpověděla jsem a nacpala si do pusy kus vajíčka. „Ale protože jsi pravý gentleman tak jsi to neudělal, takže aspoň vím, že ti můžu věřit..."
„A co když jsem se s tebou vyspal a ani o tom nevíš?"
„No a? Achjo Jamie, kazíš to, kdyby ses se mnou včera vyspal, bylo by mi to fuk, protože to byl úžasnej večer, akorát by mě mrzelo, že si to nepamatuju, samozřejmě jsem radši že jsi to neudělal, ale už se na to vykašli," rozhodila jsem rukama a ukousla jsem si kus bagety, který jsem zapila čajem. Jamie zvedl obočí. „Ty jsi magor," zhrnul nejspíš všechny své myšlenky. „Pokud ti to nevadí?" pokrčila jsem rameny. Usmál se jedním koutkem úst. Konečně. „Ne," zavrtěl hlavou, „takto je to skvělý."

S Katherine jsme si dresy vzaly. Vyhlašování proběhlo vcelku tak jak jsem čekala. Dostaly jsme papíry a mikrofon se kterým jsme měly vyhlásit výsledky skupin a pak to, kdo bude s kým hrát dál v takzvaném finále. S týmy, které už prohrály úplně jsme se párkrát vyfotily a rozdaly ceny nejlepšího hráče jejich týmu. Celá záležitost trvala asi půl hodiny, během které mi úplně ztuhly svaly na tváři z neustálého usmívání. Dneska jsme měli hrát jenom jeden zápas právě s Orly, což byl tým, kdy v zápase s ním vyřadil již zmíněný Chris ze hry Lea. Protočila jsem očima.
                                .....
Zápas jsme vyhráli 3:1. Chris nedal ani jeden gól a ani jednou nefauloval, myslím, že si tím zachránil život, protože naši naopak hráli až neobvykle agresivně. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem si pokaždé, když Jamie někde prudce zabrzdil a zkontroloval, jestli se na něj dívám, zkousnout ret. Silně jsem si uvědomovala, že se mi plní můj rádoby sen vytvořený čtením romantických knih a sledováním filmů a seriálů. Zatřepala jsem hlavou.

❤️.