Hokejový zápas

Nekonečné čekání

Jasper mi pomohl uklidit pokoj. S Harrym se, kromě školy, kvůli tréninkům před důležitým turnajem vůbec nevídáme. Lee se s námi vůbec nebaví. Pokaždé, když nás jen zahlédl, obešel nás asi stopadesáti kilometrovým obloukem. No a dnes je už čtvrtek, zítra ráno odjíždíme a za hoďku mi zavolá Katherine a přes Facetime budeme balit věci. „Mamí????" zavolala jsem dolů na mamku. „Ano zlato?"
     „Neviděla jsi někde ten černý kufr? Ne ten malý, ale takový ten větší..."
    „Je u mě ve skříni, měla jsem v něm věci, když jsem byla naposled v - " mamka se zarazila, ale pak pokračovala. „- když jsem byla naposledy v nemocnici. Madie? Do kdy tam vlastně budete?" zeptala se ještě, když jsem ji míjela při cestě do ložnice. „Zítra ráno odjíždíme a vracíme se další týden v pátek," zavolala jsem. „Dobře, hlavně... hlavně mysli na to, jak už jsem říkala, že tak brzo být matkou vážně nechceš, i když bych vážně ráda byla babičkou, zas tak moc nespěchej." Dopadl na mě druhý smysl její věty a musela jsem k ní dojít a obejmout ji. „Neboj mami. Kašli na nějakou podělanou rakovinu a pošli ji tam, kde slunce nesvítí, vnoučat se dožiješ jako každá jiná krásná mamka, to ti slibuju a matkou se vážně ještě být nechystám," zamumlala jsem jí do trika. „To nezáleží na mě broučku. Je možné, že už za rok tady nebudu a budeš se s tím muset smířit. Panebože. Tak strašně moc bych si přála zažít to, až se poprvé opravdu zamiluješ a chci poznat toho vyvoleného a říct mu, aby tady na tebe dával pozor místo mě. Já nechci umřít. Madeline, mám tě moc ráda. Mám tě neskutečně moc ráda a nikdy tě neopustím. Musím jít ještě zalít květiny, nebo umřou. Umřely by stejně jako já umřu a tomu budeš muset bránit Madie, budeš se o ně muset starat," řekla mamka a mě po tváři začaly téct slzy. To se teď někdy stává, poslední dobou častěji. Mozek mámě jakkdyby trochu vypne a ona najednou začne vnímat vše, co se kolem ní děje a i když je normálně se smrtí smířená, najednou se jí začne bát  a ona začne nesmyslně blábolit, rychle měnit témata a mnohdy to co říká ani nedává smysl. Strašně to bolí, protože se musím dívat na to jak je ztracená, jak se trápí a jak neví co má dělat sama ona se sebou, natož pak aby se postarala a utěšila mě. „To bude dobrý mami," nebude... „Za nedlouho se uzdravíš," neuzdraví... „Taky tě mám moc ráda a nikdy nepřestanu mít," to jediné je pravda. Dovedla jsem mamku do ložnice a nechala si ji lehnout. Uvařila jsem jí čaj a nechala ji tam. Odešla jsem i s kufrem do pokoje.
     Právě včas, Katie akorát volala. Zvedla jsem to a na displeji tabletu se rozzářil její obličej. „Já se tak sakra moc těším Madieeeee!!!!!!!! Chápeš to?! Už zítra, budem s všemi těmi sexy kluky v jednom autobuse. To bude neskutečný!" Zakřenila jsem se na ni. „Jo! Vybereme si ty nejvíc sexy a každá si za ním sedneme."
      „No tak ty už ho máš podle mě vybraného... Jaime bude beztak nejvíc sexy ze všech," zčervenala jsem. „To ale nemůžeš vědět. Prvně je budeme muset všechny zhodnotit," řekla jsem na oko vážně a pak jsme se obě rozesmály. „Tak jo, tak jo. Jdem balit," poznamenala Katie a vyhrabala nějaký list papíru. „1) hygiena Madie máš zbalenou všechnu hygienu?"
    „Ano mami," protočila jsem očima. „Dobře, tak 2) brusle."
    „Mám."
„3) Boty - nějaké tenisky, lodičky, nazouváky a podobně."
„Mám."
„Tak fajn a teď ta zábavná část... Jdeme vybrat nějaké oblečení!"
                                 .....
Asi po dvou hodinách jsme měly všechno opravdu zbalené. Pohlédla jsem na Katie. „Já se strašně těším!" zavýskala jsem. Katie se rozzářila. „Já taky! Absolutně nevím, co mám teď dělat!" Zasmála jsem se. „Jo mám to podobně. Akorát mě pořád mrzí to s tím Leeem, měli pravdu, měla jsem se s ním usmířit a vše by teď bylo v klidu, ale teď se kvůli tomu, že jste se mě zastali nebaví ani s vámi," obejmula jsem si nohy rukama. „Je to idiot, vůbec ho neřeš. Uvidíš, zítra nastoupíme do autobusu a už si na něj ani nevzpomeneš!" usmála jsem se. „Kéžby..."