Hokejový zápas

Zpátky do reality

S Katherine jsme obě jako opařené zůstaly stát na lavičce střídačky a myslím si, že ani jedna z nás si tu hru teď neužívala tak, jako obvykle.

Pár minut po tom, co začal zápas si trenér stoupl těsně k nám. „Uteklo to docela rychle, že? Myslel jsem si, že tu bude víc času, ale oni to všechno docela stáhli. Zítra hrajeme nakonec poslední zápas, který pokud vyhrajeme a dneska vyhrajeme víc jak o tři góly, tak bychom mohli být možná možná úplně první, ale já to vidím spíš na stříbro v tomto už mám odhad. No ale každopádně jsem Vám vlastně přišel oznámit, že už zítra odpoledne bude vyhlášení a my budeme odjíždět asi v osm ten samý den. Rozplánovávali jsme to a takto to vychází nejlíp, tak si užijte předposlední zápas a pak přijďte do klubovny pomůžete nám nabalit ceny," mrkl na nás a i přes to všechno, co tu teď nesouvisle vychrlil, si typickým mírně hopsavým krokem odpochodoval na druhou stranu střídačky a my - jak jsem už zmínila, jsem dělaly všechno možné, ale zápas jsme si od té chvíle rozhodně neužívaly. Katherine se ke mně přitulila. „Já nechci dom!" zaúpěla a potvrdila mé myšlenky. S mámou to jde od desíti k pěti, nechci se na to dívat.

Zatím mě stále ještě neomrzelo, jak pokaždé, když dal někdo z kluků gól nebo se jim povedl nějaký zákrok, na nás ukázali a my jsme samozřejmě skandovaly, ale opravdu pokaždé, když se to stalo, se na nás obrátilo asi deset vražedných pohledů dívek, které mi Katherine popsala jako Silikonové kozy  a myslím, že kdyby pohledy opravdu uměly vraždit, nemáme šanci. Trošku mě uklidňovalo, že se sem přišly jenom podívat a nic s žádným týmem neměly společné, ale i tak jsem se neubránila malému ostnu žárlivosti, pokaždé, když jim někdo věnoval pozornost. Asi jsem si zvykla na moc velký luxus a ony mi bolestivě připomínaly, co všechno zítra večer opustím.

Po zápase, jsme se ne moc nadšeně odloudaly do klubovny. Ukázali nám co a jak máme dělat a my jsme se pustily do práce. Nebylo to náročné, ale zabralo nám to asi dvě hoďky. Potom už jsme konečně mohly jít za klukama, kteří na nás netrpělivě čekali. Vyšly jsme ze dveří a hned jsme se zase zastavily. „Heleee, to jste nám radši místo toho postávání, nemohli jít pomoct?" zeptala se Katherine, protože skupinka kluků se kterýma jsme se bavily nejvíc stála hned naproti. Jamie, Cillian, Matyas, Dom a Harry se na nás culili. Dom ukázal klíčky od auta. „Klaus mi dovolil že můžeme jet za Leem a máme ho od tama už vzít, chtějí ho dnes večer pustit, tak ho můžeme nabrat už teď," vysvětlil. Dom byl ze všech nejstarší, takže to vysvětlovalo, proč byly klíče svěřeny zrovna mu, i když já osobně bych nic takového neudělala nikdy v životě. Zatvářila jsem se podezíravě. „Já umím řídit!" ohradil se. „Já jsem nic neřekla," usmála jsem se pro změnu a on mi to vrátil. „Ale chtěla jsi." Pokrčila jsem rameny. „Tak jdem?" zeptala jsem se po pár minutách, kdy jsme trapně stáli v kroužku. „Jasně," vrátila se mi odpověď.

Auto bylo moc malé. Dom řídil. Vedle něj seděl Matyas, vzadu v prostředku seděl chudák Cillian, Jamie seděl vpravo a mě si vzal na klín. To samé udělal Harry na druhé straně s Katherine. Co čert nechtěl, samozřejmě nás asi po dvěstě metrech zastavila policie. Dom zastavil u krajnice a sroloval okénko. „Policie, můžu vidět Váš řidičský průkaz?" zeptal se. Dom nahodil sebevědomý výraz. „Samozřejmě." Podal mu doklady a nepřestával se usmívat. Policajt se ale i přes jeho snahu podíval dozadu. „Jasně. Tak a všichni si vysedněte," řekl trošku otráveně. „Madie, výstřih," sykla Katherine a nenápadně si vytáhla šortky co nejvýš. Ladně vysedla, ale pak se zohnula zpátky do auta, jakoby si tam něco zapomněla. Protočila jsem oči, kdyby byla prostitutka, uživila by se bez problémů. Harry ji zatahal za výstřih jak byla předkloněná a kývl na ni, když zkontroloval, že policista jejímu pozadí věnoval pozornost, ona se usmála a konečně vysedla. Abych byla upřímná, tohle jsme nedělaly poprvé. Já jsem vysedala z druhé strany, takže jsem až takové scény dělat nemusela. Pak jsem si ale dala záležet, abych měla svoje zvonové rifle co nejvýš a výstřih co nejníž, prohrábla jsem si vlasy a obešla auto. Jamie se mi držel v závěsu. „Opovaž se k němu otočit zády, ten slintá už teď," zachroptěl a odkašlal jsi. Pohlédla jsem na něj a zjistila, že si ruky drží pečlivě složené v oblasti pohlavních orgánů. „Ty očividně taky," neodpustila jsem si, ale hned na to jsem zrudla. „Stůj přede mnou prosímtě," zašeptal ještě a pak už jsme stáli v hloučku u policisty. Pousmála jsem se a zvedla jsem jedno obočí. Policista polkl. „Pane, jedeme se podívat za kamarádem do nemocnice," začal Cillian, ale byl přerušen mávnutím ruky. „Je mi jasné, že s váma tady toho nic moc nevymyslím, můžu vám dát nějakou pokutu," odmlčel se. „Jejda, myslím, že u sebe nemám žádné peníze," Katherine se zatvářila kajícně. „To určitě nebude problém, gentlemanové vedle tebe ti jistě půjčí," řekl jí, ale nevypadal sám svojí odpovědí přesvědčen. „Tady pán si alespoň foukne a když bude čistý, bude mi stačit, když každý uděláte deset dřepů," rozhodl se nakonec. Dom odevzdaně přistoupil a počkal si až bude i policista připravený. „V zadní kapse má placatku, vidíš ji?" pošeptal mi Jamie. Kývla jsem. „Vsadím se, že mu ji nezvládneš sebrat."
„Ale copak? Máš chuť se ožrat?" zašeptala jsem. Pokrčil rameny. „Vezmu ji, ale kdo mi bude dělat prince na bílém koni, když mě chytí?" zeptala jsem se. „Samozřejmě já," odvětil. Usmála jsem se a naklonila se ke Katherine. „Vidíš tu placatku?" šeptla jsem. „Jasně, jako před tím? Bereš ji ty, nebo já?" zkousla si ret. „Já," rozhodla jsem a Katie kývla. Počkala jsem až Dom dokončí své testování a sebevědomě jsem vyšla směrem k policistovi. „Pane?" zeptala jsem se jako pravá blondýnka. „Chtěla jsem se Vás zeptat," vykládala jsem mlaskavě, „Víte, tak jsem slyšela..." ustaraně jsem otřela neviditelné smetí na jeho uniformě. V té chvíli začala Katherine ječet. „Panebože tady je krysa! Pomoc!" Kluci na ní nechápavě hleděli, ale policajt se rozhodl ji přijít na pomoc. Hbitě jsem mu zastoupila cestu a nechala jsem se jím pohotově odstrčit. Dělala jsem, že jsem zakopla a když jsem se o jeho záda opřela, abych udržela rovnováhu, vytáhla jsem placatku a dala si ji do zadní kapsy u kalhot, která byla jediná dost hluboká. Policista mě zachytil a postavil. Ignorovala jsem jeho přehnaně dlouhé doteky a zatvářila se zděšeně. „Jste v pořádku?" zeptal se mě. „Teď už asi ano," oddychla jsem si a rukou jsem mu přejela po ramenu. „Děkuji Vám!"
„Já ale rozhodně v pořádku nejsem," upoutala pozornost na sebe Kat, abych mohla nenápadně odejít za Jamiem a schovat u něj svůj úlovek. Stoupla jsem si před něj. Jamie mi položil ruku na zadek do míst, kde byla placatka a nenápadně si mě přitáhl, placatku vytáhl a otočil mě, abych stála zády k němu. „-asi už musela utéct," slyšela jsem dívčí hlas a kývla jsem na ni. „Myslím, že omdlím," zaúpěla. „Potřebuju si sednou, až přijedeme do té nemocnice, poprosím někoho, aby mě prohlédl," zašeptala dramaticky. „Ehm, dobře, okamžitě si všichni nasedněte, tak jak jste byli a jeďte do nemocnice! Ať se o slečnu postarají!" Nervózně se rozhlédl kolem sebe, ale nikdo zde kromě nás a jeho motorky nebyl. „Dělejte jeďte," řekl a nechal nás odjet.

Poposedla jsem si. „Dospělí chlapi, jsou pokaždé ještě větší prasata než vy," vyjádřila jsem svůj názor. „Jamie? Kde je ta placatka, co v ní je?"
„Rum? Asi jo a je plná," usrkl si zlatavé tekutiny a podal mi. Ne moc nadšeně jsem se na lahvičku podívala, ale i tak jsem si usrkla. Podala jsem ji dál, aby obešla celé auto, vyjímaje Doma. Samozřejmě.
.......
Leo už byl nachystaný. Vlasy se mu od minula moc nezměnily, stále vypadal jak Bard Pitt, ale na bradě mu začínalo růst nevýrazné strniště. Seděl normálně oblečený na posteli a křenil se na nás. Rozpačitě jsem se usmála a zastavila se ve dveřích. Minule, co jsem zde byla, jsem udělala scénu a utekla. Asi ze mě nebyl dvakrát nadšený. Leo se ale nad mým chováním pousmál a kývl. „Nazdar!" zavolal Matyas a prodral se ke svému spoluhráči, aby ho mohl obejmout. „Jedeme?" zeptal se Harry.

MOC SE OMLOUVÁM ZA PAUZU!