Hokejový zápas

Co máš za problém?

Z Kate jsme seděly v předposlední řadě před pětkou v zadu nalevo, byla dost smůla, že si Jamie sedl na pětku, sice tam s ním seděli ještě další dva kluci, ale Jamie seděl, co nejdál od nich a ognoroval je. Harry seděl za námi s jedním klukem. Jinak v autobuse byla ještě spousta volných míst, takže když budeme s Katie chtít, určitě si budeme moci sednout každá sama a natáhnout se.
Když se autobus rozjížděl, pohlédly jsme na sebe a zakřenily se. „Jmenuji se Dominic, těší mě, dámy. Nechcete to tady rozjet?" zeptal se spolusedící Harryho a strčil hlavu mezi sedačky. Vypadal na takového toho typického šaška a celkem jako pohodář, na první pohled jsem věděla, že ho budu mít ráda. Otočily jsme se na něj. „Jak si konkrétně takové rozjetí představuješ, Dominicu?" odpověděla jsem mu otázkou a Kate mi přizvukovala. Harry vrtěl hlavou. „Nó tak, například, já vezmu repráček, zapnu hudbu, vy dvě se postavíte do uličky a začnete tančit. Nejlépe stryptýz, ale vystačím si i s něčím lehčím..." Katie mě odtlačila a tentokrát Dominicovi odpověděla ona. „Myslím, že takové rozjíždění si schováme na cestu zpět," řekla a u toho mi zacpávala pusu. „Přesně, teď jsme na to moc stydlivé, mám spíš náladu na to si s někým pokecat." Harry s Dominicem na sebe mrkli. „Jak myslíte, dámy...." řekl významně Dom. Harry se zasmál. „Katie? Vidíš tam toho kluka v šedém? To je Luis. Hodí se k tobě...." Katie ae ho snažila najít, ale ani si nemusela dávat tu práci. „Luisi?!!!" zařval přes celý autobus Harry. Luis se na nás otočil. „Nevadila by ti společnost?" zeptal se a přitom mířil prstnem na Katie. Luis mávl ma znamení, že má přijít a Katherine se zvedla. Harry se postavil taky a podíval se na mě šibalským úsměvem. Běž o jedno sedadlo dozadu já chci dvojsedák pro sebe. Kopla jsem ho do nohy, za to jak byl drzý, ale i tak jsem se tázavě podívala na Dominica, kývl a mrkl, to mi stačilo, už jsem se zvedala, když mi zašeptal do ucha Harry. „Dom se k tobě hodí víc než on," věděla jsem koho myslí a musela jsem uznat, že zevnějškem bysme k sobě ladili asi víc, ale upřímně? Nebyl to můj typ, byl něco jako Jasper- bezvadnej kluk, ale něco mu chybí. Pokrčila jsem vyhýbavě rameny a přesedla si k Domovi, Harry si sedl za nějakým jiným klukem. „Jak jde život?" zeptal se mě Dom a já jsem začala litovat toho, že jsem si k němu sedla. Ano, snažil se být milý, ale jestli se s ním budu muset bavit o tomto, nejspíš se od něj za chvíli odsunu na druhou stranu autobusu. Pochybovačně jsem se usmála. „Myslím, že se ti Madeline snaží tím úsměvem říct, že o takových sračkách se s tebiu bavit nebude," ozval se najednou Jamie jakoby nic. „Dovol?! Nic takového jsem neřekla, to zaprvé a za druhé, bavím se tady s Dominicem já nebo ty?" oplatila jsem mu to a zrovna si přidala, „mám se úplně skvěle, jsem srašně nadšená z toho, že můžu jet s váma, bylo od Harryho milé, že nás pozval..." usmála jsem se na Doma. Jamie se v zadu na sedadle ušklíbl. Na Dominicovi bylo vidět, že znervózněl. „Hmm, vy dva. Znáte se nějak?" zeptal se. Podívala jsem se na něj. „Ne ani ne, jenom-"
     „-jenom spolu chodíme," řekl Jamie a já jsem na něj nasupeně pohlédla. Prvně bude dělat, že mě vůbec nezná a že mě tu nechce a nakonec začne žárlit, když se začnu bavit s někým jiným? A navíc, nelhla jsem, když jsem řekla, že ho skoro neznám, je to pravda! Dominic si skousl ret. „Aha. Tak já vás tu chvilku nechám samotné, očividně máte nějaké trable. Ale Jamie, ani ses nepochlubil?!" Podíval se na oko naštvaně na Jamieho. Když se na něj on ale podíval pohledem, který jednoznačně naznačoval, že na vtípky nemá náladu. Nervózně se zasmál a odešel někam dopředu. Naštvaně jsem se na něj podívala a kdyb pohled uměl vraždit, je prošpicovanej laserovými paprsky, otočila se dopředu a založila si ruce na prsou, po chvilce mě to začalo nudit, tak jsem se posunula k oknu, ale nasupený výraz jsem pro jistotu nesundávala. Najednou se objevil vedle mě. Lekla jsem se, ani jsem si nevšimla, že se zvedl, ale snažila jsem se to zakrýt a ignorovala jsem ho. „Měl by sis někdy zajet vyzvednout tu helmu..." poznamenala jsem asi po čtvrt hodině, když už mě začalo štvát, že pořád mlčí, tváří se jak kakabus, ale neustále mě pozoruje. „Myslím, že si ji zatím můžeš nechat, jelikož když se mnou budeš jezdívat, tak ji nejspíš budeš potřebovat víc než já..." taky to řekl jen tak, ale zahřálo mě to u srdce, pak jsem si vzpomněla, co řekl u autobusu, ale dřív než to, jsem už spustila. „No to ani náhodou, mě na ten krám nikdo při plném vědomí nedostane, zbláznil ses?!" Někdy u prostřed věty jsem se k němu otočila a praštila jsem ho do ramene, ale ani se nepousmál, prostě nic. „Naposledy jsi snad nebyla při plném vědomí?" zeptal se znovu suše. „To jsem se, ale potřebovala nutně dostat domů a byla mi zima," a taky jsem možná při plném vědomí nebyla, jelikož jsem byla omámená tvojí vůní, pomyslela jsem si. „Tak to bys na ten seznam měla doplnit, při plném vědomí, vyjímaje toho, když budu v nouzi. Nebo začít nosit pořádně teplou mikinu a dokonce i roušku," dodal. Zčervenala jsem a nechápavě jsem na něj zírala. „Já jsem to řekla nahlas?" zeptala jsem se a chtě nechtě jsem mu zabořila obličej do rukávu. „Pozor, ať se zase neomámíš," zašeptal a já jsem se rychle narovnala. „Blbečku," řekla jsem o podívala se na něj. Pořád se tvářil stejně bez výrazu, asi tak jako by si povídal ne se mnou ale s pytlem brambor. „Co s tebou sakra je? Od té doby, co jsem tě viděla poprvé mám pocit, že mluvím vždycky s jiným klukem. Jednou to je strašný gentleman, po druhé je z tebe milý a starostlivý kluk a dneska se na mě tváříš jakobych ti zabila psa, děláš, že tě má přítomnost zde, nanejvýš obtěžuje a chováš se jak blbec," zabloudil ke mně očima, ale jeho výraz se nezměnil, ani to s ním nehlo. Zaklonil hlavu. „Mluvíš spisovně."
„No a?" nechápala jsem ho. „Je to roztomilý," podotkl ale vypadalo to spíš jakokdyby říkal, je to roztomilý, ostatním klukům se to líbí, mně ne. Nikak jsem to nekomentovala, ale natočila jsem se k němu zády. „Odsedni si, ať si ke mně může přisodnout někdo přátelštější," ale on si neodsedl. Nevím, jestli mi to lichotilo, nebo mě to štvalo. Vyzula jsem si boty, a pořádně jsem se bokem uvelebila na sedačce, zády k němu a čelem k oknu.
     Myslím že jsem usnula.