Hokejový zápas

Zmatení

     Po škole jsme s Katie každá měly jet domů a domluvili jsme se s Harrym, že se pro nás zastaví, Jasper si tuto záležitost nemohl nechat ujít, a tak se nabídl, že nás nabere všechny i s Harrym a rozloučí se s námi až přímo na parkovišti.
     „Jaspere? Ve tři u mě?" zavolala jsem na něj ještě přes hordy lidí, které se snažily dostat co nejrychleji ze školy ven. „Jop, ani o minutu později!" zavol na mě na oplátku. V tom se mi čísi ruka omotala kolem pasu. Dotyčná osoba měla dost pevný stisk a tak jsem se z objetí nemohla vymanit ani pořádně otočit, protože si mě namáčkl až úplně na sebe, kvůli davu lidí. Můžu mít dotaz? Proč má poslední dobou pořád někdo potřebu mě objímat okolo pasu? Pořád jsem nevěděla, kdo to je, ale podle vůně a typu chůze jsem tipovala Leea. „Lee! Okamžitě mě pusť!" sykla jsem na něj. „Počkej," zabručel on a táhl mě skrz dav ven.
     Jakmile jsme se dostali na místo, kde jakžtakž šel udržovat nějaký osobní prostor, pustil mě. Okamžitě jsem se od něj odtáhla a vrhla jsem na něj nasupený pohled. „Co chceš?!" vyštěkla jsem na něj místo pozdravu. Lee se pousmál a to mě naštvalo ještě víc. „Jsi strašně malá," poznamenal a já jsem musela, dámy a pánové věřte mi, opravdu musela, protočit panenky.„Co-chceš," zopakovala jsem znovu a provrtávala jsem ho pohledem. „Hele, já vím, že jsem se choval jako idiot a vlastně ještě ani teď nezastávám názor, že byste tam měly jet, ale dobře. Chci se aspoň rozloučit, proboha!" zaůpěl. Začalo mi ho být líto, celý týden třeba jen nevěděl jak se má chovat a my jsme o něj neprojevili ani nejmenší zájem. Nemohla jsem se na nemj dál zlobit. Přestala jsem se mračit a na oko neochotně jsem roztáhla ruce. Lee byl hned jedním velkým krokem u mě a pevně mě obejmul. „Nedělej tam žádný blbosti. Chápeš co tím myslím. Jestli tě tam bude někdo ošmatávat, tak ho kopni do koulí a běž se schovat za Harryho," vyjmenoval a já jsem mezitím vdechovala jeho vůni. „Toto mi chybělo a teď mi chybět bude zas," dodal ještě a pak jsme se odtáhli. „No nic, jdu někde ještě najít Katie," řekl. „Lee, omlouvám se a děkuji, budu ti psát," řekla jsem, ještě jednou ho krátce obejmula a vydala se na zastávku.
                                ......
    Všichni jsme vystoupili z auta a kluci nám mezitím šli odnést tašky. Katherine obešla auto a zastavila se vedle mě. „Na co zíráš?" zeptala se mě. „Jo aha," hned si i odpověděla a dlouze hvízdla. Zírala jsem na něj. Stál tam úplně na kraji s nikým se nebavil, v ruce cigaretu, kvůli které neustále pokašlával. Měl temné kruhy pod očima a oči samotné úplně rudé, poklepával si nohou a tvářil se jak kdyby spolkl citrón. Vypadal úplně sjetej. Ale nebyl. Šlo poznat, že i když vypadá, tak jak vypadá pořád má o všem přehled a všechny neustále sleduje, věděla jsem, že si všiml i nás, konkrétně mě samotné, ale jen se ušklíbl ještě víc. Zatřepala jsem hlavou, když do mě Katie drcla. „Ser na něj! Vidíš tam toho týpka v červeným triku? Ten po tobě pořád kouká, začni se věnovat jemu, tento se nakonec ukázal jako bezprostřední debil...." Přikývla jsem a ještě jednou zatřepala hlavou. Harry s Jasperem se vrátili. „No nic, nechci Vás zde už rušit, takže se asi rozloučíme. Jenom pamatujte: žádný alkohol, žádný drogy, žádný cigarety, žádný sex a nic podobného a hlavně neustále myslete na Jaspera, jakožto na mě." Zakřenil se a rozpřáhl ruce jako já předtím pro Leea. Obě jsme zapadly do jeho objetí a stály jsme tam tak asi dvě minuty. Pak si Jasper plácl s Harrym a odjel. „Měli bychom jít tam k tomu hloučku," poznamenal Harry. Bylo vidět, že se stydí. Bylo mi ho líto. Záleželo mu na tom, aby to na nás tady dobře zapůsobilo a nakonec neměl Lee pravdu. Došly jsme tam a Jamie prohodil, „Dovolil Vám ten šašek dělat aspoň něco u čeho se budete bavit, nebo se budete chovat jak jeptišky?" Očividně se už taky připojil k hloučku. Několik kluků se tvářilo arogantně, několik úchylně, ale i několik soucitně a mile. „Sklapni Jamie," řekla jsem a podívala se na něj. Ozvalo se několik hvízdnutí, ale já jsem vnímala jen to jak se Harry napnul, měl co dělat, aby mu jednu nevrazil. Opřela jsem se o něj abych tomu zabránila. „Taky jsi mohl vybrat někoho s kým bude větší prdel, Harry," neodpustil se ještě Jamie jízlivou poznámku a mě bodlo u srdce. Co s ním sakra je? „Co máš za problém, Jamie?" zeptal se jeden kluk a Jamie se ušklíbl. Harry byl úplně strnulý, otočila jsem se na něj a on na mě shlédl. To nic naznačila jsem pusou a znovu jsem se o něj opřela. Trochu povolil. „To nebude asi nic vážného," ozvala se Katie, „ Tady Jamie má nejspíš, moc prázdného místa v trénkách a má strach, že bude muset svoje nádobíčko držet celou dobu v kalhotech, takže v podstatě naznačuje, že s sebou měl Harry vzít nějaké děvky, aby se dostalo i na něj, protože my dvě jsme očividné jeptišky, no nejsem vtipná?" řekla totálně přeslazeným hlasem Katherine a ušklíbla se na Jamieho. Věděla jsem, že tímto okamžikem už do ní bylo zamilovaných tak pět kluků. Ozval se smích a hvízdání. Jamie nasadil neproniknutelný pohled, ale nekomentoval to. Katie za to nasadila vítězný úsměv. „1:0 pro mě," zašeptala mi. Postupně se všichni začali trousit do autobusu.
     Jakmile si všichni posedali, přišel trenér a postavil se do středu autobusu. Byl to dobře vyhlížející padesátník. „Dámy," pohlédl na mě a na Katie, „a pánové, tímto zahajuji tento turnaj. Na začátek pár organizačních věcí. Tentokrát s sebou bral naše dvě fanynky Harry, jsou to jak již asi vte zde Madeline a Katherine, ale upozorňuji jako obvykle, jsou zde na výpomoc ne na flirtování. Tentokrát to budou naše jediné zástupkyně ženského pohlaví v našem týmu, takže si jich važte.... Dál, pokoje budou po čtyřech, takže se nějak rozdělte, akorát Madie a Katie, můžu vám tak říkat? budou mít v pokoji dvě volná lůžka, protože jsou to dívky, byl bych rád, kdyby ta dvě lůžka opravdu zůstala volná, víte jal to myslím. No a ehm to je asi vše, ne vlastně ještě ne. Příjezd bude asi až tak v 11 zítra a budeme dělat zastávky, každé 3 až 4 hodiny. To je asi zatím už vše. Přeji příjemnou cestu!" vysypal to ze sebe a šel si sednout do předu. Okolo nás se celou dobu vznášel vrušený šum. „Připraveni? Tak jedem!" ozval se řidič a my jsme vyjeli.