Hokejový zápas

Zápas

    „Hej Mad!" zavolala na mě Katherine, „jdeš?" Ostatní na mě už čekali v autě, domluvili jsme se, že pojedeme hned po škole, aby tam mohl být Harry v čas v předstihu. „Moc se onlouvám, už jdu," křikla jsem a rychle jsem se rozloučila s Jeremym, který mi popisoval, jak i přes moji snahu dnešní test pokazil. „Určitě to nebude horší jak trojka," řekla jsem povzbudivě a zamávala jsem. „To si úplně nemyslím, ale stejně ti děkuju za snahu," řekl a odešel ke své partě.
„Jaspere, mohl bys se zastavit u nás doma? S Mady jsme si u nás chtěly nechat věci," řekla Katie, když jsme vyjeli a šťouchla do Jaspera, který měl sluchátka. „Jasně, zlato, pro tebe všechno," zamumlal Jasper a dál si prozpěcoval společně s písničkou, která mu hrála ve sluchátkách. Řekla bych, že to bylo asi Smells like a teen spirit od Nirvany, ale jistá jsem si nebyla. Jakmile auto zabrzdilo u Katieniného domu, vyskočila jsem ven a utíkala s Katherine dovnitř. „Katie?" nemáš na půjčení nějaký vak? Chci si vzít peněženku, mobil a klíče a nemám kapsy..."
„Joo, něco najdu a věci si hoď zatím sem," ukázala na místo vedle skříně, ve které se teď přehrabovala. Byly jsme domluvené, že dnes po zápase pojedu ke Katie a přespíme zde. „Hele Mad? Nenašla jsem vak, ale je tu tato malá kabelka, tam se to nacpe ne?" podala mi malou černou kabelku a já jsem do ní zkusila svoje věci dát. „Uhm, je akorát, dík," odpověděla jsem a nasadila jsem si ji křížem přes hlavu a ramena. Kývla jsem na ni. „Jdem?"
„Klidně už běž, já si ještě přemaluju řasenku a dojdu," protočila jsem očima, ale nekomentovala jsem to.
Do dvou minut už Katie zase seděla vedle mně a mohli jsme jet. Na Harrym bylo vidět, že je dost nervózní, takže jsem ho objala a on se nervózně zasmál. „Je to tak očividný?"
„Co?" otočil se na nás z místa spolujezdce Lee. „Jo je," řekla jsem a ucítila jsem jak si na mě lehla Katie, aby mi pomohla s objímáním. Pohlédla jsem zpátky na Leeho, jestli mu došlo, že se bavíme o Harryho nervozitě, ale on si zachmuřeně prohlížel moje zápěstí na ruce, kterou jsem měla přehozenou kolem Harryho ramen ze zadu. Uvědomila jsem si, že tam mám pořád naškrábané to číslo od toho kluka, úplně jsem na to zapomněla. Zkusila jsem rukou zatřepat, aby číslo překryl rukáv mikiny, ale bez výsledku. „Čí je to číslo," zeptal se Lee. Vymanila jsem se z Katherininého sevření a pustila Harryho. „Hmm, proč?" zeptala jsem se na oplátku. To už mi Harry vzal ruku a číslo si prohlížel společně s Katie a Jasper se snažil něco zahlédnout ve zpětném zrcádku, zrudla jsem. Nerada jsem bývala středem pozornosti. „Od koho je, Mad?" zeptala se zvídavě Katie. „Od jednoho kluka," vytrhla jsem jim ruku a číslo překryla mikinou. „A známe ho?" zeptal se Jasper. „Ne, myslím si že ne," odpověděla jsem vyhýbavě. „Doufám, že to budeš ignorovat," oznámil mi Lee. „A proč jako?" zeptala jsem se kousavě a Harry s Katie do mě šťouchli. „Kdo to teda je, Madelineeeee," zaškemrala Katie. „Včera, když jsem šla od Jeremyho, nevěděla jsem, která zastávka je moje, tak jsem se zeptala jednoho kluka a on mi pak načmáral toto číslo na ruku a odešel..." řekla jsem pravdu, teda skoro celou pravdu. Katherine na mě vrhla významný pohled alá Je-ti-doufám-jasný-že-vím-že-to-není-všechno-a-večer-mi-to-vysvětlíš. Usmála jsem se na ni. „Děláš si srandu? Vždyť to může být nějaký úchyl!" řekl podrážděně Lee. Vrhla jsem na něj nasupený pohled. „A ty jsi kdo? Moje máma?" zeptala jsem se. Harry mě pohladil po rameně. „Noták lidi! Mady si akorát našla skoro kluka, jedem na zápas, ne?" zkusil odlehčit atmosféru Jasper. Lee ale vypadal pořád naštvaně, ignorovala jsem ho a začala se bavit s Harrym a Katie o jejich novém dresu.
                                 .....
     Seděli jsme na tribuně a pozorovali jak hokejisti vjíždí na led. Harry vjel do brány a začal se rozbruslovat, tak to udělali i ostatní a pak se shlukli do kruhu, aby se povzbudili, jakmile byli nachystaní Harry na nás ještě kouknul a ukázal. Pak utichla hudba a hráči z obou týmů se připravili na buly. „Hele, moc-" ozval se Lee. „Teď ne," sykla jsem na něj a sledovala jak hráči zaujímají svůj postoj. „Já fakt-" zkusil to znovu. „Teď neruš," sykla jsem na něj znovu a Lee to konečně vzdal. Už jsem se na něj nezlobila, bylo mi to jedno, ale právě proto jsem teď chtěla sledovat zápas a ne se s ním usmiřovat. Rozhodčí hodil puk na led a hráči se ho snažili odpálit hokejkou ke svému týmu. Rozehrálo se v náš prospěch. Pak zápas ubíhal rychle, Harry měl několik parádních zákroků a nepustil ani jeden gól, párkrát si šel někdo sednout na trestné, jeden hráč dostal osobák, asi dvakrát byl nějaký offside a pak konečně naši dali gól. Vyskočila jsem a společně s ostatními jsem začala skandovat. V první třetině už jiný gól nepadl, avšak ve druhé Harry dostal dva góly a tentokrát naši nedokázali dát ani jeden. Po druhé třetině se na nás Harry kouknul, bylo vidět, že je zklamaný, a tak jsem mu ukázala palce nahoru a Lee s Jasperem povzbudivě zapískalu na prsty, upřímně, za toto jsem je obdivovala, jak někdo může umět pískat na prsty sakra?! Katie do mě žduchnula. „Vidíš tam tu kravku?" podívala jsem se na místo kam kývla hlavou a musela jsem se začít smát, ta holka vypadala jako nějaká prostitutka a očividně si myslela, že vzdušný polibek, který nám po našem povzbuzovalní Harry poslal, patřil jí. Harry si jí taky všiml a radši se otočil. Ta borka tam skákala a pištěla, jak nějaká 13tka na koncertě Justina Biebra. Jasper s Leem nás s Katie nechápavě pozorovali, ale pak to pochopili a začali se pochechtávat. „Chudák ten týpeček, který sedí vedle ní, už od pohledu vypadá zdeptaně," zašeptal Jasper. „A divíš se mu?" zeptal se Lee a všichni jsme se zase začali smát.
     Třetí třetina ubíhala celkem v klidu, síly v obou týmech byly vyrovnané, až v posledních pěti minutách se povedlo našim trefit dva góly, takže jsme nakonec vyhráli, jakmile začalo na obrazovce odpočítávání posledních deseti sekund, přidali jsme se. „DESET! DEVĚT! OSM! SEDM! ŠEST! PĚT! ČTYŘI! TŘI! DVA! JEDNA! KONEEEEEEEC!" jecěli jsme se závěrečnou sirénou.
     Čekali jsme před stadiónem, až se Harry osprchuje a převleče. Hned, jak jsme ho zahlédly, jsme se s Katie rozeběhly přímo na něj a skočily mu do náruče. Harry nás pevně obejmul. „Děkuju vám," zamumlal a já jsem se mu usmála do trika. Pak jsme se od něj odvinuly a on si mohl podat ruce takovým tím typickým klukovským stylem s Jasperem a Leeem. „Co tvá obdivovatelka, Harry?" neodpustila si Katherine a Harry se ošil. „Myslel jsem, že vybouchnu smíchy," oznámil jako na pohřbu a všichni jsme se zasmáli. „Víš co už jsem dlouho neviděl?" poznamenal Lee. „Aby v každé třetině dával góly jen jeden tým." Harrymu zacukaly koutky. „Jo, to se nám už dlouho nestalo," dodal Harry. Najednou se mi kolem pasu ovinula čísi ruka a stáhla mě s sebou, zmateně jsem se podívala na dotyčnou osobu a málem jsem vyjekla překvapením. „Co tu děláš?" zeptala jsem se a ON se zasmál. „Já myslím, že jsem zde zrovna dohrál zápas, ve kterém jsem dal dva góly, kdyby to slečnu zajímalo. Harry? Půjčím si ji a neboj vrátím vám ji, teda možná," křil na Harryho zatímco vyšel pryč od našeho hloučku a mě táhl s sebou. „Neboj se a pojď se mnou," zašeptal. Tak, jak to jen šlo s jeho rukou kolem pasu, jsem se otočila na Katie a ostatní a omluvně jsem pokrčila rameny. Naznačila jsem Katie pusou: pak ti všechno povím, a odvrátila jsem se. „Laskavě mi ji vrať přesně takovou jak si ji bereš, jasný?" zařvala ještě Katie se smíchem a slyšela jsem jen jak Harry dodal, „Neboj, Jamie je fajn."
     „Hmmm, takže Jamie, jo?" zeptala jsem se a snažila se za chůze vykroutit z jeho sevření. „Jo, přesně tak." Povedlo se mi to, ale Jamie mě hned zase chytil a přitáhl si mě k sobě ještě pevněji. „Máš kluka?" zeptal se klidným hlasem. Zamračila jsem se. „Ne, proč?"
     „Protože pokaždé, když tě chytnu kolem pasu se mi snažíš vykroutit," odpověděl a já jsem se zasmála. „No to b-" nenechal mě doříct moji větu. „Hele, fakt nemáš kluka?" zeptal se znovu. „Ne, nemám, copak jsi hluchej?" zeptala jsme se. „Ne, já jenom, že tam ten kluk v tom šedém tričku na mě pořád kouká, jako by přemýšlel, jaká smrt by pro mě byla nejbolestivější," řekl a já jsem se zmateně otočila. Myslel Leeho a měl pravdu, opravdu Jamiemu propaloval záda pohledem, jen tak mimochodem, moc hezká záda... Otočila jsem se a schválně jsem se k Jamiemu přitiskla ještě víc. „Tvůj ex?" zeptal se věcně. Musela jsem se zasmát. „Lee? Bože ne, fakt ne."
      „Tak co to přitisknutí, hmm?"
„Bože, ta otázka zní fakt divně, ale prostě, štve mě, je to jeden z mých nejlepších přátel, ale fakt mě poslední dobou nehorázně štve. Mimochodem za tetování, které jsi mi včera vytetoval propiskou v podobě tvého telefoního čísla, mě seřval, protože jsi prý nějaký úchyl, takže jsem si ho měla okamžitě umýt..." řekla jsem znuděně. „No a co když má pravdu a úchyl jsem a právě teď-"
     „Harry říkal, že jsi fajn," ukončila jsem jeho monolog, dřív než jsem se stihla dozvědět něco, co jsem vědět nechtěla. „Je do tebe zamilovanej, nemůžeš ho brát tak vážně," řekl posměšně a já jsem ho mírně požduchla. „Známe se od malinka, rozhodně do mě není zamilovanej," vyvrátila jsem mu jeho tvrzení, ale on se nedal, „Ale je a hodně." Zakroutila jsem hlavou. Pár metrů jsme šli mlčky a pak se zastavil u jedné lavečky a naznačil mi, abych se posadila. „Možná bys mi už mohla říct jak se jmenuješ," podotkl. „Jo jasně, no Madeline," odpověděla jsem a on se posadil vedle mě. „Hezký," řekl a zaklonil hlavu. Vypadal strašně uvolněně a to se mi fakt líbilo, vlastně se mi líbil i Jamie jako Jamie, dokázala jsem si představit, jak se zamilovala Hazel z Hvězdy nám nepřály a najednou jsem si na něco vzpomněla. „Ty jsi on!" vykřikla jsem a on se na mě zmateně podíval. Zakřenila jsem se na něj a on pozvedl jedno obočí. „Já jsem kdo?" zeptal se, aby mě popohnal s vysvětlováním. „Četl jsi Dám ti Slunce?" Zavrtěl hlavou. „Je to moje nejoblíbenější knížka a ten kluk z ní, o můj bože, to jsi ty! Musíš si ji přečíst, prosím," zaprosila jsem a on potřepal hlavou. Ale vážně, kdybych ho měla popsat, Jamie vypadá úplně stejně jak Oscar Ralph, má jedno oko modré a druhé hnědé, má jizvu na obličeji, to jak se se mnou seznámil, jeho samozřejmost, prostě byl jakoby z té knížky vyskočil. Byl jako obrázek, do slova a do písmene, jo, teď už jsem si byla opravdu jistá, že úplně přesně chápu to, jak se Hazel z Hvězdy nám nepřály zamilovala. Nejspíš jsem se strašně přiblble usmívala a koukala jak zhipnotizovaná, protože mi Jamie začal luskat před obličejem. „Země volá Madeline," řekl a já jsem ho bouchla do ramene. „Já vnímám," řekla jsem uraženě. „Myslím si, že o tom by se dalo polemizovat," řekl se smíchem. Začalo se stmívat a tak jsem si vytáhla mobil a rychle napsala Katie esemesku, že přijedu trochu později. Zvedla jsem oči od mobilu, abych ho uklidila a přistihla jsem Jamieho, jak si mě prohlíží, ovšem asi se tomu nedalo říkat přistihla, protože i když si byl vědom toho, že o tom vím, neskrývaně si mě prohlížel dál, normálně bych se asi cítila nesvá, ale vedle něj jsem si prostě připadala jen opravdová, jakobych dotěd na sobě měla neviditelný plášť a on ho strhnul. Usmála jsem se. „Co je?" Jamie se mi podíval do očí. „Pátek?" Drcla jsem do něj. „Máš krásný vlasy," podotkl. „Díky," odpověděla jsem a přetáhla si mikinu přes prsty. „Je ti zima? Jako něco bych ti půjčil, ale mikinu s sebou fakt nemám," řekl s obavami. Zakroutila jsem hlavou. „Víš, že teď se chováš jako úplně někdo jiný, než ten kluk, který mě dovedl na zastávku?"
„Já vím, jako gentlemanovi mi to moc nejde, že?" Nakrčila jsem nos. „Máš pravdu, moc ne." Zasmáli jsme se a já jsem to už nevydržela a položila jsem mu hlavu na rameno. Okamžitě mi omotal zase ruku kolem pasu, jakoby čekal jen na to, až to udělám. „Tys na to celou dobu čekal a věděl jsi, že to udělám," zamumlala jsem. „Jo nějak tak, jsem prostě neodolatelnej." Trochu jsem se zavrtěla. „Chce se mi spát."
„Tak spi," řekl a rukou na mém boku mi sjel o kousek níž. I když se mi fakt spát chtělo, stejně jsem neusnula, jenom jsem ležela na jeho rameni a přemýšlela o tom, že bych se do tohohle kluka vážně neměla zamilovávat, protože to je takový to typický klišé, ale s tou hlavou na jeho rameni a omamnou vůní jeho trička, se mi to moc nedařilo. „Zavezeš mě domů?" zeptala jsem se a zívla jsem si. „Jo, neboj," odpověděl a jemně se zvedl, už jsem se chystala se taky zvednout, když se ke mně sklonil a jednou rukou mě chytil pod koleny, jednou na zádech a jako princeznu mě vzal do náruče. Odnesl mě až k jeho motorce, kde mě postavil na zem. Počkat... motorce?! „Ehm, Jamie, já to asi zvládnu nějak sama," řekla jsem nervózně. „Bojíš se?" zeptal se a já jsem přikývla, to ho asi překvapilo, protože otázka měla být žert. Vzal helmu a rozpačitě přistoupil až ke mně. „Neboj, půjčím ti svoji helmu a budeš se mě držet," řekl a helmu mi opatrně nasadil na hlavu a pak jemně upravil velikost tak, aby mi na hlavě seděla. „Neublížím ti," posadil se na motorku a poklepal na místo za ním, došla jsem tam a na motorku nesvá nasedla. I když jsem věděla, že mu budu muset dát ruce kolem pasu, nějak jsem se najednou styděla. Musel se teda natáhnout za sebe, nahmatat moje ruce a obmotat si je kolem pasu sám. „Pojedu opatrně, věř mi," řekl a nastartoval. Jakmile vyjel a motorka s sebou cuknula, přitiskla jsem se na něj tak, že jsem na něm úplně ležela. Chytila jsem se ho vážně silně a nějak jsem cítila, že se usmívá. Když jsem o tom tak přemýšlela, leželo se na něm krásně, měl hezky vypracované tělo, ne nějak přehnaně, ale tak jak by se vlastně od hokejisty čekalo a doopravdy jsem musela uznat, že jsem se tady takto a teď cítila celkem bezpečně. Po chvíli jsem ho začala navigovat a když jsme přijeli před Katherinin dům, bylo deset. Nedobrovolně jsem se ho pustila a slezla z motorky. „Hej Madeline?" zavolal, když jsem si na chodníku odepínala helmu. „Hmm," zamručela jsem, protože jsem právě bojovala s přeskou u helmy. „Sladké sny, sluníčko," řekl a nastartoval. „Počkej! Ta helma!" zavolala jsem za ním ještě a on mi zády ke mně zamával a dal mi tak najevo, že mě zřetelně slyšel, ale je rozhodnuty mě tu s tou helmou nechat. Asi minutu jsem tam jen tak stála s helmou v ruce a přemýšlela jsem o tom, jak jsem pitomá. Pak jsem zazvonila na dům u kterého jsem takto postávala a otevřela mi nadšená Katherine. „O můj bože, je fakt hezkej a sexy, stála jsi tady jak solnej sloup asi deset hodin, nemohla jsem vydržet než zazvoníš!" jančila a já jsem ji s úsměvem objala. Když se vymanila z mého sevření, hned mě vzala za ruku a táhla mě dovnitř.
„A teď to všechno vyklop!"