Hokejový zápas

Strach

Stihli jsme akorát tak večeři. Posadili jsme se k našemu stolku za ostatními s jídlem na talířích. Můj a Katherinin talíř vypadal velmi skromě oproti talířům u zbytku stolu. Když jsem se po všech rozhlížela, připadalo mi, jakoby ani nezaznamenali, že jeden z jejich přátel právě leží v nemocnici, že přišli o silného spoluhráče. Nikdo kromě Harryho, který seděl naproti mně. Neustále propaloval záda klukovi, jehož jméno jsem již zapomněla. „Měli bysme mu to nějak oplatit," podotkl mezi sousty. „A jak prosím tě? Půjdeš jim načůrat do bot?" zasmála jsem. „Klidně," pokrčil rameny Harry, „mohli bysme udělat nějaký kanadský vtípek, i když to zní vtipně, bylo by to fakticky dobrý," konstatoval a já jsem chtě nechtě musela uznat, že se mi ten jeho nápad líbí. „Ehm hm, mluvil jsi nebo psal jsi něco klukům?" Bylo mu jasné o kom mluvím. „Od odjezdu jsem na ně úplně zapomněla, nenapadlo mně jim vůbec napsat," řekla jsem provinile. „Kašli na to," řekl rozmrzele. „Co se děje Harry?" zeptala jsem se udiveně. „Pamatuješ na tu servírku, která se mě, když jsme byli naposledy v kavárně, snažila dost okatě sbalit?" zavrtěl hlavou. „Pak jak jsi šla dělat, jsem o tom říkal ostatním, že je úplně strašně nesympstická, povrchní a tak, v podstatě jsem ji zhejtil tak jak to šlo a nemohl si nevšimnout, že se mi fakt hnusí," pokračoval. „Počkat, kdo si toho nemohl nevšimnout?" zeptala jsem se zmateně. „Lee. Začal s ní chodit... Nebyla jsi na instagramu?"
     „To je kretén," vážně by mě zajímalo jestli má v hlavě něco víc než piliny. „Poslední měsíc je fakt strašnej, nechová se vůbec jako dřív," oba jsme se na sebe koukli. „On dělá naschvály," vložil se do toho Jamie. Nakrčila jsem obočí a tázavě jsem se na něj koukla, stejně tak udělal Harry. „Ty jsi nějakej odborník," zamumlal si. „Jo, no, pardon že se vám do toho vkládám, ale poslouchal jsem vás celou dobu a fakt vypadáte, že to nechápete vůbec." Harry po něm hodil rohlík a já jsem se zašklebila. „Co jsem tak pochopil, byl jsi v kavárně někde s Madeline a nějaká servírka tam s tebou flirtovala, vám oboum přišla úplně strašná. Takže milému Leeovi, nebo jak se ten váš kámoš jmenuje, se libí Madeline, jenomže ta o něj nejeví zájem, tak se snaží o to, aby žárlila. Vždyť je to jasné," zaklonil se s úsměvem Jamie. Byl fakt zvláštní osobnost. „Hmm," přikývla jsem i když velmi nerada. Nikdy by mě nenapadlo, že by Lee něco takového dělal a už vůbec ne z takového důvodu. Navíc, když jsme odjížděli byl v pohodě. „Jo a Harry... dnes ať chceš nebo ne, spíš u Katherine, společně s Matyasem," doplnil informace Jamie. „To je nefér ne?"
„Jo, ale je mi to u prdele, já spím s Madeline," vysvětlil naprosto neůstupně. „Doufám, že sis s sebou bral-" Jamie po Domovi, který si chtěl rýpnout, hodil rohlík, jenž nedávno trefil ho samotného. „Drž hubu Dome," řekl a zaměřil se zpět na Harryho. „Bereš teda?" vyzvídal Jamie dál. „A mám vůbec na výběr?" konstantoval Harry s pokrčením ramen. „Ne," usmál se spokojeně Jamie. Harry se tedy opět znovi zaměřil na mě. „Madeline.... Musím na tebe dávat pozor, takže tě předem upozorňuji, že Jamie se sice tváří jak gentleman století, ale umí taly být pěkný prase. Pěkně perverzní prase, takže si laskavě budeš dávat pozor na to, co děláš," opřel se dozadu o opěrátko a začal se houpat. Jamie zvedl oči v sloup a pusou naznačil něžné promiň. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou, abych mu dala najevo, že se tím nemá vůbec zaobírat.
Najednou se do jídelny vřítil Klaus. No, u Klause bylo a si slovo vřítil dost nepřesné, ale na jeho poměry dobré. Šel ke stolu trenérů a chvíli se s nimi bavil, pak koukl po nás a po asi dvou minutách neustálého gestikulování a otírání si zpoceného čela, se rozhodl k nám konečně dojít. Postavil se za mě a začal. „Mno, hmm. Leo je na tom celkem dobře." Všimla jsem si jak zbystřili i kluci a sem tam i dívky u ostatních týmů. „Měl otřes mozku, ale už odpočívá. Teď si určitě nějakou dobu nezahraje, ale za pár dní se bude moct jít, pokud bude chtít, za náma zase podívat." Nervózně jsem žmoulala okraj papírového ubrousku. „Podívejte, já nemám rád takovou pozornost, zítra za ním může jedna z holek zajít a být tam s ním, takže vám pak vše řeknou holky, já- já se jdu najest," Klaus se ošil a odešel. S Katherine jsme si vyměnily pohledy a kývly na sebe. Ráno se domluvíme. Jamie se naklonil k Harrymu. „Vyřiď to Katherine, že tam dneska spíte a nemá Madeline hledat, my jdeme," vysvětlil a koukl na mě. „Pojď, " jednou rukou posbíral mé věci a druhou chytil moji ruku a počkal až se zvednu.
Odemkl pokoj a nechal mě vejít. Rozpačitě jsem se rozhlížela. Opravdu jsem nevěděla jak se mám chovat. Moc dlouho ho přece jenom neznám a teď s ním mám úplně sama spát v jedné místnosti. Jamie se pousmál. „Fakt se mě neboj. Nejsem takové prase jak Harry popisoval, vždyť jsi na mě už zvyklá," opatrně ke mě přistoupil. „Asi se chceš jít umýt?" oznámil mi tak, že jsem se rozhodovala, jestli je to otázka nebo konstatování. Kývla jsem. „Jo," ale i tak jsem stála dál na místě. Bože Mad! Chovej se normálně! Ale to bohužel nešlo. Jamie se zase ale dostal do své uvolněné nálady a přiblížil se ke mně tak, že meti námi nebylo skoro žádné místo. Vzal moje triko a přetáhl mi ho přes hlavu. Já jsem zatajila dech, ale spolupracovala jsem. Pak se sklonil a rozepl mi kalhoty, které stáhl dolů. Normálně bych se asi šíleně červenala, ošívala se a hlavně bych nevypadala v takové situaci tak „klidně". Jamie to ale dělal všechno tak, že se nezastavil například u mého zadku a sto let mi ošmatával zadek, prostě mě co nejprofesionálněji vyvlékl do spodního prádla. Když mi dřepěl u nohou a sundával mi jemně druhou nohavici, zvedl pohled a usmál se na mě. Pak mě jednou rukou chytil pod koleny a druhou na zádech. Zvedl se a mě s sebou. Donesl mě do koupelny, kde mě postavil před sprcháč. „Za chvíli ti sem hodím nějaké moje velké triko," řekl pr i odchodu. „A prober se trochu, si jak zhypnotizovaná," zasmál se. Natáhla jsem ruce, chytila ho za tváře a přitáhla si ho do polibku. Cítila jsem, jak se zase usmál. Což byla věc, kterou jsem na něm milovala. Chytil mě volně oběma rukama kolem pasu a nechal mě, abych ho políbila, jak jsem chtěla, když jsem se chtěla odtáhnout, přidržel si mě a políbil mě zase on. Bylo to krásné. „Já musím jít," řekl udýchané. „Nebo to nevydržím," zamrkal a s tím svým typicky namyšleným úsměvem odešel. Za chvíli se ovšem dveře opět pootevřely a vhodil mi dovnitř jedno se svých triček. Zakroutila jsem hlavou, ale pokusila jsem se, co nejrychleji umýt. Vzala jsem si své už použitel kalhotky a přetáhla přes sebe tričko. Bylo to obyčejné adidas triko, které bylo díky bohu opravdu dlouhé a úžasně vonělo.
       Vyšla jsem ven a Jamie ležel na posteli s dlaněmi zabořenými do vlasů. Došla jsem tedy k němu a opatrně jsem se vedle něj položila. „Jamie já tě mám fakt ráda," zašeptala jsem a přitulila se k němu. Cítila jsem takový ten typický pocit bezpečí, který cítí každá holka vedle kluka, kterému věří. Složil ruce a natočil na mě s mírným úsměvem hlavu. „Já tebe taky, ale mám strach, že ráno zase budu dělat hovadiny, jako dneska, jsem unavenej," řekl a posadil se. Posadila jsem se taky a pokrčila rameny. „No a? Ráno tě kdyžtak zase seřvu a bude to dobrý, teď si chci užívat toho, že jsi na mě milej," odpověděla jsem. „Takto by se, ale kluk k holce neměl chovat," oponoval. „Hmm, to je fuk. Byl bys nudnej, nezajímavej a vlezlej, kdybys na mě sem tam nebyl protivnej. Mně je to všechno úplně jedno, Jamie. Pochop to, já jsem ráda, že... jsi se mnou," pokrčila jsem rameny a postavila se, protože jsem se chtěla jít ještě napít. „Mimochodem, hezky voníš," usmála jsem se.
      Jamie se mezitím taky postavil a když jsem došla zpátky k posteli, obejmul mě. Nejspíš mu tekly slzy, protože se s výdechy mírně třepal, ale bylo mi v jeho objetí dobře. Zavřela jsem oči. „Fakt dost dobře voníš," zopakovala jsem a Jamie mě pustil. „Jdu se osprchovat," řekl a odešel. Lehla jsem si do postele a začala přemýšlet. Zatím jsem si nestihla zvyknout na to, jak tenká je hranice mezi tím, jak se mění jeho nálady a chování, nedokázala jsem pochopit jak tak může žít. Musí strašně trpět.
Otočila jsem se na bok a pomalu jsem společně se svými myšlenkami usínala.
      Po nějaké době jsem ucítila, jak se matrace vedle mě prohnula a uslyšela jemné výdechy. Otočila jsem se na něj a nechala se obejmout. „Opovaž se mě do rána pustit a někam zmizet," řekla jsem. „Tvé přání je mi rozkazem, doufám," zamumlal. „Spi," dodal ještě místo slovíčka dobrou, které to ovšem vynahradilo.
    A já jsem opravdu usnula.

Mám otázku: byl by zájem o to, abych psala někdy i příběh z pohledu Katherine? Pohledy Madeline by vždycky převažovaly, ale myslím si, že by bylo fajn, kdyby se zde sem tam objevil i ten od Katherine.
Děkuju za zpětnou vazbu :3

No a jinak....
Veselé Vánoce!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jste úžasní, všichni, kdo vydrželi a přečetli si to až po sem. Miluju Vás! <3333333333