Snídaně

1.9K 56 3
                                    

„Vypadá to, že tady někomu skončily krámy," zakřenil se jeden z kluků, kterého jsem si ještě nepamatovala. Vzali jsme si talíře a nabrali si snídani a posadili jsme se na kraj stolu, kde byla volná poslední 4 místa, rozhlédla jsem se, abych zjistila, kdo chybí. Samozřejmě. Proč mě to ani nepřekvapilo? „Jedla Katherine tak desetkrát rychleji než obvykle, nebo sem s Matyasem ještě ani nedošli," poznamenala jsem a Jamie zavrťel hlavou. Prohlédla jsem si ho a musela jsem se usmát. Culil se jak idiot. „Co je??" požduchla jsem ho. „Myslím, že dneska by na otázku ohledně panictví odpověděl jinak," zalapala jsem po dechu a rozesmála se. Kluk, který seděl vedle mě do mě šťouchl. „Budu mít taky tu čest tě někdy takto rozesmát?" S pozvednutým obočím jsem si ho prohlédla. „A já budu mít tu čest zjistit s kým mluvím?" Kluk se ošil. „Leonard," zašklebil se. „Hezký jméno... Takže, věř mi Leo, že je víc jak pravděpodobné, že se ti to podaří." Mrkl na mě a já jsem se otočila zpět k Jamiemu. „Doufám, že ne. Tedy Katie je na tyto věci dost rychlá a moc to neřeší, ale nedávno kvůli tomu měla strašný stavy a slíbila si, že toho nechá," vysvětlila jsem. „A já si zase myslím, že se k sobě perfektně hodí a kdyby mohli, rozdali by si to už jak jsme přišli k vám na pokoj..." Měl pravdu, opravdu se dobře doplňovali a hlavně Matyas Katie dokázal poslouchat a ještě ji i překřičet, nenudila se s ním. Pokrčila jsem rameny. „Ale-" nedořekla jsem tu větu, protože mi do pusy nacpal jahodu. „Děláš si srandu?" zahuhlala jsem s plnou pusou a snažila se ji rozkousat a spolknout, co nejladněji to šlo. „Jez prosím tě už. No a teď jsi mi snědla jahodu a budu si muset jít pro druhou," zavrtěl hlavou, ale nezvedl se. „Takže 1) jsem se tě o tu jahodu neprosila a za 2) byla fakt dobrá, takže i přes to, díky!!" zakřenila jsem se a dělala jsem, že si tu chuť ještě pořád vychutnávám. „Nemáš zač," zabručel a já jsem se rozesmála. „Tyjo, to by mě zajímalo, jak to ten Jamie dělá? Když jsi s ním, řehníš se tady jak kůň každou minutu a když jsi se mnou, hážeš na mě akorát obličeje," zavolal na mě přes celý stůl Harry. Chtěla jsem ho zabít, ale naštěstí mě Jamie zachránil. „To bude tím mým přirozeným šarmem," zavolal nazpět a já jsem na Harryho zakmitala obočím a znovu se začala smát tomu jak se tvářil. V tu chvíli vešla Katherine a já jsem věděla, že se to pokazilo. Jamie na mě taky koukl. Rychle jsem vstala a utíkala za ní. Obejmula jsem ji. „Jsem tady sotva jeden den a já jsem to chtěla zase udělat," rozvzlykala se. Došel k nám jeden kluk a vzal ji do náruče. „Nalož jí na talířek nějaké jídlo a donez jí ho na její pokoj," řekl a už ji nesl pryč, tipovala bych, že to je jeden z těch, kteří se do ní už stihli zamilovat. Kývla jsem a rychle nabrala dva donuty, croissant, rohlík, máslo a hodila vedle kolečka šunky, sýr a trochu marmelády. Zamávala jsem jim, ale jediný kdo se mi ještě věnoval byl Harry a Jamie, ostatní už to brali za uzavřené téma. Zamávali mi zpátky a já už jsem pomalu utíkala k nám na pokoj, akorát jsem se zastavila ještě pro kafé. Matyase jsem potkala jak běžel po chodbě. „Kde je? Kam utekla?" zeptal se a připojil se ke mně. „Ukaž já to vezmu," řekl a vual mi talířek. „Přišla do jídelny, byla celá ubrečená." Zaklel, ale já jsem pokračovala. „Asi se s tebou zkusila vyspat, že?" zeptala jsem se. „Cože?! Ne! Fakt ne. Jenom mě obejmula, jak jsme leželi a po chvilce mě," nervózně se na mě podíval, ale když viděl můj nezajem o jeho emoce, pokračoval, „políbila... nevadilo mi to, takže jsem spolupracoval, ale ona se asi po minutě, fakt nevím, odtrhla a zhrozeně se na mě podívala a pak utekla. Nechápal jsem, co se stalo, tak jsem se převlíkl a chtěl jsem ji najít." Zarazila jsem se. „Nic víc se nestalo? Hele za pár minut máte rozcvičku, tak se na to vykašli a dej mi ten talíř, toto se stává často. Neřeš to, někdy ti to já nebo i ona vysvětlíme, ale teď se běž nasnídat. Já to s ní vyřeším a pak dojdeme," vzala jsem si od něj talířek a každý jsme vyšli na jinou stranu, asi byl unavený, protože vůbec neprotestoval, anebo to byl sukničkář a až tak mu na tom nezáleželo, jenomže to bylo vyloučeno, protože byl panic."
     Když jsem přišla na pokoj, slušně jsem z tama vyhodila toho kluka a sedla si k ní. „Na jez," podala jsem jí talíř. „Uhmmm koblihy! Ty jsi úžasná, řekla jakoby nic," usmála jsem se. „Jo já vím... Hele Matyas mi to řekl, buď v klidu, líbat se takto s někým je více méně v pohodě, dělá to skoro každý," Katherine s plnou pusou přikývla. „Já vím, pak mi to došlo, že líbat se s někým není to samý jako se s někým vyspat, jenomže já někdy moc nepřemýšlím, však víš a zpanikařila jsem," cpala se dál a já jsem věděla, že fakt je. Byla to přece jenom Katherine. „Teď jak půjdem za něma, tak se chovej jakoby se nic nestalo, jasný, ale Matyasovi se omluv," řekla jsem jí a šla jsem si učesat vlasy. „Ano mami," zahuhlala. Učesala jsem si dva volné rychlé francouzské copy a zaměřila se na oči. Lekla jsem se vlastního odrazu. Až teď jsem si všimla jak mám rozmazanou řasenku. Zhrozila jsem se, copak mi to nemohl někdo říct? Rychle jsem se odmalovala a nanesla si ji znovu. Zakryla jsem make-upem pár červených pupínků, které se mi udělaly na čele a šal ke skříni, kde jsem vyhrabala teplou mikinu a byla jsem nachystaná. Katherine už dojedla a oblékla se. Sedla jsem si na postel. „Počkej minutku," oznámila a běžela do koupelny. Za pár minut byla taky venku. Obuly jsme si tenisky a vyšli za nimi.
     Před hotelem měli rozcvičku, která už začala. Sedly jsme si na lavečky, ale trenér se na nás zamračil. „Rozcvička vás nezabije, takže se pojďte přidat a navíc se na ty fotky aspoň lidi budou chtít dívat," zapískal a my jsme se musely zvednout, hodila jsem mikinu na lavku,vedle Katiiné bundy a stoupla si na místo, které mi vytvořili kluci. „Nazdárek," pozdravili. „Jo nějak tak," odpověděla jsem. Viděla jsem jak to klukům udělalo radost, že cvičíme taky, mohli se víc předvádět. „Utvořte dvojice!" zavolal trenér.
     Rozhlédla jsem se, ale než jsem stihla někoho najít, přišel ke mně Leo. „Smím prosit?" zeptal se a já jsem se zasmála. „Měla jsi pravdu. Už se mi to povedlo," řekl a radostně se usmál. Všimla jsem si, že po mně kouká Jamie, který byl ve dvojici s nějakým klukem, usmála jsem se na něj, úsměv mi opětoval. „To jsem ráda, že jsem ti udělala radost. Co že máme dělat?" zeptala jsem se.

Hokejový zápasKde žijí příběhy. Začni objevovat