Hokejový zápas

Lalalaa

„Fakt?" zeptám se podezíravě. Jamie zakroutí hlavou. „Ve skutečnosti ne, ale určitě se rychle zorientuju. Nemám taky bídný orientační smysl jako tady ehm někdo," zabrble a já mu vytrhnu svou ruku. „Hej!" ohradím se se smíchem. Kluk, který mě ještě před chvílí držel za ruku se zastaví a čeká, až dojdu úplně k němu. Opět mě přirozeně chytil kolem pasu a šli jsme. „Jamie? Proč to všechno děláš? Proč mě neodpálkuješ jako všechny okolo," zeptám se po chvíli velmi příjemné chůze. „Nebyla jsi nudná, myslím tím jako ostatní. Většina lidí by se zeptala na informacích, kde je jejich zastávka. Ty ? Zeptáš se pochybně vyhlížející partičky kluků poblíž," pokrčil rameny. „Nevypadali jste pochybně, jen jste tak asi chtěli vypadat," odvětila jsem. „Chtěl jsem vypadat tak, aby nikdo další neměl chuť se se mnou bavit," řekl cynicky. „Bez úspěchu," zasmála jsem se. „Jsi hodně svá, líbí se mi jak reaguješ v určitých situacích, nebo jak někdy spíš nereaguješ," pousmál se. „Když vezmu tebe a Katherine a postavím vás dvě vedle sebe jako sochy. Většina lidí by asi určilo Katherine za hezčí." To zabolelo, píchlo mě u srdce, ale Jamie pokračoval dál. „Ona je ale obyčejná, obyčejný příklad krásy. Ty jsi zajímavá, máš krásný tvar očí, jsou užší, přesto veliké a zářívé a malé jemné rty. Jsi jak umělecké dílo a když promluvíš, okamžitě zaujmeš, o Katherine bych v životě ani neuvažoval," zakončil to. Větu, kterou urazil mou hrdost, okamžitem napravil. Právě v tento okamžik jsem se cítila krásněji než kdy dřív, najednou mi ani nevadil můj větší, možná křivý nos. Připadala jsem si, že vypadám, tak jak mám. „Děkuju," řekla jsem a on jen krátce přidal na síle svého stisku a tím si mě na sebe úplně přimáčkl. „Bude ti vadit, když si zakouřím?" Zeptal sw najednou. Zauvažovala jsem. „Když si pak budu moct vzít nějakou z tvých mikin?" Kývl na souhlas. „Jsi tvrdá obchodnice," zakřenil se. „Říkají to o mně," vrátila jsem mu jeho úsměv a on hbitě z kapsy vytáhl krabičku cigaret. Zkušeně si zapálil a opět ji schoval. „Většinou nekouřím, ani to neumím, jenom mám někdy strašné nutkání jednu cigaretu vykouřit, ne nijak pravidelně, je to jakobych se najednou nemohl nadechnout a pak je to dobrý," vysvětlil. Přikývla jsem. „Když existují lidé, kteří dokáží potlačit schizofreni, myslím si, že pokud člověk chce, nemusí si vypěstovat závislost. Když nechci kouřit nekouřím ne? Nikoho nmůže taková malá hořlavá blbost nutit dělat něco, co sám nechce," vyjádřila jsem svůj názor, který si ovšem Jamie vyložil blbě. „Asi máš pravdu, ale já nejsem závislý," bránil se, ale já ho zarazila. „To je dobře," odpověděla jsem, protože mě nic jiného nenapadalo. „Dej mi taky jednu," vyjádřila jsem konečně prosbu, která měla přijít hned v zápětí po mém monologu. „Cože? Madeline, nechci, abys kvůli mě, dělala nějaké blbosti."
„Nesmíš být tak egoistický, myslíš, že jsem tak primitivní, abych se snažila zalíbit ti tím, že budu dělat stejně drsný věci jako ty? Prostě to chci zkusit," zkusila jsem to podruhé. Tentokrát pokrčil rameny a znovu vvytáhl krabičku. Nabídl mi a já si vytáhla hmed krajní. Byli jsme už nějaký kus za stadionem a abych byla upřímná, neměla jsem nejmenší tušení, kde zrovna jsme. Zapálil oheň na zapalovači a počkal, až si odpálím. Když jsem se konečně nadechla cigarety. Strašně jsem se rozkašlala. Myslela jsem, že si vykašlu plíce. „Fuuj!" zašklebila jsem se a Jamie mě se smíchem zabalil do svého objetí. „Pomalu," zašeptal. Doufala jsem jen, že mu cigaretou neudělám dírku do trika nebo kamkoliv jinam. „Myslím, že závislost si vážně nevypěstuju," ošila jsem se.
    Ležérně se opřel o zábradlí za sebou. Byli jsme v nějakém parčíku, nebylo tu moc lidí, takže to bylo dobré. „To je dobře," konstatoval. „Jaká je tvoje oblíbená kapela?" zeptala jsem se z ničeho nic. „Hmm, mám rád Greenday, Pink Floyd a Nirvanu, proč?" Pokrčila jsem rameny. „Uvědomila jsem si, že o tobě nic nevím. Nirvanu miluju, hlavně zbožňuju Kurta, protože-"
    „protože je fakt... skvělej. Já vím. V případě Kurta jak se dívám asi nemluvíme každý ve stejném slova smyslu, když řeknu, že ho mám taky rád a nevím jestli nemám náhodou žárlit, ale taky ho mám vážně rád." Jamie je dokonalej. Líbí se mi, že když na něco odpovídá, rozmluví se. Neodpoví ti jen jedním slovem a čau. „Pes nebo kočka."
„Kočka," přivře oči. „Co jsi za člověka sakra?!" zakřičím. On se zasměje a zavrtí hlavou. „Psy mám rád, ale kočky jsou víc samostatné," odůvodní to a já jsem ochotná přikývnout jen díky větě: Psy mám rád.
     Najednou nás ale vyruší nějaký muž. „Promiňte, vy spolu chodíte?" poklepe mi na rameno. Jamie ho sjede pohledem a přitáhne si mě blíž k sobě. Zvědavě na něj kouknu a zkousnu si ret. „Jo, proč," odpoví, ale je jasné, že ho důvod vůbec nezajímá. Já se naopak topím v zájmu o to mu vlepit pusu. „Ehm," odkašle si muž, odhodlaný dál pokračovat, „toto je polaroid a pokud máte zájem můžu vám zadarmo vyfotit dvě tři fotky a darovat vám je, pod podmínkou, že mi dovolíte je sdílet na sociálnich sítích," vychrlí a já se zasměju. Jamie se na mě podívá a pak kývne. „Dobře, takže v první řadě: klasika, polibte se," rozkáže fotograf. „Hmmm, asi bych měla típnout tu cigaretu," zamumlám, ale fotograf mě zastaví. „Ne! To je dobré! Vy mladý pane, zůstaňte tak jak jste, levá ruka opřená a pravou ji držte za pas. Vy slečno se ke mně natočte mírně zády a ruku s cigaretou si opřete o jeho rameno. Ták tak tak a druhou ho nějak vám přirozeně chytněte a pusu," konečně byl spokojený a zaměřil se na svůj fotoaparát. Jamie viděl, že jsem nervózní z toho ho políbit první, a tak se zase sklonil a přitiskl své rty na mé on. Mírně mi zkousl spodní ret nadechl se a znovu mě políbil. Trvalo to tak dlouho, dokud fotograf neřekl, že můžeme přestat. Bylo to krásné, ale krátké. Jamie to očividně cítil stejně, protože ještě pár sekund po mužově pokynutí nebyl ochotný se ode mě odtáhnout. „Vy vypadáte silně, určitě ji unesete na ramenou..." takto to pokračovalo dál a nakonec jsme nafotili fotek asi deset a všechny nám je daroval, pak ještě s poděkováním odešel. „Hezký," řekla jsem. „Jo, to jo," vzal je a s jedním zvednutým koutkem je schoval k sobě do mikiny. „Pojď, najdeme nějakou kavárnu," znovu naplánoval program a já jsem s ním vřele souhlasila. Vyšli jsme tedy směrem, kterým - jsme se spíš neshodli než shodli, ale říkejme, že shodli, aby to vypadalo romanticky, na tom, že tam bude právě nějaká kavárna.