Hokejový zápas

Nepříjemná setkání

    Když jsem vyšla z koupelny bylo už jedenáct. To že táta přijede na oběd znamená, že budeme jíst přesně ve dvanáct. Můj táta je totiž neskutečnej perfekcionista. Tím pádem mám tak půl hodiny a táta bude doma. Upřímně, netěšila jsem se na něj. Poslední dobou je hodně nabručený a všechno ho dráždí. Máma tvrdí, že má teď hodně práce a komlikuje se mu to tam a navíc je ještě pořád ve stresu kvůli ní prý, takže by byla ráda, kdybych se aspoň trochu snažila nebýt drzá. Samozřejmě, že se snažím, ale pořád jsem jenom člověk, a proto doufám, že už bude taťka zase v pohodě jako dřív. Budou si prostě s mámou jen bezstarostně povídat a usmívat se.
     Ovšem to bylo jen mé přání. První věta, kterou jsem na přivítanou slyšela byla: „Sakra Madeline, nemůžeš se aspoň jednoz učesat normálně?! Doufám, že takto nechodíš i mezi lidi... Okamžitě se běž přečesat!" no tak tady to máte, jasný důkaz taťkovy skvělé nálady. Ale přísahám, že takový nebývává, takže doufám, že se to opravdu všechno za chvíli spraví.
                                  .....
     „Hm jdu do pokoje jo?" řekla jsem hned jak jsem dojedla a bez odpovědi jsem utíkala nahoru.
      Podívala jsem se na mobil a nejspíš jsem se právě v tento okamžik začala usmívat, protože mi do SMS přišla zpráva od Jaimeho. Okamžitě jsem mobil odemknula a rozklikla ikonu zpráv. Hned jako první mi tam svítilo Jamieho jméno, které bylo tučně zvýrazněné. Rozbalila jsem náš chat.
Nech si ji.
To bylo všechno, co napsal. Kousla jsem se do špičky palce. Bylo jasné, že konverzaci nechce nijak dál rozvádět, takže jsem mu ani neodepsala. Na jednu stranu mě ta zpráva potěšila, na druhou jsem z ní měla divný pocit. Nech si ji tečka, kdyby za to dal aspoň nějakého emoji.
     Zatraceně měla bych začít uvažovat jak normální člověk. Pomyslela jsem si a pustila si na mobilu Nirvanu- moji nejoblíbenější kapelu.
Po nějaké době jsem už začala být dost zdeptaná. Sedět na zadku a poslouchat vaše oblíbené písničky je sice fajn, ale chápejte, když takto sedíte už hodinu, začne to být dost stresující. Vzala jsem si teda mobil a ještě pořád s puštěnou Nirvanou jsem napsala klukům, jestli nechcou jít ven, protože je Katie pryč. Vzala jsem si knížku a pár minut, než mi odpověděli jsem si četla.
Jasně, přijdeme. Zazvoníme na tebe.
Odepsal mi Jasper a já jsem se znovu na tu chvilku ponořila do knížky. Jenomže se mi nedařilo pořádně se začíst. Pořád jsem uvažovala, jestli jsem radši neměla napsat soukromě jenom Harrymu nebo Jasperovi. Neměla jsem náladu na to poslouchat Leeovi řeči o tom, že mám radši sedět doma na zadlu s pytlem omotaným kolem hlavy a už v žádném případě si nemám nechat psát čísla na ruku pěknýma klukama. Odfrkla jsem si a knížku jsem zavřela.

Za deset minut už jsem slyšela zvonek. „Jdu otevřít! To jsou kluci!" zavolala jsem dolů na naše. „Vrať se brzo," zavolal na mě taťka a já jsem přikývla, až pak mi došlo, že mě neviděl. „Jasně," zavolala jsem dodatečně a běžela vstříc dveřím. Otevřela jsem a v nich stál Harry. Obejmula jsem ho a on mě sevřel pevněji. Nečekala jsem to, ale přitulila jsem se k němu víc. „Co se stalo?" zašeptala jsem. „Pohádal se se mnou Lee kvuli tomu, že jsem prý úplný debil, když Vás chci vzít na ten hokej. Nebudu to dál rozebírat. Madie nevím, jestli je dobrý nápad, abyste tam teda se mnou jely," cítila jsem jak pokrčil rameny. „Proto jsem přišel dřív, nechci vás tady rušit, kluci přijedou dalším autobusem," zamračila jsem se, ještě jednou jsem se k němu přitulila, co si budem, objímat kluka jako je Harry je neslutečně příjemný, a odtáhla jsem se. „Ani náhodou, laskavě tady zůstaneš, pojď dovnitř," řekla jsem a táhla jsem ho k nám. „Dobrý den," pozdravil Harry naše, když jsme procházeli okolo obýváku. „Jé ahoj Harry! Dáš si něco?" zeptala se mamka, taťka kývl hlavou na pozdrav a usmál se na něj. „Jak jde hokej?" zeptal se s opravdovým zájmem. Harry se ještě otočil na mamku a odpověděl jí, že nic nechce. „Mno, teď to jde celkem fajn, jsme v dobré kondici a většinu zápasů jsme vyhráli. A teď mě napadlo, za pár dní budeme mít turnaj a potřebujeme s sebou aspoň dvě holky," odmlčel se a já jsem do něj nenápadně drcla, proč jim to říká? Táta pokýval hlavou a Harry pokračoval. „Napadlo mě, že bychom s sebou mohli vzít Madeline a Katherine, pokud by to teda nevadilo," řekl. Mamka na mě vrhla tázavý pohled a já jsem zčervenala, ano zčervenala. Taťka to ale bral jinak. „To by bylo skvělé, určitě svámi pojede, třeba by konečně pořádně pochopila hokejové pravidla a naučila se pořádně bruslit," odpověděl taťka a já jsem vykulila oči. „Tati!" řekla jsem ublíženě a radši jsem odtáhla Harryho k sobě do pokoje.
     Jakmile jsem zavřela dveře Harry do mě žduchnul. „Ty neumíš bruslit jo?" zeptal se posměšně a já jsem se zamračila. „Jasně že umím," řekla jsem vzdorovitě a zvedla bradu nahoru. Harry se sebevědomě usmál a přišel až ke mně, chytl mě za bradu. „Vážně?" zeptal se a stále se mnou v těsné blízkosti udržoval oční kontakt. Párkrát jsem ho zkusila přerušit, ale on si mě pak druhou rukou přitáhl k sobě a pořád mi držel obličej. Protočila jsem oči v sloup, bylo vidět, že si je dobře vědom toho, že má momentálně převahu a i když jsme v podstatě nejlepší kamarádi, bylo mi jasné, že úplně stejně si uvědomuje i to, že dneska vypadá obzvlášť sexy a taky to že mě to znervózňuje. Narovnala jsem se. „Možná mi to úplně excelentně nejde," uznala jsem. „Děláš si ze mě srandu?" zeptal se. Zabručela jsem a zkusila jsem se dostat z jeho sevření. Marně. Zvedla jsem teda hlavu a podívala se mu do očí.
     Chvíli jsme si jen koukali do očí, ale pak jsem se nadzvedla na špičky, abych ho mohla políbit. Naklonil se ke mně a ruku z brady mi přesunul jemně na tvář. Hezky voněl. Druhou ruku trochu povolil a přiblížil se ke mně obličejem ještě víc. Jakmile se naše rty měli dotknout, vtiskla jsem mu rychlou pusu a vykroutila se z jeho ruk. Začala jsem se strašně smát. Chvilku nechápavě koukal, vypadal fakt roztomile, že jsem možná začínala litovat toho, že jsem ho opravdu políbit nechtěla. Pak mu došlo, o co mi šlo a co jsem právě udělala a taky mu zacukal koutek. „Potvoro," zamumlal a šel ke mně. Já jsem se mezitím pořád smála, ale utekla jsem na postel a stoupla si na ni. Harry mířil pořád ke mně a já jsem zkoušela utéct na druhou stranu pokoje, ale on mi pokaždé zaclonil cestu.
     Pak jsem se na posteli špatně naklonila a neudržela jsem rovnováhu. Harry ke mně přiskočil, aby mě chytil a povedlo se mu to. Jenomže jsem nás místo toho, abych spadla jen já, svalila na zem oba dva. Leželi jsme na zemi a strašně se smáli. Já jsem se snažila vyškrábažt na nohy, ale Harry byl rychlejší. Zvedl se na všechny čtyři a klekl si nade mě obkročmo. Chytil mi ruce a dal mi je nad hlavu. „A já už jsem zadoufal, že by mě Madeline mohla políbit," řekl, ale pořád se u toho usmíval. Pustil mi ruce a začal mě lechtat. Nekontrolovatelně jsem se rozesmála a jediné na co jsem se zmohla bylo, že jsem občas zaúpěla něco jako, prosím nech mě. Najednou zazvonil zvonek a Harry zaklel. „Zatraceně," bručel a konečně se nade mnou slitoval. Rychle jsem se zvedla a rychle jsem se k němu naklonila, olízla jsem mu spánek, ne nijak sexy nebo něco takového, prostě jsem mu jako prase olízla spánek a utíkala jsem ke dveřím. „Ty jsi vážně potvora," zamumlal Harry mezitím, co se otíral od mých slin.
     Otevřela jsem dveře a v nich stál Jasper a za ním Lee. Skočila jsem na Jaspera a on mě zachytil. Tak tak se nám povedlo nespadnout. „Ahoj Mady," zasmál se a bezděky se mnou udělal pár kroků dozadu, protože jsem na něm pořád visela. „Ahoj," zamumlala jsem mu do trika a rozesmátá jsem z něj slezla. Otočila jsem se na Leeho a rozpřáhla jsem ruce, aby mě obejmul. Křenila jsem se na něj jako blázen a on se taky usmíval. Pak mu ale najednou zmrzl úsměv na rtech. „Aha," podotkl a odstoupil o krok dozadu. „Promiň, nebudu ti ji osahávat," řekl a podíval se někam za mě. Nechápavě jsem se otočila a tam stál ležérně opřený o rám dveří Harry, který jen pokrčil rameny. „Kristepané!" zaúpěla jsem a rázně jsem došla k Leeovi a objala jsem ho. Pořád stál jak solný sloup takže jsem ho stiskla ještě jednou, chytla jsem mu obě tváře a vlepila mu rychlou pusu jako před chvílí Harrymu. „Vidíš? Nechodím s ním," řekla jsem a o krok jsem odstoupila. Jasper se na mě vyčítavě podíval. „A co já?" zeptal se. Zakřenila jsem se na něj a došla jsem k němu přehnanou chůzí. Položila jsem mu ruce kolem ramen a naklonila jsem se k němu. Pak jsem mu vtiskla dlouhou dětskou pusu. Otočila jsem se a přiběhla jsem k Harrymu. „No tak já nevím, chce tady ještě někdo pusu, nebo můžem jít ke mně?" zeptala jsem se ironicky. „Já prosím," řekl Harry a vyzívavě se na mě usmál. Pokrčila jsem rameny a odpověděla jsem. „Tys už dostal," neunikl mi Leeův pohled, ale dělala jsem, že ho nevidím. Harry se pobaveně zasmál a pustil mě dovnitř. Všichni mě následovali. Jak jsme procházeli postupně se ozývalo samé dobrý den a znělo to vážně vtipně, jak kdybych za sebou vedla celou školku. No dobře, možná školku jenom se dvěma osobami, ale naši odpovídali, takže se ten počet celkem zvýšil.
    
     Lee se postavil na druhou stranu místnosti a na Harryho se celou dobu mračil, Harry ho na oplátku zatvrzele ignoroval. Jasper mě požduchnul. „Nechceš to urovnat?" zeptal se. Jo, chtěla jsem to urovnat, ale řekni mi sakra jak? Chtěla jsem říct, ale místo toho jsem si sedla na postel. „Dobře, tak když už jsme tady, mohli bychom vyřešit tady ten náš, ehm, problém," řekla jsem nervózně. Jasper začal horlivě přikyvovat a sednul vedle mě. „Lee," oslovila jsem ho, „Harry říkal, že jste se pohádali a pochopila jsem, že údajně kvůli mě a Katie. Ne! Buď potichu laskavě. Já si řeknu, co chci a až pak můžete mluvit vy. Harry nám navrhl dělat mu doprovod na turnaji a my s Katie rozhodně chceme jet. Navíc tam bude dost kluků na to, aby kdyby se nám tam cokoliv mělo stát nás ochránili, jestli tom potřebuješ takto a kdyby nic, bude tam pořád ještě Harry, kdy jsi mu přestal věřit, co? A ví o tom už i naši a táta mě tam v podstatě jet nutí, takže nevidím jediný důvod, proč bys mi to ty měl zakazovat a míchat se do toho. Já si můžu dělat, co chci a nikdo mi nebude určovat, co můžu a co ne. Rozumněl jsi mi? Prostě jedu."