Hokejový zápas

Sen?

     Zbytek cesty probíhal tak nějak pokojně, na zastávkách jsme většinou vysedali a hledali záchody a během jízdy jsme si prostě povídali. Většina kluků, teda vlastně, všichni kluci si tam neustále přesedali a Katherine měla tolik obdivovatelů, že jí to mohlo stačit tak na dalších sto let, prostě a jednoduše - nenudila se. Za to já jsem seděla celou dobu vedle Jamieho, párkrát se ho pokusil někdo vytlačit, ale Jamie byl neústupný, sice byl uvolněnější než na začátku cesty, který jsem mu ještě úplně neodpustila, ale stačil jeho pohled a skoro každej se spokojil jen s místem před námi nebo za námi.
    Upřímně? Nevadilo mi to. Jen jsem to nechápala. Vadilo mi, že neřekl třeba promiň a nevysvětlil to. Ne, on prostě dělal jakoby nic, úplně to vymazal, vtipkoval, flirtoval a povídal si se mnou, jakoby se nechumelilo.
      A já jsem se ho prostě nechtěla ptát, asi jsem se bála, že bych něco pokazila, rozbila tu atmosféru nebo tak. Takže jsem to nechala být, chovala se stejně jako on a doufala, že taky prostě nechce kazit atmosféru, ale jak bude příležitost, vysvětlí to. Teda snad.
     Nebo tady byla možnost ještě ta, že jsem jen a pouze paranoidní a celé jsem si to namlouvala a on se před tím choval úplně stejně přirozeně jako teď, ale naštěstí jsem ve svých úvahách nemohla pokračovat protože mě vyruší hlas trenéra. „S vaším dovolením slečny, bych vás teď poprosil, abyste si sedli dopředu a kluci se nacpali dozadu, budu s nimi mít, ehm, jak se tomu říká normálně.... sakra. Prostě chápete řeč nebo něco takového a hned po noch se budu věnovat vám. Mimochodem za 20 minut jsme tam! Šup! Jedem sakra!"
     „Myslím, že holky můžou zůstat tam, kde jsou," ozval se Jamie, když jsem přes něj chtěla přelézt do uličky. „Jo a ty si tady teď uděláš dvacet kliků, val!"ukázal na něj trenér. Já jsem se začala smát a těžkopádně jsem ho přelézala. „Gentleman by mě pustil," sykla jsem. „ Pak by mi toho gentlemana bylo srdečně líto, jelikož by přišel o krásnej výhled na tvůj zadek," oplatil mi to. Kopla jsem ho a s úsměvem jsem obešla trenéra a sedla si za Katherine. Jamie s povzdechem stoupl lehl si do uličky a začal klikovat. „Jeden, dva, tři," a tak dále. K nám se sice trenér choval jak k panenkám a byl to milý chlapík, ale na kluky byl asi náležitě přísný. Myslím, že je to tak dobře. Asi o minutu později Katie zopakovala moje myšlenky nahlas a já jsem jí to s nadšením odkývyla. „Jaká byla cesta?" zeptala jsem se. „Rozhodně zábavnější než ta tvoje. Hele jakože nic proti ale znáte se sotva týden, nebereš to moc vážně?" Žduchla do mě a začala si cucat ret. „Hele. Představ si, že se s tebou začne někdo bavit, po chvilce na toho někoho máš crush, to znamená, že budeš využívat jeho zájmu dokud to jde...."
„Zdá se mi to, nebo jsi právě použila slovní spojení: mít na někoho crush?"zčervenala jsem a kousla se do rtu. „Nejspíš jo..." Katherine vybuchla smíchy. Otočila jsem se do zadu a zjistila jsem, že na ni všichni včetně trenéra pobaveně koukají. Pokrčila jsem rameny a otočila se zpátky. Za chvíli bylo i ze zadu slyšet, jak se trenér zase pustil do řeči. „O můj bože celá ta věta zněla tak nemožně trapně," vydechla plácla se do stehna a smála se dál. Já jsem si tam jenom dál poklidně rudnula, protože měla pravdu.
„Dobře dobře, chápu jak jsi to myslela a už jsem klidná," řekla po pěti minutách a já jsem si oddychla. „Tak dámy už jsem u vás, jak pak se vám líbí náš kolektiv?" Trenér si stoupl do uličky kousek před nás. S Katie jsme po sobě koukly. Ujmula se slova. „Ale jó, kluci jsou fajn, ještě je neznáme všechny a úplně, ale všimla jsem si, že někteří jedinci jsou obzvlášť v pohodě, že Mad?" Katie se zasmála a trenér na ni mrkl. Já jsem zase zrudla. „Každopádně... Já jsem, jak nejspíš víte," nevěděly jsme, „Mick. Jsem hlavní trenér, tady těch kluků, ale to taky víte, říkejte mi normálně Micku, vykání tykání nechám na vás... ty jsi Katherine a ty Madeline, chodíte na stejnou školu jako Harry. Jasně to máme, datum narození a tak dále, už jste mi poslaly, jo. Takže to máme vlastně všechno, no tak nic. Doufám, že nezklameme vaše očekávání a třeba se i něco naučíte. Ták a toto je už náš hotel, pokoje rozdělíme u recepce, poproste někoho z kluků, ať vám i se svými věcmi odnese ty vaše, pokud se nenabídnou sami, ale to oni udělají a pokud vážně ne, budou za neochotu na recepci klikovat, já si pohlídám, jestli se jich budete muset prosit, pitomců... adios!" Katherine se jej v řeči pokusila několikrát zastavit, marně, byl ještě lepší řečník jak ona sama. Stihla jsem se na něj jen usmát než odběhnul pryč, zatím mi byl sympatický, nezdržoval.
Podívala jsem se z okna a zatajila dech, to čemu se mělo říkat hotel bylo něco totálně luxusního a velikého. Spíš to mělo blíž k paláci než k hotelu. Zvedla jsem se a pořád v údivu došla zpátky k Jamiemu. Sebrala jsem mu z hlavy kšiltovku a narazila jsem si ji na hlavu. Do zubů jsem chytla peněženku. „Nevěděla jsem, že je váš klub tak bohatý..." zkusila jsem říct jak nejlépe to šlo s peněženkou v puse. „To víš, když mají hráče, který dá minimálně tři góly každý zápas, lehko se jim vyhrává..." řekl se skloněnou hlavou a přehraboval se v tašce. „A to máš být jako ty?" popíchla jsem ho. „Ne já," vedle mě se vynořil nějaký kluk a snažil se kolem nás protáhnout dozadu. „Ukaž, kde máš tašku, vezmu ti ji," řekl Jamie a vyhnul klukovi. „Je dole, vole. A beru jí ji já, jak vypadá?" vmísil se již zmíněný kluk do hovoru. Skousla jsem si ret a ten kluk mi z ruky vytrhl i vak. „Černá nike myslím, ale je podepsaná," řekla jsem rozpačitě a koukla na ně. Moc času jsem na to ale neměla jelikož hned jak jsem dořekla slovo nike ti dva už vyběhli, začali se žduchat a běželi ven. Prohlédla jsem si místa, jestli jsem tam nic nenechala a zavrtěla jsem hlavou.
     Najednou se vedle mě objevil Harry. „Jak se tak koukám, tobě ani Katie už tašky nevezmu," podotkl. Koukla jsem se na Katie, která honila jednoho kluka a nadávala u toho, že si to chtěla vzít sama, aby museli klikovat. „Nejspíš ne," odpověděla jsem a zakřenila se. On pokrčil rameny, ale pak se na mě šibalsky usmál. „Ale něco navíc stejně vezmu," řekl a chytil mě kolem pasu, hodil si mě na rameno jak pytel brambor. „Hej!" zařvala jsem. „Pusť mě! Harry!!" křičela jsem, smála jsem se a mlátila ho do zad.
     Vyšel se mnou z autobusu a choval se jakoby na rameni nesl peříčko ne asi 55 kilovou holku. Většina se na nás pobaveně koukala, ale Harryho to nezastavilo. „Dome! Chytej!" zakřičel Harry na kluka vedle sebe. Znovu mě vzal za pas, sundal si mě z ramena a já jsem se ho křečovitě chytila, měla jsem strach, že mě hodí na zem. Vzal mě do náruče a můj stisk mu vůbec nevadil, nějak se z toho vykroutil a hodil mě Domovi. „Mám tě kočko," řekl udýchaně pod mojí vahou. Tentokrát jsem se pevně chytila jeho a přitulila jsem se k němu. Od něj z náruče si mě vzal nějaký jiný kluk a roztančil se se mnou po parkovišti. „Dejte mě už dolů prosím," zakvílela jsem ne zrovna moc ladně. Ten kluk mě držel v náruči jak miminko, ale tančil se mnou valčík. „Ná ná ná," zpíval do toho úplně mimo a falešně. „Hezky voníš, takže tady se mnou takto tanči jak dlouho vydržíš, ale radši buď zticha jo?" Postupně si mě takto předávali a za chvíli vzali do náruče i udýchanou Katherine. „Madeline! Ještě že jsme sem jely a vysraly se na Leea!!! Už teď je to zde skvělý, absolutně bombastický, až ho uvidím tak ho kopnu do koulí za to, že mě málem překecal!" Vykřikovala během záchvatů smíchu. Pak jsem se dostala k Jamiemu a ten si mě zase přehodil přes záda jak pytel brambor. Upřímně? Toto nešení jsem si užívala nejvíc....
      Pak mě předal zase dál, až jsme se dostali všichni na recepci.
      Dostaly jsme všechny pokyny a klíče od pokoje 346. Dneska máme volno. Večerka je v deset, kvůli hokeji, logicky. Akorát večeři si máme pohlídat.
      S Katherine jsme vyběhly spolu s ostatními do třetího patra a našly jsme náš pokoj, kluci nám tam hodili tašky a zatím se s námi rozloučili. Vešly jsme dovnitř a tam to bylo.... WOW. Nepopsatelné. Krása. Měly jsme i balkón s výhledem do areálu hotelu na bazén. Lehla jsem si na postel a vzala mobil do ruky. Chtěla jsem napsat mamce, ale v ten moment mi došla SMS.
V 22:20 jsme u vás ;-)