Šeptala testrálům

Zlomená

Září 1974

Zmuchlala sem další z mnoha dopisů, které mi Sírius za léto poslal. Staral se, zda jsem v pořádku přes to, že on byl tím, kdo mě tady nechal. Promnula sem si tvář a sikla sem bolestí když sem se dotkla modřiny, kterou mi Bellatrix zanechala pod okem. Zmuchlaný pergamen sem hodila na dno svého kufru a následně sem ho zaházela ostatními věcmi které sem si brala do školy. To že sem zvěromág sem úspěšně kryla i před Regulusem i přes to že se za ty dva měsíce stal mým velmi dobrým přítelem. Testrál na mém krku se zatetelil a já zaklapla víko svého kufru. Frenk zatím seděl na rámu mé postele a sledoval mě ustaraným pohledem. Poznal, že se necítím dobře. Za poslední dva měsíce sem poznala víc mučících praktik než sem kdy byla schopna poznat.

,,Ahoj Molly. Jakpak se máš?" Stála sem v předsíni a čekala sem až se Walbulgra odhodlá nás přemístit na nádraží. ,,Nech mě být Bellatrix." Přešla ke mně blíž a mě začalo nehorázně bušit srdce, ne strachem, ale zlostí. Byla sem na ní tak strašně moc naštvaná. Cítila se, jak mi žilami koluje magie a ve chvíli kdy zvedla svou ruku nad mou hlavu přímo mezi nás spadl lustr. ,,Co to děláš? Si normální? Mohla si mě zabít!" Neřekla sem, že přesně to bych si v tu chvíli přála. Jen sem zírala na ten rozbitý skleněný lustr. ,,Ale já nic neudělala." Ve chvíli kdy k nám dorazil zbytek rodiny Blacků mi opět na tváři přistála Bellina ruka. Naklonila se ke mně blíž. ,,Jednoho dne tě dostanu na úplný dno. Zničím všechno, co kdy budeš milovat." Odtáhla se odemě a podívala se na svou rodinu. Věnovala jim úsměv. ,,Co se tady stalo?" Bellatrix pokrčila rameny. ,,Jen se uvolnil lustr a málem zabil naši malou růžičku." Orion mávl hůlkou a lustr se vrátil na své místo. ,,Jdeme. Nebo nestihnete vlak." Zavelela Walbulgra a já chytila Reguluse a Narcisu za ruku. Oni zase chytili ostatní a všichni společně i s kufry a našimi zvířaty sme se objevili na nástupišti devět a tři čtvrtě. Popadla sem svůj kufr spolu s Frenkem a rychlím krokem sem se vydala k vlaku. Dalo by se říct, že sem skoro běžela. ,,Molly!" Zrak naprosto všech na nástupišti se obrátil směrem ke mě a k Walburgře. Otočila sem se na ni. ,,Rozpusť si vlasy. Máš něco na obličeji." Udělala sem jak řekla a ještě rychleji sem zalezla do vlaku.

Sedla sem si do vysezené sedačky v prázdném kupečku a jediné co sem dělala, bylo to, že sem se snažila nerozbrečet. Najednou se dveře od kupé otevřeli a vletěla do nich zrzavá šmouha, která mě objala. ,,Lily!" Usmála sem se a také sem ji objala. Hned po Lily přišli dovnitř i Marleen a Dorkas. ,,Tak povídejte holky, jaké ste měli léto?" Lily se zatvářila zmučeně a podívala se na Marleen. ,,Já byla u Marleen a musím uznat, že byla hodně otravná. Pomalu každý den si psala se Síriusem a vypadá to, že to mezi nima docela jiskří." Měla sem pocit že se mi srdce rozpadlo na milion malých kousíčků. Bolelo to víc než jakákoliv rána od Bellatrix. ,,Aha. To je paráda." Usmála sem se na ni i přes svou bolest. ,,A co ty Dorkas?" Nadhodila sem otázku a ve chvíli kdy dívky přesměrovali pozornost na Dorkas tak sem si rukou zajela na krk a rozepla sem si náhrdelník od Síriuse. Schovala sem si ho do kapsy, upravila sem si vlasy a nasadila sem úsměv. Dorcas domluvila. ,,A co ty Mio. Jaké si měla prázdniny?" A víte jaké to je. Občas si prostě musíte srovnat v hlavě, co chcete, aby ostatní věděli a co chcete, aby zůstalo jen u vás. ,,Nic moc. Strávila sem je nad knihami. Sírius odjel k Potterovím a nechal mě tam samotnou." Marleen se zasmála. ,, Skoro to znělo jako by si mu to vyčítala. Přece víš, že mu tam ubližují. On tam nemohl zůstat." Zhluboka sem se nadechla. ,,Marleen. Já moc dobře vím co se v Blacovic sídle děje, to že sis o prázdninách psala se Síriusem neznamená, že víš všechno úplně nejlíp. Nevyčítám mu nic." V tu chvíli přišli do kupé i kluci. ,,Co komu nevyčítáš?" Zeptal se Remus. Otočila sem hlavu směrem k nim. ,,Co to máš na tváři?" Zeptala se Dorkas a jí si rychle své vlasy stáhla víc do obličeje. ,,Nic nikomu a nic, abych odpověděla oboum." James nesundal pohled z Lily a Sírius svlékal tím svým Marleen. ,,Evansová? Nepůjdeš se mnou na rande?" Lily se zasmála. Až nepřirozeně moc nahlas. ,,Tos uhád Pottre, nepůjdu. Jestli tady chcete sedět tak si ho buď zklidněte, nebo ho pošlete pryč." Kupé najednou bylo plné negativních emocí. Kluci si tedy v tichosti posedali mezi náma a ve chvíli kdy vešel do kupé jako poslední Sírius tak se dveře těsně zaním zabouchli takovou rychlostí, že kdyby mu tam zůstala ruka tak ji má stoprocentně zlomenou. ,,U Merlina co to bylo?" Ozval se poprvé za celou dobu Petr. Nikdo mu ale neodpověděl. Nikdo to totiž nevěděl.

V půlce cesty už mi začalo být extrémě nepříjemné sedět mezi svými přáteli. Ano zní to divně. ,,Lidi já. Já se musím jít trochu projít po vlaku. Už mám úplně zdřevěnělí nohy." Jen se na mě všichni usmáli a přikývli. ,,Pojď." Dala sem ruku k Frenkovi a on mi na ni okamžitě vlezl. Dveře se sami otevřeli. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, stejně jako tomu že se za mnou znovu sami zavřeli. Začínala sem mít mírné podezření, že za to můžu já.

Seděli sme skoro v prvním vagonu a mě se povedlo během deseti minut dostat úplně na konec vlaku, kde byli zavazadlové prostory. ,,Tady nás nikdo hledat nebude." Otevřela sem dveře, které rozdělovali vagony a vlezla sem do uličky mezi zavazadla. Ve vagonu nebylo žádné okno a ve chvíli, kdy se za mnou dveře zavřeli, nebylo vidět ani na krok. Šla sem mezi zavazadly podle hmatu. Sedla sem si na zem a pohladila sem Frenka. Seděl mi věrně na rameni a otřel se svou hlavou o mou tvář. Tak moc sem se chtěla podívat kolem sebe, ale neměla s sebou hůlku, a i kdybych ji měla, stejně se nesmělo kouzlit mimo prostory školy. Tohle pravidlo sem nechápala. Po tváři mi stekla slza a po ní další a další. Najednou se kolem mě objevilo jemné světlo. Vyděsilo mě to. Světlo vycházelo z mé ruky, kterou sem měla semknutou v pěst. Roztáhla sem prsty a ono světlo najednou bylo silnější. Věděla sem, že existuje bezhůlhová magie, ale nemyslela sem si, že funguje takhle. Vždycky mi všichni říkali, že musí být kouzelník velmi mocný a chytrý aby zvládl vůbec jen odzbrojovací kouzlo. Zírala sem na své ruce jako na zjevení dokud sem nezaslechla brzdy vlaku.,, To už sme tady? " Zeptala sem se sama sebe a se zmíráčkem na rameni sem běžela přes celý vlak zase zpátky ke svým přátelům.,, Kde si byla Mio? Ani si se nestihla převléct." Vynadala mi Lily a já nad ní jen malá rukou a vzhledem k tomu že vlak zastavil tak sem se pomalu vydala ven stejně jako všichni ostatní. Nevěnovala sem pozornost tomu že Sírius držel Marleen za ruku, stejně tak jako sem nevěnovala pozornost mému polorozpadlému srdci. Kdo by to čekal že první kluk do kterého se zamiluju bude i tím prvním kdo mi zlomí srdce. James slídil okolo Lily a Dorkas se ho snažila odehnat. Petr byl tichý jako vždy a Remus byl jediný, který se na mě cestou ke kočárům občas podíval.

Došli sme jako poslední. Na cestě stáli poslední dva kočáry. V jednom seděl Frenk Lombotom a Alice, jeho přítelkyně. Všichni si nasedli do něj, jen už nezbylo místo pro mě a Remuse.,, Lidi, mi pojedeme s Miou tím druhým. " Všichni jen kývli hlavou a já neochotně zalezla do druhého kočáru.

,, Tak mluv." Nadzvedla sem obočí a nechápavě sem se podívala Removi do očí.,, Cože? " Narovnal se na sedačce a věnoval mi přísný pohled.,, Co se děje. Jsi tichá. S nikým nemluvíš, vůbec se nesměješ. Jsi úplně jiný člověk. Stalo se něco? " Nervózně sem si prohrábla vlasy.,, Možná. " Skousla sem si ret až tak silně, že sem na jazyku ucítila železitou pachuť krve.,, A řekneš mi to? "Přikývla sem a začala sem mu vyprávět všechno co se stalo o letních prázdninách. Začala sem tím jak odjel Sírius, pokračovala sem mlácením od Bellatrix a nečinném přihlížení ostatních a zakončila sem to tím, že sem se přiznala že Síriuse Blacka miluju.
Dlouho potom bylo ticho.,, Páni. To museli být hodně těžké prázdniny. Ale víš, co se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. " Usmál se na mě a ukázal na hrad, ke kterému sme právě přijeli. ,, Vítej doma" Také sem se usmála.

Po vchodu do velké síně na ní opět padl zrak všech přítomných. Ne jen proto, že slyšeli Wlbulgru jak na mě křičela, ale i proto že sem byla jediná ve velké síni, kdo neměl hábit. Dokonce i Brumbál mi věnoval káravý pohled. Sedla sem si se svými přáteli zase pohromadě. Lily s tím souhlasila jen za podmínky, že nebude sedět vedle Jamese. Seděla sem mezi nimi jako tělo bez duše a nezaznamenala sem ani to, že se na stolech objevilo jídlo. ,,Hej Molly, jsi nějaká zasněná ne? Proč nejíš?" Snažil se na mě mluvit Sírius. ,,Nech ji teď být Síriusi. Není jí moc dobře." Zastal se mě Remus. Zvedla sem se ještě dřív než všichni ostatní dojedli a odešla sem do nebelvírské věže.

Když holky přišli tak sem ještě nespala, ale věděla sem, že by se vyptávali co se mnou je a já neměla náladu na to jim cokoliv vysvětlovat a tak sem dělala, že spím. Holky se snažili být ticho a podle zvuků se vydali spát taky.