Šeptala testrálům

Obrana proti černé magii

28. listopadu 1971

Listopad byl v plném proudu a já si užívala svět plný barev. S matkou jsem se bavila naposledy v říjnu. Byla jsem šťastná. Měla jsem přátele. Skvělou rodinu. Přesně tak. Skvělou a to převážně proto, že sem žádnou neměla.

Bylo pondělí což znamenalo že je dnes škola. Za tu krátkou dobu co se byla v Bradavicích jsem se naučila spoustu věcí. Jako například jak proměnit kočku v pohár na víno, přivolat nějaký předmět nebo si rozsvítit.

Vstala jsem dřív než obě mé spolubydlící. Když jsem se podívala na budík, který ležel na stole vedle fotky mě a mého otce, bylo na něm něco málo po šesté. Potichu jsem tedy vstala a šla jsem se do koupelny obléct.

Opatrně jsem otevřela dveře, tak aby nezavrzali a stejně tak opatrně sem je zavřela. Schody už jsem seběhla celkem rychle a ještě rychleji sem se oběvila na chodbě před nebelvírskou věží. Buclatá dáma na mě ani nepromluvila, protože byla ještě celá rozespalá. Pokračovala jsem dál rovnou chodbou až ke schodištím. Tam sem se pozastavila protože jsem uslyšela, že se za mnou blíží kroky. Otočila jsem se a spatřila jsem chlapce s černými vlasy a šedýma očima. ,,Síriusi. Co se děje že si vstal tak brzo?" Usmála jsem se na něj. On mě doběhl a strčil do mě ramenem. ,,Taky by tě probudilo, kdyby nějaký slon běžel po schodech." Rozesmál se. Na oko uraženě jsem do něj strčila a otočila sem se od něj zády. ,,Já nejsem žádný slon. Jsem velmi urozená čarodějka." Vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Urozená?" Rozesmál se. ,,To bys musela být napsaná v nějakém čistokrevném rodokmenu." Otočila jsem se k němu a znovu do něj strčila. Zamračila jsem se na něj, ale on mě stejně prokoukl, takže jsem se oba smáli tak nahlas že nás musel slyšet i Hagrid.

Společně sme došli do velké síně, kde jsme se posadili vedle sebe u nebelvírského stolu. Byli jsme tam úplně sami. Užívala jsem si tu chvíli ticha, které mělo stejný význam jako tisíce slov. Dva přátelé seděli vedle sebe. Byli tiše a jen si užívali tu chvilku, kterou mohli trávit spolu. ,,Síriusi?" Přerušila jsem toto ticho jako první. ,,Mio?" Napodobil můj tón hlasu. ,,Bojíš se vrátit domů?" Otočila jsem se na něj. Lehce zakroutil hlavou. ,,Ani ne. Nebude to moc odlišné než jindy. A hlavně mi James slíbil, že kdyby se to už vůbec nedalo vydržet můžu kdykoliv k nim." Usmál se na mě a pokračoval. ,,A co ty? Už víš, kam půjdeš?" Zakroutila jsem hlavou. ,,Netuším. Nemám nikoho ke komu bych mohla jít." Smutně se na mě pousmál. ,,Nabídl bych ti, aby si šla k nám, ale asi by se ti tam moc nelíbilo." Zasmál se. Nadzvedla jsem obočí a souhlasně přikývla. ,,To teda nelíbilo." Oba sme se zase začali smát. Když v tom se chodbou hradu rozezněl křik a následný pláč. Do velké síně vtrhl James. Okamžitě sem si stoupla. ,,Co se stalo?" Byl naštvaný. ,,To Srabus." Zarazila jsem se. ,,Srabus? Myslíš Sapa?" Souhlasně přikývl. ,,Provokoval jsem ho. A Lily se ho přišla zastat. Ten hajzl jí řekl mudlovská šmejdko." Tvrdě dosedl vedle Síriuse. ,,Chápete to? Mudlovská šmejdko." Nevěřícně kroutil hlavou. Také jsem z toho byla zmatená. Severuse sem moc v lásce neměla, ale s Lily byli velmi dobří přátelé. ,,Kam šla?" Zeptala jsem se Jamese. Pokrčil rameny. ,,Možná ze Uršulou." Okamžitě jsem vyběhla od stolu a zamířila jsem si to do umýváren ve druhém patře.

Už když jsem vešla na záchodky uslyšela jsem tiché vzlyky. ,,Lily?" Zeptala jsem se opatrně do prázdna. ,,Běž pryč!" Bylo mi odpovědí. ,,Ty víš, že nepůjdu." Přešla jsem k umyvadlům, abych měla dobrý výhled na kabinky. Z jedné vylétl duch dívky s culíky a ukázal na ni. Pokývnutím hlavy jsem jí poděkovala a vydala jsem se ke kabince. ,,Lily, jdu dovnitř." Nestihla ani nic odpovědět a já už otevřela dveře. Seděla tam. Uplakaná jedenáctiletá holčička, kterou zradil jí nejlepší kamarád. Okamžitě sem si ji přitáhla do obětí. Nic sem neříkala. Jen jsem ji držela a hladila po zádech. Slova občas nejsou to nejlepší řešení jak někoho uklidnit když brečí.

Po chvíli plakat přestala, pustila jsem ji a sedla sem si na zem před ni. ,,Chceš mi to říct?" Zeptala jsem se. ,,Potter ti to už určitě řekl."Přikývla sem. ,,To sice ano, ale chtěla bych vědět i tvou verzi." Pousmála se. ,,Dobře." Otřela si vlhké tváře. ,,Šla jsem za tebou na snídani, protože sem si všimla, že si už nebyla v ložnici. Když jsem procházela už poslední zatáčku k velké síni zaslechla jsem Severuse s Pottrem. O něčem se hádali, ale já jim nerozuměla. Tak sem šla blíž, a když sem vykoukla zpoza rohu tak sem uviděla jak dal Potter Severusovi facku. Začala jsem na něj křičet, ať ho nechá, on ho sice nechal, ale Severus se na mě otočil a řekl, že se o pomoc od mudlovský šmejdky neprosil." Na konci se jí zlomil hlas. ,,To nic. Třeba se to nějak vysvětlí. Ale teď už otři oči. Přišli sme o snídani. To neznamená, že musíme přijít i o první dnešní hodinu." Lily, poslechla a hřbetem ruky si začala mnout tváře, aby se zbavila mokrých map. ,,Co vůbec máme jako první hodinu?" Zeptala se mě už s úsměvem. ,,Lily, Lily. Že se nestydíš." Zasmála sem se. ,,Obranu proti černé magii."

Běželi sme, jak nejrychleji sme uměli. Obě dvě sme totiž počítali s tím, že se ze snídaně stihneme ještě stavit do ložnice pro učebnice. Nestihli. Málem sem už i zastavila, kdyby mě lili, nedržela za kravatu a netáhla mě za sebou do schodů k Buclaté dámě. ,,Piertotum" Zakřičela dva metry před obrazem a protáhla mě sebou polootevřeným vchodem. Až tam mě pustila. Málem jsem se zabila na schodech. Vběhli sme do pokoje, obě sme popadli tašku s učením a utíkali sme zase nazpátek. Díky Merlinovi že je učebna obrany blízko naší věži. Doběhli sme právě včas. Profesor Brumbál tam ještě nebyl a tak sme si stihli najít volná místa úplně vepředu. V tom okamžiku kdy jsme si celé udýchané sedli za stůl za doprovodu posměšných výrazů zmijozelských se otevřeli dveře a náš profesor vešel dovnitř.

Když procházel kolem nás pobaveně se usmíval. Ani se mu popravdě nedivím, museli sme vypadat legračně.

,,Dobře studenti. Minulou hodinu sme brali co?" Zeptal se po třídě. nikdo až na mou kamarádku nezvedl ruku. ,,Dobrá tedy. Slečno Evansová?" Ruku dala zase dolů a zhluboka se nadechla. ,,Kalkulinky a bludničky pane profesore." Usmála se. ,,Velmi dobře. A tuší někdo o čem se budeme učit dnes?" Znovu se rozhlédl po třídě. Tentokrát i Lily nechala ruku dole. ,,Dnes vám řeknu něco o vlkodlacích." Ve třídě začal hluk. Všichni si začali šeptat o tom, co by jim asi profesor o těchto tvorech mohl říci. Jen jeden nenápadný chlapec v zadní lavici viditelně zbledl.

,,Poprosím vás o klid." Třída znovu utichla a profesor se spokojeně usadil za stůl. ,,Vlkodlak nese klasifikaci jakožto prokazatelný zabiják kouzelníků. Samozřejmě to platí jen pro proměněné jedince. Vlkodlaci se vyskytují po celém světě, i když údajně pocházejí ze severní Evropy. Lidé se ve vlkodlaky mění pouze v případě, že je některý z nich pokouše. Dosud není znám účinný lék, přestože nedávné pokroky ve výrobě lektvarů do značné míry přitlumily nejhorší příznaky. Jednou měsíčně za úplňku se jinak zcela zdravý a normální kouzelník či mudla promění ve vražednou bytost. Vlkodlak, který je mezi fantastickými zvířaty prakticky unikátní, aktivně vyhledává lidi, jimž dává přednost před jakoukoliv kořistí.,, Na okamžik se odmlčel a rozhlédl se po třídě. Čekal, až to všechno zpracujeme a bude moci pokračovat ve svém výkladu. Mezi tím co mluvil se za jeho zády promítali děsivé obrázky vlkodlaků za různé fáze přeměny. ,, Toto byl výklad od Mloka Scamandera z jeho knihy s názvem Fantastická zvířata a kde je najít. I přes to že je mlok velice chytrý muž bych si dovolil doplnit pár informací. Vlkodlaci ve své lidské podobě nejsou nijak odlišní od ostatních. Jsou jako mi. Mají přátele. Mají rodinu. Jediný rozdíl je to, že jednou měsíčně zmizí na jeden den neznámo kam a ten druhý se zase objeví. Hodně z vás se za svůj život již s vlkodlakem jistě potkalo a oni o tom netušilo. A vidíte. Jste stále tady. Takže pokud nebudete za úplňku chodit do lesa, od vlkodlaků vám žádné nebezpečí nehrozí. Nemůžeme je všechny hned odsuzovat." Brumbálův pohled se zarazil na bledém chlapci v zadní lavici. ,, Ministerstvo má ten názor že vlkodlaci jakožto kříženci by neměli patřit do kouzelnického světa jako obyčejní kouzelníci a čarodějky. Můj názor je ovšem jiný. Podle ě má šanci na normální život každý, kdo o něj bude stát." Ve třídě vládlo hrobové ticho. Všichni přemýšleli nad slovy, které jim jejich učitel říkal. Jen třem chlapcům v zadní lavici v tu chvíli došla jedna velice důležitá věc.