Šeptala testrálům

Štědrý den

24. prosince 1971

Ráno mě vzbudila vůně cukroví linoucí se z kuchyně skrz celý dům. Oblékla sem se do šedých tepláků a kolejního svetru a potichu jsem scházela schody až do kuchyně. Nenápadně sem se podívala za rohem co se tam děje. Uviděla sem na stole pekáč s čerstvě napečenými perníčky a paní Pottervou, která k nim byla otočená zády. Využila sem tedy situace a rychle sem proběhla kuchyní ke stolu. Z pekáče sem ukradla dva ještě teplé perníčky a ještě rychleji sem se rozeběhla zase zpět ke schodům. ,,Ty potvoro!" Ozval se z kuchyně smích paní Potterové.

S prásknutím sem za sebou zavřela dveře od Jamesova pokoje a skočila jsem na spícího černovláska. ,,Au! Co to děláš?" Rozesmála sem se. ,,Máš nějak dobrou náladu takhle poránu ne?" Se smíchem sem přikývla. ,,Na." Podala sem mu perníček který sem hrdinsky ukradla a tomu svému sem ukousla hlavu. ,,Sou výborný." Zamumlala sem s plnou pusou. ,,Mamka vždycky dělá výborný cukroví. A co ta tvoje? Dělala někdy vůbec cukroví?" Posadil se, nandal si brýle a zakousl se do svého perníčku. Také mu napřed ukousl hlavu. Zakroutila sem hlavou. ,,Ne. Vždycky ho dělali domácí skřítkové." Zamyslela sem se. ,,U nás doma vlastně dělali úplně všechno." Strčila sem do Jamese, který se začal dusit a já jakožto správná kamarádka sem se začala smát. Samozřejmě že sem mu potom pomohla bouchnutím do zad. Nechtěla sem aby byl dnešek nějak smutný. ,,Slib mi že se dnes, ani nikdy jindy nebudeme bavit o mé matce." Natáhla sem k němu svou ruku. ,,Je to moje minulost a minulostí zůstane." Chytil mě za nataženou ruku a potřásl mi s ní. ,, Slibuju."

Ke snídani byla vajíčka se slaninou a opečeným toustovým chlebem s dýňovou šťávou. Prostě snídaně jako z pohádky. Celím domem zněli vánoční koledy a manželé Potterovi pomocí kouzel zdobili celí dům. Všude létalo jmelí a vánoční světýlka. ,,Miluju kouzla." Řekla sem si ve chvíli, kdy kolem mě proletěl talíř s cukrovím a mlékem a přistál u krbu, který byl v obýváku, který byl hned za kuchyní. James se zasmál a vzal mě za ruku. Táhl mě ke vchodovým dveřím. Sotva sem stihla popadnout bundu a nazout si boty a už sme utíkali na kopec zarostlí stromy a pokrytý sněhem. V tu chvíli sem byla asi nejšťastnější dítě na světě. Shodil mě do sněhu a hned letěl za mnou. Převalil se na záda a začal podivně pohybovat rukama a nohama. Začala sem ho napodobovat a když vstal a pomohl na nohy i mě tak na místě kde sme leželi byli obrysy andílků. Bylo to krásné. ,,Pojď a teď uděláme sněhuláka." Vyvalila sem na něj oči. ,, Co e to sněhulák?" Zeptala sem se a běžela jsem mu v patách směrem na vrchol kopce. ,,Uvidíš." Zakřičel mi nazpátek a zastavil se na kopci. Počkal, až doběhnu za ním a vzal do dlaní trochu sněhu. ,,Koukej. Ted to trochu zmáčknu k sobě a udělám z toho takovou malou sněhovou kuličku. Tu potom položíme na sníh a budeme na ní nabalovat víc a víc sněhu dokud nebude dostatečně velká. A to budeme opakovat třikrát." Zasmál se a kuličku mi vložil do dlaně. ,,A jak jí mám udělat velkou?" Rozpřáhl ruce. ,,Co největší!" Zasmál se a sám si vzal do rukou další kousek něhu. Udělala sem jak říkala a začala sem kuličku válet ve sněhu. Opravdu se zvětšovala. Za pár chvil byla tak obrovská, že už sem ji nemohla ani kutálet dál. ,,Mio, Pojď mi pomoct s touhle. Musíme jí dostat na tu tvojí." S vypětím všech sil se nám podařilo o trochu menší kouli dostat na tu obrovskou, takže sme měli dvě velké koule sněhu na sobě. Pořád mi nějak utíkal význam toho, co sme dělali, ale bylo mi to úplně jedno, protože sem se bavila. Poslední kouli sme uváleli spolu. Ta byla nejmenší a také nejlehčí, ale bylo asi nejtěžší jí dát na její místo. Povedlo se nám to a tak sme měli tři koule sněhu na sobě. Začala sem se smát. ,,Proč se směješ?" Začal se smát taky. ,,Já nevím. Vůbec netuším, co sme to právě udělali. To už je jako ten sněhulák?" Zeptala sem se zmateně. ,,Ne to ještě není on." Shodil mě do sněhu a mě tato studená věc spadal za krk. Otřásal sem se zimou. ,, Přines mi dvě větve který budou vypadat jako vidle!" Ukázal ke stromům a sám se vydal k zamrzlému jezírku obklopenému kameny. Udělala sem jak řekl a za chvíli sem v rukou držela dvě větvičky požadovaného tvaru. ,,Mám to!" Zamávala sem s nimi a ukázala sem mu je. ,,Super. Ted to zabodni do té prostřední koule, z každé strany jednu." Udělala sem jak mi řekl a on mezitím něco strkal do prostřed každé koule. Vypadalo to zajímavě. ,,To je krásný!" Řekla jsem nadšeně. ,,To není všechno." Usmál se na mě a z kapsy vyndal něco oranžového. Po chvíli sem si všimla že je to mrkev. Podal mi ji. ,,Dej ji místo nosu." Přešla jsem k našemu sněhulákovi a bodla sem mu mrkev mezi oči. ,, Řekla bych, že mu ještě něco chybí." James se zatvářil nechápavě. ,,A co?" S mírným úsměvem sem si z krku sundala šálu v barvách nebelvíru a obmotala sem ji sněhulákovi kolem krku. ,,Aby mu nebyla zima." Pokrčila sem rameny a oba sme se znovu rozesmáli.