Šeptala testrálům

Patronovo zaklínadlo

Listopad 1974

Třetí měsíc plný pohledů, které zraňovali mé srdce takovým způsobem že by někdo možná ani neuvěřil. Sírius začal chodit s Marleen. Kluci si začali říkat Poberti. Nechápala sem to jméno, zato jejich přezdívky sem chápala jako jediná. Tichošlápek byl Sírius, měnil se totiž na velkého černého psa. Dvanácterák byl James, to snad asi nemusím vysvětlovat. Prostě se měnil v jelena. Náměsíční byl Remus, kvůli jeho chlupatému tajemství a Červíček byl Petr. To nechápal snad nikdo. S odstupem času si ale říkám že kluci uměli předpovídat budoucnost. Samozřejmě mě Kluci pozvali jestli bych si tak nechtěla říkat s nimi. Jediná holka Poberta, mezi samýma klukama. Já souhlasila. Tohle sem si nemohla nechat ujít. I přes to že sem s nimi poslední dobou moc času netrávila, tak se mi mohl hodit jejich pobertův plánek a jim se mohla hodit moje kouzla

Listopad v Bradavicích byl snad nejkouzelnější věc, kterou sem kdy viděla. Seděla sem pod stromem na břehu černého jezera, pod sebou sem měla rozprostřenou deku v barvách nebelvíru a v rukou sem držela knížku obrany proti černé magii. Měli sme se učit patronovo zaklínadlo a já byla s učením lehce pozadu, tak sem se to tímto způsobem snažila dohnat. Vypadalo to, že moje kamarády přestalo bavit se mě pořád ptát co se mnou je a já jim za to z části byla vděčná.

Popadané listy za mnou začali šustit a prozradili tak příchozího studenta. ,,Dneska se chci učit sama Regulusi. Musíš na těch lektvarech prostě dávat pozor. Já sama zaostávám v učivu z mého ročníku. Nemůžu ti furt něco vysvětlovat." Lehce sem po něm vyjela a věnovala sem mu pohled. ,,Ou." Zarazila sem se. Díval se na mě těma svýma bouřkovýma očima. ,,Ahoj Síriusi. Potřebuješ něco?" Zasmál se sedl si vedle mě na deku. ,,Nic moc. Chci jen strávit čas se svou kamarádkou. Jak se máš? " Skus hádat ty pako, pomyslela sem si. ,,Mám se celkem dobře, dneska je venku hezky. Chtěla sem toho využít abych se mohla učit to patronovo zaklínadlo, ale furt mě tu někdo ruš, takže to asi nechám náhodě." Zasmála sem se a knížku sem zavřela. ,,Ty se ho nepotřebuješ učit. Jsi předci zvěromág. Patrona zvládneš levou zadní, věř mi." Věnoval mi úsměv a já mu ho oplatila. ,,A jak se máš ty?" Zeptala sem se a natočila sem se směrem k němu, abych mu lépe viděla do obličeje. Koukal se na hladinu Černého jezera, od které se odráželi sluneční paprsky. ,,Jako skoro každý den, akorát sem se rozešel s Marleen." Jeho slova mi zněla v uších a nevěděla sem jestli se radovat nebo být smutná. ,,Jsi v pohodě?" Zeptala sem se. On svůj pohled přesunul z jezera na mě. ,,Jo. Nemělo to s ní cenu. Promiň, vím že je to tvoje kamarádka, ale je to hrozná stíhačka. Chvílemi sem si myslil že mě nenechá si dojít samotného ani na záchod." Oba sem se zasmáli. ,,A jak to vzala ona?" Mávl rukou a vzal do ní mou knížku. ,,Dala mi facku a odešla. Předpokládám ale že se vám o tom večer ještě zmíní. " Zkoumala sem rysi jeho obličeje. Jeho lícní kosti, jeho nos, jeho rty. Tak strašně moc sem toužila se ho dotknout. ,,A co ty a nějaký románek?" Uchechtla sem se. ,,Co se směješ, myslím to vážně. Dlouho sme spolu takhle otevřeně nemluvili. Našla sis za tu dobu někoho?" Zakroutila sem hlavou. ,, Nikoho sem neměla, nikoho nemám a zřejmě ani nikoho mít nebudu. " Pousmál se na mě. ,,Neboj, přece si máš příští rok brát mého bratra, nezůstaneš navždy sama." Dala sem mu pěstí do ramene. ,,Z tohohle si srandu nedělej. Regulus má přítelkyni, to za prvé a za druhé já si ho brát nebudu. Ještě nevím jak to udělám , ale nebudu poslouchat tvoji matku." Plácl mě mojí knihou po noze. ,,To doufám. Teď už ale pojď jestli se chceš naučit toho patrona bude zvonit." Plácla sem se do čela a zvedla sem se. ,,Přijdeme pozdě." Zakroutil hlavou a vzal mě za ruku. ,,Sme poberti. My nechodíme pozdě.." Zasmála sem se. ,,To jenom všichni ostatní přišli moc brzo. Jasný chápu, ale stejně poběž." Pustil moji ruku a podíval se na mě. ,,Když se proměníme, poběžíme rychleji."