Šeptala testrálům

Vánoční prázdiny

22. prosince 1971

,, Mio! " James Potter běhal po hradě jako smyslů zbavený a hledal mě. Já ovšem v tu chvíli plnila svůj školní trest. Omylem jsem totiž podpálila paní Norisovou což je kočka našeho školníka. Přísahám že to bylo omylem Vážně jsem to neudělala schválně ta kočka se mi Prostě připletla do cesty a tak trošku mi shodila pár svíček, které jsem si postavila okolo sebe a tak trošku jí začal hořet ocas a u toho mě načapal pan Filch a byl z toho velký problém. Ale to není tak důležité jako to že nám za pár hodin měl odjíždět vlak zpátky na nádraží King's Cross on dýně a já stále trčela v kuchyni a myla kachličky kartáčkem na zuby.

po dokončení svého trestu jsem co nejrychleji běžela do komnaty, kde jsem měla svůj pokoj samozřejmě holky už byly sbalené a přichystané U velké síně na to až budou moct odejít do vlaku, takže jsem co nejrychleji sebrala Všechny své věci, co jsem měla rozházené po pokoji strčila jsem je do kufru a co nejrychleji jsem seběhla schody dolů, abych to stihla včas. Lili Marleen Sirius James Remus i Peter už tam stáli Sotva jsem popadala dech, Když jsem k nim doběhla.,, u Merlina Mio co ti tak dlouho trvalo? " Zeptal země James popadl Můj kufr spolu s tím jeho a svižnou chůzi jsme se všichni vydali skrz bradavické pozemky k vlaku kdy už byla většina školy kromě těch kteří na Vánoční prázdniny zůstávaly.

Pořád jsem měla takový divný pocit, že pojedu k potrubím bez toho, abych jim přivezla nějaký dárek Přišlo mi to zvláštní poslední týden před odjezdem jsem se snažila Jamese přemluvit, aby mě v Bradavicích nechal nesouhlasil pomalu mi začal kufr balit sám. Sirius nebyl zas až tak nadšený z našeho odjezdu nechtělo jsem domů, ale kdo by se mu divil že? Nic takovou matku jako má on nikdo mi nechtělo domů popravdě já taky byla ráda, že se nevracím domů teda tam domů, Kde jsem vyrůstala.

,, Dělej Mio. Ujede nám to. " utíkali jsme cestou zapovězený les k vlaku který už houkal k odjezdu přátelé se báli že to nestihneme takže jsme utíkali co nám nohy stačily už jsem pomalu přestávala popadat dech Sirius mě chytil za ruku a táhl mě za sebou aby mi pomohla Můj kufr stále táhnu James a Marleen s Lily běželi vepředu Mávali na strojvedoucího aby věděl že je ještě nemá jezdit. Vážně jsme to málem nestihli do jsme nastoupili na poslední chvíli studenti ze zmijozelu se nám posmívali Zatímco mrzimorský se snažili nám pomoct s kufry dovnitř po nastoupení do vlaku se hned rozjel. Začala jsem kašlat, jelikož jsme běželi už docela velké zimě a já na sobě neměla šálu Naštěstí jsem nebyla nemocná. Museli jsme projít pomalu celý vlak, abychom našli volné kupé, kam jsme se mohli usadit. Všichni jsme se do něj naskládali spolu s našimi věcmi.

,,Jamesi?" Dívala sem se z okna a čekala sem na odpověď svého kamaráda. ,,Ano?" Otočila sem se na něj. ,,Máte nějaké domácí zvíře?" Zasmál se. ,,Už sem se lekl, že se mě budeš zase pokoušet přemluvit, abych tě tu nechal." Také sem se zasmála. ,,Ne. Nemáme. Kdysi sme měli hafoně, ale ten už umřel." Smutně sem se na něj podívala. ,,To mě mrzí. " Mávl nad tím rukou. ,,Nemusí. Byl už starý." Sirius se na mě zamyšleně podíval. ,,Já míval kluběnku" Začala sem se smát. ,,No nesměj se, byla to pěkná potvora. Ani nevím kde jí je konec, myslím, že jí matka někomu dala. A co vy holky? Máte něco doma?" Lily se začala hrabat v kufr. ,,My máme doma kocoura." Vytáhla z kufru rámeček s fotkou a poslala ho všem aby se podívali na zrzavou kočku která se ani nehla. Možná to bylo proto, že to byla mudlovská fotka. ,,Co to je kocour?" Zeptala sem se a upřeně sem se dívala na fotku. ,,To je něco jako maguár, akorát to doma chovají mudlové." Remus Marlee ani Petr doma žádné zvíře neměli a tak se naše diskuze přesměrovala k tomu, kdo se nejvíc těší na vánoce a jestli si my všichni pošleme dárky po sovách nebo si je dáme, až se vrátíme do školy, nakonec sme se dohodli, že si je pošleme po sovách, protože nikomu z nás se nechtělo čekat.

Cesta vlakem ubíhala zázračně rychle. Remus v půlce cesty usnul a James se Siriusem mu pokreslili obličej, Lily nad tím jen kroutila hlavou zatímco Marleen zadržovala smích, aby Rema nevzbudila a klukům jejich plán nepřekazila. Peetr celou cestu jedl a četl si v nějaké knížce s obrázky. Popravdě do té chvíle sem ani netušila, že ten kluk umí číst. A já sem většinu cesty koukala na ubíhající krajinu. Kdyby to samé dělali mí přátelé tak by si ve chvíli kdy jsme projížděli lesem všimli stáda kentaurů, které se nejspíš připravovalo na pozorování hvězd.

Do Londýna sme dojeli už za tmi. Remus celou cestu spal a ke konci usnula i Marleen, která nás málem poslala Merlin ví kam, když sme ji vzbudili. Lily odstranila Remusovi jeho nakreslený knír. Náměsíčník věnoval Siriusovi a Jamesovi pohlavek a všichni sme spokojeně vyšli ven z vlaku. Na Lily čekali její rodiče spolu s její sestrou Petúnií, Která se netvářila zrovna nadšeně. Na Peetra čekala jeho babička, na Marleen její strejda, na všechny čekal někdo z rodiny, jen já tam stála jako opuštěná hromádka neštěstí. ,,Mio!" Otočila sem se za hlasem svého kamaráda. ,,Tohle jsou mí rodiče. Doree a Charlus Potterovi." Byl to starší kouzelnický pár, který i přes to vypadal velice mile. Přešla jsem tedy k nim. ,,Dobrý den. Mé jméno je Mia Molly Rose a moc ráda vás poznávám." Podala sem ruku napřed jeho matce a až pak jeho otci. ,,Já jsem Doree, pevně doufám, že mě tak i budeš oslovovat. Žádný paní Potterová! " Zasmála se, její manžel řekl to samé. Ještě naposledy sem se ohlédla abych se případně rozloučila, ale to co sem viděla se mi vůbec nelíbilo. Valbugra Blacková v tu chvíli dala Siriusovi facku. Nevěděla sem proč, ale věděla sem, že mě mrzí, že já se z mého domu dostala, ale on ne. ,,Chudák chlape. Takovouhle rodinu si nezaslouží nikdo." Neřekla sem nic, ale naprosto sem s Doree souhlasila.

Manželé se chytili za ruce a mě a Jamese pobídli abychom se každý chytil jednoho z nich. James se chytl svého otce a já jeho matky. S hlasitým prásknutím sme se přemístili. V břiše sem cítila starý známí pocit.

,,Tak Mio. Vítej v Godrikově dole." Charlus roztáhl ruce a poukázal tím na celou ulici. Byla krásná. Přesně to místo které si vyberete jako mladý pár co očekává dítě. Poklidné a přesto kouzelné. Jejich dům byl obrovský, sice ne tak jako sídlo mojí matky, ale byl obrovský. Před vchodem na pozemek ste museli projít překrásnou železnou bránou, která se perfektně hodila k nízkému plůtku, který ohraničoval celí dům a jeho obrovskou zahradu. Za domem byla jen příroda. Kopec, na kterém bylo pár vysazených jabloní. Jako první co ste uviděli, když ste vešli do vnitřních prostor domu byla delší světlá chodba zakončená dveřmi, které vedli na záchod a do koupelny. Po pravé straně bylo schodiště vedoucí do horního patra a po té levé byl obloukovitý průchod do úchvatně zařízené kuchyně. James mě samozřejmě okamžitě táhl do horního patra, kde byli ložnice. ,,Máš štěstí, že máme i ložnici pro návštěvy." Zasmál se na mě a já mu úsměv opětovala. Zavedl mě do ložnice, která byla úplně na konci chodby. Otevřel světle hnědé dveře a mě se naskytl pohled na skromně zařízený pokoj s dvoulůžkovou postelí. Nad postelí která byla v prostředku pokoje bylo velké okno s výhledem na onen kopec zarostlí stromy, které byli v tuto chvíli pohlcené tmou a sněhem. ,,Koukám, že už ti James ukázal tvůj pokoj. Omlouvám se že je takto skromně zařízený. Nevěděli sme, co máš ráda." Usmála se na mě Doree. Chtěla sem jí odpovědět, ale James mě předběhl. ,,Má ráda zvířata." Zasmál se a já ho chtěla praštit. Dřív než sem se však stihla trefit utekl se smíchem do svého pokoje, který byl na pravé straně od toho mého. ,,Ten kluk je hrozný uličník." Zasmála se jeho matka a já spolu s ní. ,,Charlus ti každou chvílí donese kufr. Tak si potom vybal dostav se na večeři." Jen sem přikývla a po odchodu Jamesovi matky sem si sedla na postel a zadívala sem se do tmy. ,,Donášková služba!" Zaklepal na dveře pan Potter a já se lekla. Oba sme se zasmáli. ,,Děkuji."

Začala sem si vybalovat. Oblečení do skříně, učebnice na stůl, hůlku na noční stolek vele postele, kam sem položila i fotku s tátou. Když sem měla dobaleno seběhla sem schody a vešla jsem do kuchyně, kde sem se posadila ke stolu a čekala jsem, než se dostavili všichni ostatní.

Po úžasné večeři sme se všichni vydali do svých pokojů a s přáním hezkých snů sem za sebou zavřeli dveře.