Šeptala testrálům

Hele jmelí

24. Prosince 1974

Přesně v jednu ráno štědrého dne sme se s prásknutím objevili v malé vesničce, kterou sme se Síriusem znali už nazpaměť. ,, Doufám že si s touhle možností počítal a máš klíče, ať je nemusíme budit zvoněním. " Otočila sem se na něj a on jen zakroutil hlavou. Z vlasů mu odkapávala voda, stejně jako mě. ,, Ale vím kde mají schovanej náhradní klíč." Otevřel branku a pustil mě dovnitř jako první. Tma zahalovala Doreeiny záhony, které byli zakryty sněhem a sem tam vyčníval ostříhaný stonek růže.
Klíč byl schovaný pod sošku trpaslíka s červenou čepičkou, který stál na prahu dveří. ,, Hlavně buď potichu, ať je nevzbudíme. Zůstaneme v obýváku. Co si pamatuji tak jim dost vrzali schody a nemyslím si že je Charlus opravil. " Zašeptala sem jeho směrem a již se zutýma botama sem vstoupila do chodby. Obývací pokoj sem našla i poslepu a jen sem si znaveně sedla na pohovku. Promočená, unavená, ale konečně s pocitem bezpečí. ,, Stejně se tu cítím doma. Tady mě přijali jako nikde jinde. " Sirius se na mě jen usmál a sedl si vedle mě. Měl to stejně. ,, Budeme mluvit o tom co řekla moje matka?" Podívala sem se na něj a i v té tmě šly perfektně vidět obrysy jeho tváře. ,, O čem přesně? O té válce? " Lehce sem znervózněla. Zakroutil hlavou. ,, O tom až s Brumbálem. Myslel sem o té neopětované lásce. " Jen sem zakroutila hlavou. ,, Dobře." Pousmál se a zastrčil mi pramínek mých mokrých vlasů za ucho.

Podivným způsobem se mi podařilo usnout. Vzbudilo mě až to že se polštář pod mou hlavou pohnul. ,, Co se děje? " Zeptala sem se rozespalým hlasem a rozhlédla sem se kolem sebe. Uvědomila sem si že sem vlastně usnula na pohovce u Potterových doma. Uviděla sem Dree jak drží v ruce hrnek s kakaem. ,, Promiň,. Nechtěl sem tě vzbudit, ale lehla sis pěkně blbě. Musel sem se natáhnout pro hrnek. " Zasmál se Sirius a já si uvědomila že sem neležela na polštáři, ale na něm. ,, V pořádku, kolik je hodin?" Promnula sem si oči a posadila sem se. Od Doree sem převzala hrnek a ona mě na přivítanou pohladila po tváři. ,,Děkuji." Usmála sem se na ni. ,, Není za co zlatíčko. Vždycky tady budeš doma. Oba dva. Jste jako moji vlastní. " Spokojeně sem se napila teplého kakaa a hrnek sem položila na stůl zrovna ve chvíli, kdy se na nás vrhlo brejlaté stvoření s rozcuchanýma vlasama. ,, Mo! Síriusi! Zvládli ste to." Pod tíhou Jamesova těla sem nemohla dýchat. Sírius s jeho vyvalenýma očima na tom byl asi stejně. Shodil z nás Jamese a ten přistál vedle stolku na zadku. Všichni sme se začali smát. ,, Ty si věděl že sem přijdeme?" Zeptala sem se ho s nadzvedlým obočím. ,, Jo, bylo to v plánu." Oba ode mě dostali pohlavek. , Tak děkuju že sem Poberta a tohle sem se dozvěděla jako poslední. " James se zasmál ještě víc. , Nevíš to poslední Peetr to neví vůbec." Nad tím sem mávla rukou. ,, Ten se poslední dobou do našich aktivit nijak nezapojuje, u něj to chápu. Ale mě ste to říct mohly. Co kdybych nás přenesla jinam? " Sírius se podrbal na hlavě. ,, No. Ono původně vůbec nebylo v plánu to že nás sem přemístíš. V parku bylo schovaný přenášedlo." Zvedla sem se z pohovky a urovnala sem si šaty. ,,Nesnáším vás. Jdu se převléct." James se na mě podíval nechápavým pohledem. ,,Vždyť tady nic nemáš." Po schodech sem se vydala nahoru. ,,Vezmu si něco Síriusovo."

V Jamesově pokoji měl postel i skříň také Sírius. Vzala sem mu černý svetr a jednoduché šedé tepláky. ,,Super." Rozhlédla sem se po pokoji. V Síriusově posteli sem dřív spávala já. Vysela na ní fotka mě a Síriuse, kterou sem tam nalepila já. Najednou se 5o všechno zdálo tak vzdálený. Za dveřmi byla válka a já koukala na fotku dvou dětí, které byli naprosto spokojené.

Když sem přišla dolů bylo na stole přichystané jídlo. Čekalo se už jen na mě. ,, Omlouvám se za zdržení Doree, už jsem tady. " Všichni u stolu se na mě podívali a usmáli se. ,, To nic Mio. Pojď si sednout." Jen Sírius mě propaloval pohledem. ,, Co se děje? " Zeptala sem se když sem si přisouvala židli. ,, Moje oblíbená mikina." Kývl směrem na mě. ,, Teď už je moje. " Zasmála sem se a všichni sme začali jíst. Milovala sem Dreeino jídlo. Vařila snad líp než skřítci v Bradavicích.

Po jídle sme se všichni usadili v obývacím pokoji jako rodina a spokojeně sme se dívali na mudlovské vánoční pohádky. Jedli sme cukroví, smáli sme se. Užívali sme si den, jak jen to šlo. Jen mě popřát vrtalo hlavou to, že budu muset Brumbálovi říct co sem se dozvěděla, že budeme muset bojovat. Také sem uvažovala o tom, že mu budu muset říct o mých kouzlech. Celkem sem se divila, protože mi ministerstvo ještě neposlalo huláka. Nebyla sem plnoletá, měla sem mít ještě hlídáček. Nějakou tu chvíli sem bloudila ve svých myšlenkách, když do mě někdo strčil. Otočila sem se a nadzvedla sem obočí. ,, Pojď na chvíli se mnou. " Zvedla sem se a šla sem za Síriusem. ,, Kam dete?" Otočil se na nás James. ,, To by tě nezajímalo. " Vyplázla sem na něj jazyk a doběhla sem Síriuse. ,, Proč sme odešli?" Usmál se. ,, Chtěl sem ti něco ukázat. " Ukázal prstem nad hlavu. ,, Hele jmelí. Víš že v něm můžou být škrkny? " Nespouštěla sem oči ze jmelí. ,, Škrkny v člověku vyvolávají strach. Kdyby tady byly, nemohl bych se odhodlat k tomuhle.." Dřív než sem stihla něco říct se jeho rty přitiskly těm mým a v mém břiše se objevil roj motýlků. ,, Myslíš že sem hloupej a to s tou neopětovanou láskou sem nepochopil?" Celá červená sem se neměla k ničemu jinému než k tomu, abych zakroutila hlavou. ,, Není neopětovaná." Usmál se a pohladil mě po tváři. A pak mě tam nechal stát zamrzlou jako sochu.