Šeptala testrálům

Jsem v pořádku

31. Října 1971

Již nějaký ten pátek sem byla ve škole. Učila jsem se, seznamovala jsem se a dělala jsem domácí úkoly. Do zapovězeného lesa se mi dostat ještě nepodařilo.
Dnes jsme měli volno i přes to že byl pátek a škola měla být. Bylo to kvůli nějakému svátku. Myslím, že mu říkaly Halloween. Neznala jsem ho s matkou jsme svátky kromě vánoc nedodržovali. Na oběd byla výborná dýňová polévka.
Sírius, James, Remus a Petr se stali mými velmi dobrými přáteli a zasvěcovali mě do každé své nekalosti. A já jakožto slušně vychovaná dívka.... samozřejmě dělala problémy s nimi.
Na halloween chystali udělat nějaký žertík. Mě samozřejmě přizvali, abych jim pomohla. Já neodmítla.
Po obědě sem se spolu s kluky vydala do nebelvírské společenské místnosti a tam jsme dlouhé hodiny vymýšleli náš plán. Já měla za úkol naučit se pár kouzelných formulí a kluci to ostatní. Má cesta tedy vedla do knihovny. Vypůjčila jsem si asi pět knih o tom jak přimět neživé předměty ožít. Bylo to docela složité kouzlo. Pokud sem se ho do večeře chtěla naučit, musela se začít hned. Lily a Marleen mi ten den ráno řekli, že se dnes odpoledne půjdou projít k jezeru, takže jsem pokoj měla pro sebe a mohla jsem se učit. Marleen je moje druhá spolubydlící a stejně jako Lily je to i má kamarádka.
Když jsem došla do pokoje, položila jsem si učebnice na svou postel a udělala jsem si drdol. Vzala jsem do rukou první knihu a začala jsem číst. Po třech hodinách pilného studování sem si troufla říct, že kouzlo zvládám. Položila jsem všechny knihy na stolek vedle postele a vyměnila jsem je za hůlku. Stoupla jsem si doprostřed pokoje a zamyslela jsem se, co bych mohla oživit. Lampička. Perfektní cíl. Zamířila jsem na ni hůlkou, řekla jsem formuli a.. a ono to zabralo. Lampička začala poskakovat po pokoji. Měla jsem takovou radost z toho, že se mi to povedlo, že sem jí zapomněla hlídat a ona... no ona vyskočila z okna a skákala si to směrem k zapovězenému lesu. Tohle nevím, jak vysvětlím, Lily.
Před obědem jsme se sešli s klukama a znovu jsme si prošli nás menší žertík. Všechno vycházelo dle plánu a tak jsme se rozešli směrem do velké síně. Samozřejmě jsme měli plán i na večer, ale chtěli jsme naše spolužáky vyděsit již odpoledne.
Ve velké síni byli již všichni. Učitelé i žáci seděli všichni na svých místech a ve chvíli kdy jsme vešli vstupními dveřmi se na prázdných talířích, které leželi na stolech, objevilo jídlo. To bylo znamení pro mě. Šli jsme k našemu kolejnímu stolu a já cestou nenápadně vytáhla z kapsy hůlku, mávla jsem s ní a potichu sem vyslovila ono kouzlo které sem se tak pracně učila. Hůlku jsem rychle zandala a sedla jsem si vedle Lily.
Chvíli jsme na sebe s klukama vrhali nervózní pohledy, protože se nic nedělo, ale křik přicházející od učitelského stolu nás uklidnil, a mi se tam s nadšenými úsměvy podívali. Jako první oběť mého kouzla byla madam Prýtová, učitelka bylinkářství a ředitelka mrzimoru. Vyskočila ze židle rak rychle že ji převrhla. Pomalu jsme se začali s Remusem smát a postupně se k nám přidala celá naše parta včetně Lily i přes to že ona nevěděla, že jsme to byli mi. Madam Prýtová vyděšeně začala couvat a následně utíkat podél profesorského stolu. Po stole za ní běželo pečené kuře a všichni učitelé se od stolu o kus odsunuli. Brumbál se smál a Mc. Gonagallová ho zpražila přísným pohledem. Ve chvíli kdy se začal smát i zbytek lidí v místnosti všechno jídlo začalo skákat na lidi, kteří u něj byli nejblíže.
Dostala jsem záchvat smíchu když Síriuse do hlavy trefila brambora, které se vihl kluk co seděl naproti němu. Zamračil se na mě a v tu chvíli začala válka. Vsedě lítalo jídlo, které buď skákalo samo, nebo mu někdo pomohl. Od učitelského stolu se ozýval smích stejně tak jako oděvech v místnosti, kromě většiny zmijozelu. Ti seděli buď pod stoly, nebo rovnou odešli.
Bitva trvala asi patnáct minut než Brumbál moje kouzlo zrušil a v jednu chvíli zastavil všechno letící jídlo, které následně spadlo. Mě trefila hrouda bramborové kaše. James s Remusem se začali dusit smíchy a Sírius s Petrem se snažili ze sebe střást špagety. Sáhla jsem si oběma rukama do vlasů a do každé sem vzala část kaše. Oba kluci po mých bocích dostali svůj díl oběda přímo do obličeje. Potter na tom byl hůř než Lupin. Z brýlí se ta kaše bude asi blbě umývat, pomyslela jsem si. Následně všude zavládlo hrobové ticho. Otočila jsem se směrem k profesorskému stolu. Brumbál stál před ním a s pobaveným výrazem si z klobouku sundával masovou kuličku. ,,Tak myslím, že to by již stačilo. Mockrát děkuji těm, kteří nás dnes tak vřele pobavili." Nenápadně mrknul naším směrem a já se spokojeně usmála. ,, A je na čase tohle všechno uklidit." Mávl hůlkou a všechno jídlo zmizelo. ,,Je mi jasné, že někteří z vás mají jistě ještě hlad, tak sem poprosil skřítky, aby vám připravili nějaké jídlo, které na vás nezaútočí." Zatleskal a šel si sednout zpátky za stůl.