Epilog

203 10 7
                                    

1982

Do domu na Grimmauldově náměstí už sem se nemohla vrátit. Ne bez Siriuse. Bylo tam až moc hezkých vzpomínek. Naštěstí mi zbyl ještě jeden člověk. Remus. Nabídl mi bydlet u něj, dokud se nepostavím na vlastní nohy. Všechny ty věci co se staly mě hodně poznamenaly. V noci sem se budila s výkřiky z nočních můr. Před očima sem měla bezvládná těla svých přátel nebo vyhublého Siriuse v cele. Nedovolili mi jít ani na jeho soud, ani sem nemohla být přítomna při jeho převozu. Prostě mě k němu nechtěli pustit. Nestihla sem se rozloučit. Jediné co mi dali byla jeho hůlka. Dostala sem doslova hysterický záchvat přímo na ministerstvu když mi řekl že ji chtějí zničit. Tak mi ji nakonec dali. Neustále sem ji nosila u sebe. 

Několikrát sem byla i v Kvikálkově, abych zkontroloval zda se Petunie o Harryho stará. Byli mu už dva roky a jediné co mě drželo při životě byla myšlenka na to že za devět let mu přijď jeho dopis a on se dostane na Příčnou. Tam se s ním budu moci zase setkat. Byl to jediné pro co sem teď dýchala. Slíbila sem mu že ho ochráním. Že se mu nic nestane a to sem plánoval i dodržet.


-Tak a je tu konec. První kapitolu sem vydala 14.Listopadu 2020. Teď je 6.Ledna 2022 a já ji dopsala. Cítím se hrozně zvláštně, ale sem šťastná. Moc děkuji všem kteří ji četli během toho co vznikala, ale i těm, kteří si ji teprve přečtou. -

Šeptala testrálůmKde žijí příběhy. Začni objevovat