Šeptala testrálům

Tichošlápkova neteř

Listopad 1977

Bradavické pozemky se opět ponořily do podzimních barev. Vrba mlátička shodila své listy a holé pruty se houpaly ve studeném větru. Studenti obměnili své hábity za teplejší kabáty a my se připravovali na další úplněk. Remusovi již od rána nebylo dobře. Vynechal všechny předměty a dokonce i snídani a oběd. My ostatní sme na hodiny samozřejmě museli. To že byl Remus vlkodlak se nevztahovalo na nás. My měli povoleno s ním chodit do Chroptící chýše v podobě zvířat, ale školu sme zameškat nesměli. Brumbál byl v tomhle ohledu vážně zvláštní člověk. Dovoloval nám za úplňku běhat po lesích s vlkodlakem, ale hlavně sme nesměli zameškat školu. Občas mi to připadalo vtipné.

,, Petře? " Zašeptala sem při hodině přeměňování tak, aby mě slyšel jen ten, na koho sem volala. ,, No?" Ozvalo se z lavice za mnou. Usmála sem se. ,, Máš tu něco k jídlu? " Zase sem zašeptala a nepatrně sem se pootočila dozadu. Zahlédla sem jak se můj kamarád pousmál a začal se hrabat ve své černé brašně. Nebránila sem se dalšímu úsměvu a můj žaludek se ozval. Díky Merlinovi ne tak nahlas, aby to slyšela celá třída, ale Lili vedle mě se tiše zasmála. Vysloužila si kopnutí do kotníku. Petr se konečně zase narovnal a v ruce držel tabulku čokolády. ,, Bude to stačit? " Zeptal se a já pokrčila rameny. ,, Do oběda bude muset." Zasmál se a tentokrát se MC Gonagallová podívala naším směrem. ,, Něco směšného pane Petigrowe a slečno Ros? Nechcete to říct nahlas abychom se i my ostatní zasmály?" Nenápadně sem schovala čokoládu pod lavici. ,, Popravdě nechceme paní profesorko." Nevinně sem se na ni usmála a ona jen zakroutila hlavou. ,, Tak dávejte alespoň pozor!" Zbytek hodiny bylo ve třídě ticho a všichni poslušně přepisovali text z učebnice. Tento rok je náš poslední a to znamená OVCE. Všichni v hodinách najednou začali dávat pozor a sem tam se kvůli správné odpovědi přihlásili i ti u kterých se to nečekalo.

Poslední rok v Bradavicích. Zní to tak zvláštně. Tak smutně a když do toho přidáme i válku která je mimo hrad je to i trochu děsivé. Ta představa že po škole nejspíše budeme nuceni jít bojovat mi vyvolávala husí kůži na zátylku.

Po škole sme se všichni rozhodli že si dáme jedno odpoledne volno a místo učení zajdeme k Hagridovi. Přes dřevěný most. Dolů z kamenných schodů a z mírného kopečka po cestičce ze štěrku rovnou k jeho hájence obklopené dýněmi vhodnými ke sklizni. ,, Koukám že letos bude bohatá výzdoba na Halloween. " Zasmála sem se a nenápadně sem nohou popostrčila Jamese, který klopýtl. ,, Co letos plánujete?" Zeptala sem se ho ve chvíli kdy mi věnoval svůj zamračený pohled. ,, Letos nic. Pojedeme všichni k Siriusově sestřenici. On ti nic neřekl? " Zašklebil se na mě a já jen zavřela hlavou. Sírius si ode mě vysloužil ránu do ramene. ,, Proč si mi to neřekl? Moc dobře víš že toužím Andromedu poznat od té doby co si mi o ní poprvé řekl." Zkřížila sem si ruce na prsou a dělala sem uraženou. ,,Ale nebuď naštvaná lásko." Zasmál se Tichošlápek a strčil do mě bokem. ,,Nejsem naštvaná, spíš mě to mrzí. " Podotkla sem. Sirius mě chytil kolem ramen. ,, To nemusí. Mělo to být překvapení. To Dvanácteráka to bude mrzet. " Zasmál se a my všichni, kromě Jamese, s ním.

Hagrid byl jako vždy na své malé zahrádce a snažil se svou úrodu ochránit před všemožnými tvory, kteří se z ní pokoušeli udělat svou zásobu na blížící se zimu. ,, Ahoj Hagrid." Pozdravil sme zborově a upoutal sme si tak pozornost polo obra. ,, Nazdárek všeci? Co vy tady vokouníte? Nemáte se učit?" Zasypal nás rovnou otázkami. ,, Jedno odpoledne si volno vzít můžeme. " Usmál se na něj James a objal Lily kolem ramen. ,, Tak poďte dovnitř ať tady nezmrznete. " Usmál se na nás a my ho následovali do tepla.

Posedaly sme si kolem stolu a do šálků sme si nalily čaj. ,, Díky Hagride. Tvůj čaj je nejlepší. " Usmála sem se na něj a ve chvíli kdy sem ho zahlédla sahat po pixle se sušenkami sem dodala. ,, Ale sušenku tentokrát vynechám." Všichni sme se zasmály. ,, Tak co máte v plánu tenhle rok děcka? " Sírius se chopil slova. ,, Pojedeme k Andromédě." Usmál se a čekal na Hagridovu reakci. ,, To už je let co sem ji viděl naposled. Vona má teď už dítě ne?" Pousmála sem se a začala sem si hrát se svým prstýnkem. Sirius odpověděl.,, Ano má. Malou Nymphadoru. Teď někdy jí byli čtyři roky. "