Šeptala testrálům

Vánoční ples

Prosinec 1974

... naklonil se nade mnou a najednou se začal přibližovat a ..a obrovská rána která mě probudila. ,,Skvělí. Teď nevím jak to dopadlo." Povzdechla sem si a praštila sem dlaní do deky. Rozhlédla sem se po pokoji. Nikdo tam se mnou nebyl. Ještě aby jo když bylo jedenáct hodin. ,,Úžasný, nevím jak skončil můj sen a zaspala sem snídani. To ten víkend krásně začíná." Ona rána, která mě probudila z mého snu byla sova. Narazila do okna a teď mě pozorovala skrz skleněnou tabulku. ,,Nazdárek, co mi to neseš?" Převzala sem od sovy dopis a ta spokojeně odletěla. dopis byl v elegantní černé obálce se zlatou pečetí, ve které byl rodinný znak Blacků.

Drahá Molly Rose

Dne 23. prosince 1974 se v sídle Blacků bude konat ples na oslavu vánoc pro čistokrevné kouzelníky a kouzelnice. Tvá účast je povinná. Budeme očekávat sovu s popisem tvých šatů abychom je mohli následně schválit. S sebou si smíš přivést jako doprovod jakéhokoli čistokrevného kouzelníka či kouzelnici.

PS: Vyžadujeme šaty až ke kotníkům s dlouhými rukávy. Myslím že moc dobře víš proč.

S přáním hezkého dne Walbulgra Blacková.

Dopis sem vrátila do obálky a schovala sem ho pod postel. Oblékla sem se a co nejrychleji sem běžela do velké síně. Pobertové a holky zrovna vycházeli ven a ve chvíli kdy sem uviděla Síriuse, sme na sebe oba najednou zařvali: ,,Půjdeš se mnou?" Všichni na nás jen zaraženě koukali a vůbec nechápali. My sme se začali smát. ,,Beru to jako souhlas." Usmála sem se na něj. ,,Lily, Marleen, Dorcas máte teď něco v plánu?" Věnovala sem jim prosebný výraz. ,,Myslím že nemáme." Usmála se na mě lily. ,,Tak se běžte obléct. Půjdete se mnou do Prasinek vybrat šaty. Já jdu ještě do kuchyně tak trochu sem zaspala snídani." Zasmála sem se a všechny sme se rozeběhly svými směry.

Patřit mezi poberty má své výhody. Například to, že znáte tajné cesty do školní kuchyně.

Prošla sem obrazem. ,,Zdravím vás všechny." Usmála sem se na skřítky. ,,Dobrý den Mio, dnes sama? Co si dáte?" Vyskočila sem na linku. ,,Ano, dnes sama. Zaspala sem snídani. Dám si jen něco co zbylo z rána, třeba jablko."

Nakonec sem odcházela s topinkou v levé ruce, dýňovou sušenkou v pravé a jablkem mezi zubama. Vyšla sem z velké síně a holky zrovna zbíhaly poslední řadu schodů. ,,Tady máš kabát." Jablko sem si dala do stejné ruky jako topinku. ,,Moc děkuji."

Do Prasinek sme dorazili asi po půl hodině cesty. Byli sme promrzlé až na kost a tak naše první zastávka byla u tří košťat na teplém máslovém ležáku. ,,Hele Mio, máš už nějakou představu o těch šatech?" Položila sem svůj půllitr na stůl. ,,No. Musí být hodě dlouhé a na příkaz paní Blackové musí mít i dlouhé rukávy, což výběr trochu komplikuje, ale myslím si že nějaké určitě najdeme." Všechny souhlasně přikývli a po dopití sem se vydali do obchůdku s látkami.

Zvoneček nade dveřmi zacinkal a oznámil tím náš příchod. Obchůdek byl kouzelný, doslova. Všude kolem nás poletovali stužky a šaty, místo toho aby byly na figurínách, vyseli ve vzduchu. ,,Máte nějaká přání děvčata?" Zeptala se nás mladě vypadající slečna a Dorcas se hned ujala slova. ,,Naše kamarádka shání šaty na vánoční večírek čistokrevných. Potřebuje dlouhé šaty s rukávy a doporučuji je dát do tmavě zelené a černé barvy. Hostitelé jsou původně ze zmijozelu." Všechny se se nad Dorcasiným proslovem zasmáli a slečna odešla kamsi dozadu. Kolem mě se po chvíli obmotali metry jako osidla. Změřili snad všechno co se změřit dalo.

Po nějaké době co sme v tichosti stáli uprostřed krámku a rozhlíželi sme se nervózně kolem sebe na mě slečna zavolala. Šla sem za ní, ale své kamarádky sem nechala na pospas vražedným pentlím a metrům.