Šeptala testrálům

Vánoce na Grimauldově náměstí

Tato kapitola bude o něc delší než ty předešlé, je to hlavně kvůli posunutí děje, který se zasekl na místě, nebo se mi to tak alepsoň zdá. Pokud nemáte rádi dlouhé kapitoly, předem děkuji za vaši trpělivost a pokud je naopak rádi máte, přeji hezké počtení.

23. Prosince 1972 - 1. Ledna 1973

Stála sem na nádraží v Prasinkách s kufrem v jedné a klecí se zmíráčkem v druhé ruce. Čekala sem na své tři kamarády kteří jeli na vánoce domů. K jednomu z nich sem jela i já.
Hustě sněžilo a já v dálce zahlédla tři rychle se pohybující siluety. Bez pochyby to byli oni. Sírius, Remus a Peetr. Remus byl nejvyšší z nich a tak sem poznala, že běžel jako poslední. Nejspíš aby kluky před sebou popohnal.
,, Nastupte si slečno, vlak bude za chvíli odjíždět. " Promluvil na mě průvodčí a já se smíchem ukázala na ty tři postavy, které se k nám blížili., Nemůžu. Čekám na ně." Průvodčí se plácl dlaní do čela a zapískal na píšťalku.,, Přidejte! " Zakřičel a moji přátelé se vážně rozběhli rychleji. Oba dva sme se začali smát nad tím, jak kluci utíkali hustou sněhovou pokrývku a co pár kroků některý z nich zakopl. Když doběhli průvodčí mávl hůlkou a kufry nám odletěli. Mě v ruce zůstala pouze klec a byli sme zahnáni do vlaku, který se v ten okamžik rozjel. Najít zcela prázdné kupé nebyl problém a tak sme se v klidu usadili.
,, Docela by mě zajímalo, co ta tvoje máma plánuje, Mio. Docela si mě zaskočila, když si mi řekla, že se stěhuješ k Blackům. " Remus naklonil hlavu na stranu. Peetr jen přikyvoval. Možná by i něco řekl, kdyby neměl pusu nacpanou sladkostmi a Sírius byl ticho.,, To nejsi sám Reme, koho to překvapilo." Byla sem smutná. Poslední setkání se Síriusovo matkou nebylo zrovna to nejpříjemnější. Jen při té vzpomínce mě tvář, kam dopadla její dlaň zaštípala.
Zbytek cesty sem koukala z okna nebo sem si povídala s ostatními o nezáživných věcech. V dlani sem svírala přívěsek testrála, který sem dostala od Síriuse ke dvanáctým narozeninám a přemýšlela sem, proč by Walbulgra Balcková přijala do rodiny někoho, koho nazvala mudlovskou šmejdkou.,, Ty máš ten přívěsek odemě. "Vytrhl mě ze zamyšlení Síriusův hlas. Podívala sem se na svou dlaň a usmála sem se. ,,Nikdy sem ho nesundala." Síriusovi kouty se ještě více roztáhly. Naklonil se k Remusovi a něco mu zašeptal. Remus jen přikývl. ,,A můžeš si ho sundat jen na malý okamžik? " Sírus natáhl ruku v očekávání, že mu do ní přívěsek vložím. A taky sem mu ho tam vložila, věřila sem že mi ho vrátí. Neměl důvod mi ho brát. On ho vzápětí dal do Ruky Remusovi a ten si vytáhl hůlku. Nechápala sem co s ním chtějí dělat. Remus vyřkl nějaké zaklínadlo. Jenže ho řekl tak potichu, že sem mu vůbec nerozuměla, ale testrál se pohnul. Zahrabal nohou a zakroutil hlavou. ,, On se pohnul!" Vytřeštila sem na ně oči a Petrovi spadla sušena na zem. ,,Nenápadně,, ji zakopl pod sedačku. ,,Chtěl sem ho nějak vylepšit, ale na mě to kouzlo bylo moc složitý, tak sem poprosil Remuse." Remus přikývl. ,,A já souhlasil. Myslím, že teď pro tebe nastává doba, kdy budeš potřebovat něco, co ti bude připomínat tvé přátele." Petr přikývl a věnoval mi jeden ze svých nevinných úsměvů. Všechny tři sem objala najednou. Vzniklo z nás takové klubíčko štěstí v neštěstí.

,,Vůbec si nevšímej toho, jak s nimi budu mluvit já. Ať se stane cokoliv buď slušná. Neodmlouvej, vždy ji poslechni. i kdyby po tobě chtěla, ať se mnou nemluvíš, což s největší pravděpodobností chtít bude, prostě se mnou nemluv. Bude to na chvíli, takže to bude v pohodě. Bude chtít, aby ses bavila hodně s Regulusem, nejspíš doufá, že tě zvládne taky zkazit, tak s ním mluv. Ne moc, mohl by toho využít proti tobě." Hltala sem každé Síriusovo slovo. ,,Budeš mít pokoj s Bellatrix, Narcisou a Andromedou. Bellatrix je divná, jakože vážně hodně divná, tý se pokus vyhnout obloukem. Narcisa trochu rozumu pobrala, ale sou s Bellatrix hodně velké kamarádky, takže před ní taky pozor na jazyk. Ale Andromeda je v pohodě, tu mám ze všech svých příbuzných snad nejradši. Takže kdyby sis potřebovala popovídat s někým normálním mluv sní." Pomalu sme začali vycházet na chodbu mezi ostatní studenty. ,,Pamatuješ si všechno?" Přikývla sem. ,,Snad ano." Také přikývl a popostrčil mě blíž za Remuse, protože se na něj ze zadu mačkali další studenti. ,,Táta je celkem v pohodě, ale milá slova od něj nečekej, obzvlášť ne před matkou, je velice háklivá, když nás za něco chválí. Před ní mluv jen o čistokrevných. Samozřejmě v dobrém. Vždy s ní souhlas. Když uděláš cokoliv jí na očích uvidíš, přežiješ bez jediné modřiny." Vlak zastavil a já začala být víc a víc nervózní. Lehce se mi klepali ruce. Remus to cítil. Byla sem opřená úplně o jeho záda. Položil mi moji ruku na jeho rameno a svou ji přichytil. Po vystoupení z vlaku mi zrak skončil na rodině již na první pohled vyhlížející, jako čistokrevná. Povýšený pohled všech přítomných mi způsobil husí kůži po celém těle. ,,Vy máte domácího skřítka?" Zeptala sem se i přes to že to bylo na první pohled jasné. ,, Jmenuje se Krátura. Z celého srdce zbožňuje naši matku, ale není zlí. Jen je dost často protivný." Přikývla sem. Když sem chtěla slézt ze schodů vedoucích z vlaku na chodník stoupl s předemě Regulus a napřáhl ke mně ruku. Nechápavě sem nadzvedla obočí. ,,Musí ti pomoc. Chyť ho za tu ruku. Matka se dívá." Pohled mi znovu spočinul na Walbugře Blackové. Doopravdy nás sledovala. Neochotně se tedy vložila svou dlaň do té Regulusovy. Hned jakmile sem se ocitla na zemi sem se ho snažila zbavit. ,, Už mě můžeš pustit Regulusi." Jen se na mě usmál a pevně svíral mou ruku dál. ,,Řekla, ať ji pustíš." Vložil se do toho Remus. Regulus mě neochotně pustil a já si ruku otřela do lemu sukně.