Šeptala testrálům

Bouřka

1. Září -30. Listopad 1972

Kočáry na nás již čekali. Když sem se kolem sebe rozhlédla všimla sem si, že nejsem jediná kdo testráli, kteří je táhly, vidí. Mí přátelé je ale neviděli.
Nasedli sme na kočáry, které neměli střechu a všichni sme se usadili. Všichni sme se smáli a povídali sme si. Všem nám již bylo dvanáct, všichni sme nastoupili do druhého ročníku a v tu chvíli sme byli snad ty nejšťastnější děti na světě. Lily a Marleen se pošťuchovali, Remus se snažil Peetrovi vysvětlit co to sou Prasinky a proč potřeboval ten papír od rodičů který nervózně žmoulal v ruce. Prasinky. Na ty jsem se tento rok těšila snad nejvíc. Na všechny ty druhy sladkostí v medovém ráji. James a Sírius se něčemu strašně nahlas smáli a mě jejich smích donutil se také pousmát. Rozhlédla sem se po svých přátelích a musím uznat, že v tu chvíli sem byla skutečně šťastná. Bouřkové oči černovlasého chlapce se setkali s těmi mými a já dostala jeden úsměv věnovaný přímo mě. Moje koutky se roztáhly ještě víc než doposud.
,, Dáš si? " Remus odkudsi vyndal tabulku čokolády a kousek mi nabídl.,, Jasně. Děkuju." Vzala sem si dvě kostičky a strčila sem si je do pusy. Remus nabídl samozřejmě i ostatním a ve chvíli kdy z balení zmizel poslední kousek se přímo přede mnou objevil Bradavický hrad.,, Vítejte doma." Zahlásila sem a šťastně sem roztáhla ruce tak že sem donutila se všechny otočit směrem k hradu.,, Domove sladký domove." Řekly jednohlasně James se Síriusem a všichni sme se zasmáli.
Zařazování proběhlo stejně jako minulý rok. Profesorka Mc. Gonagalová přivedla prváky do velké síně a po jejich zařazení sme jim tleskali, ať šli do jakékoliv koleje, samozřejmě že když se někdo dostal do nebelvíru dávali sme svou radost značně najevo. Mezi první zaznělo i jméno Síriusova bratra. Regulus Arkturus Black vrhl po jeho zařazení do zmijozelu k našemu stolu škodolibý úsměv. Nikdo z nás nechápal, co to mělo znamenat.
Po hostině sme se vydali ve stopách primusů do svých kolejí. Kluci zůstali ještě ve společenské místnosti, ale já Lily a Marleen sme se nemohli dočkat, až zase uvidíme Dorcas. Vtrhli sme do našeho pokoje a tam na nás již čekala naše milovaná mudlorozená kamarádka.,, Holky! " Zakřičela a všechny nás objala naráz ,, Tolik ste mi chyběli." ,, Nemůžu dýchat. " Zachraptěla sem a snažila sem se vymanit z jejího medvědího obětí. Stisk povolila a já se tak mohla nadechnout. Usmívala se na nás od ucha k uchu.,, Ty si nám také chyběla " Ujala se slova Lily.
Za použití kouzel sme si vybavili a po postavení posledních rámečků na naše noční stolky sme se konečně uložili ke spánku.
První měsíc probíhal vcelku v klidu. Učitelé na nás nijak nespěchali s učením a mi tak měli čas po škole chodit na školní pozemky, do knihovny, nebo se jen tak poflakovat po chodbách. Když sem zrovna nebyla se svými přáteli a nevyváděla sem s nimi nějakou lumpárnu, za kterou sme vždy dostali nějaký trest, tak sem byla v nebelvírské věži a četla sem si. Jednou mi přišel dopis od Potterových. Ten den si pamatuju velice zřetelně. Obloha byla zatažená a já pro ten den už měla volno. Seděla sem na okně v našem pokoji, když sem si všimla své sovy, která mířila přímo ke mně. Otevřela sem okno a ve chvíli, kdy vlétla dovnitř dopadli na zem první dešťové kapky. Okamžitě sem sově dala pamlsek a vodu a převzala sem si dopis.

Milá Mio.
Je nám velice líto, že ti musíme oznámit tuto špatnou zprávu, ale ministerstvo kouzel nás na žádost tvé matky zbavilo opatrovnictví. Bylo nám oznámeno, že někde nastala chyba a v případě toho že by se tě tvá matka vzdala si měla přijít do opatrovnictví rodině Blackových. Já i Charlus si myslíme, že bylo ministerstvo nějakým způsobem podplaceno. Snažíme se tuto nešťastnou záležitost řešit, ale zatím bezúspěšně. Byli sme nuceni všechny tvé věci poslat do sídla Blacků na Grimauldivě náměstí a chtěli sme tě upozornit na to, že dokud se tato záležitost nevysvětlí, budeš muset jezdit na prázdniny k Blackům. Mrzí nás to.
S láskou Doree a Charlus Potterovi.

Na dopis se koukala další půl hodinu s otevřenou pusou, a ještě několikrát sem si ho musela přečíst, aby mi došlo, co se to stalo. ,, Ona mi ničí život i po tom co mě z jejího vlastního vyhodila." Dopis sem položila na stůl vedle sebe a šla sem hledat Jamese.
Probíhala sem chodbami hradu jak smyslů zbavená a snažila sem se zastavit potok slz hrnoucí se mi z očí.
Běžela sem a už sem ani netušila kam. Proběhla sem snad celý hrad, ale po Jamesovi ani stopa. Zaběhla sem do další z nekonečných bradavických chodeb a s lehkým otřesem mozku sem spadla k zemi.,, U Merlina Mio... Co tady děláš? " Ten hlas sem poznávala. Chlapec s bouřkovýma očima se dlouze zadíval do těch mých.,, Co se stalo?" Obě uplakané oči sem si protřela hřbety rukou.,, Kde.. Kde je James? " Vykoktala sem ze sebe. Sírius zakroutil hlavou,.,, Nevím. Je někde s Remusem, ale nevím kde. " Zvedl se a následně pomohl na nohy i mě.,, Co se stalo?" Zakroutila sem hlavou.,, Spíš bude lepší, když ti to dám přečíst ve společence." Kývl na souhlas a v tichosti sme se vydali zpět do nebelvírské věže.
,, No to mě podrž. Věděl sem ze je tvoje matka zlá, ale že je to až taková mrcha? " Pokrčila sem rameny a vysmrkala sem se. Se zarudlým obličejem sem si v rudém křesle připadala jako chameleon. ,, Už chápeš proč sem potřebovala mluvit s Jamesem? Potřebuju vědět, jestli je to pravda." Sírius se tvářil pořád sklesle.,, Asi tě zklamu Mio, ale Regulus je poslední dobou nějaký veselý. Myslím si, že to bude pravda. On je ten typ čaroděje, kterého těší cizí neštěstí." Smutně sem si povzdechla.
Obraz se odklopil a dovnitř vběhli udýchaný James a Remus.,, Mio!" Objal mě.,, Moc mě to mrzí. Mrzí to i rodiče. Prosím nesměj jim to za zlé, oni se s tím pokouší něco dělat. " Přikývla sem a s úsměvem sem mu odpověděla. :" "Já vím. Nemám jim to za zlé. Ani tobě. Naopak sem vděčná alespoň za těch pár měsíců co sem u vás strávila." Budu jim muset poslat dopis. James mě pustil a Remus mi věnoval jenom soucitný pohled. Sírius už nemluvil. Tvářil se, jako by to byla jeho vina, ale nebyla. Nebyla to ničí vina. Jen hloupá náhoda. Nebo snad osud?
Řekla sem to holkám a jejich reakce byla stejná, jako u kluků.
Dál už sem to neřešila a říjen se přehoupl do listopadu. Vše opět mělo nádherné odstíny žluté a červené. Podzim bývalo moje nejoblíbenější období, stejně jako halloween býval můj oblíbený svátek.
Známky sem díky Lily měla perfektní, její poznámky byli snad lepší než celý výklad učitelů.
Seděla sem zrovna u černého jezera a četla sem si učebnici k studium mudlů, když se z dálky ozval hrom. Rozhlédla sem se a ve chvíli kdy sem vzhlédla nad sebe mi přímo mezi oči dopadla kapka vody. Zaklapla sem knihu a rozběhla sem se do hradu. Procházela sem chodbami hradu směrem na ošetřovnu, kde ležel Remus. Chtěl po mě půjčit právě tu knížku, kterou sem četla. Cestou sem pozorovala černá mračna, skrz která prosvítal ustupující měsíc, blížící se velikou rychlostí. Hrom vystřídal blesk a já knihu sevřela pevněji v rukou.
Madam Pomfreyová mě s úsměvem přivítala a pustila mě na ošetřovnu.
,, Ahoj Reme. Jak se máš? Marleen říkala, že ti je špatně a že musíš zůstat na ošetřovně přes noc. " Remus mi věnoval malý úsměv. Byl bledý a tvář mu zdobila spousta malých škrábanců.,, Ahoj. A vyřídila ti Marleen i tu prosbu o..." Zvedla sem mu do výše očí knížku. ,, Vyřídila. " Zasmál se. Sedla sem si k němu na postel.,, Reme." Odmlčela sem se a podívala sem se na něj. On trpělivě čekal, až budu pokračovat.,, Co se s tebou děje? A neříkej, že nic. Protože sem si všimla, že končíš docela pravidelně každý měsíc na ošetřovně. Vždycky tady leží jako tělo bez duše se škrábanci po celém těle. Prosím řekni mi pravdu. " Remus si povzdechl. ,, Dobře. Řekl sem to klukům. Bylo by fér, kdyby si to věděla i ty. Každý měsíc za úplňku se měním ve vlkodlaka." Čekal na mou reakci.,, U Merlina Remusi! To mě mrzí. " Objala sem ho. Viditelně si oddechl.,, Proč si nám to neřekl dřív?" Usmál se a pokrčil rameny. ,, Bál sem se." Odtáhla sem se od něj.,, To chápu. "
A tak sem zjistila, že jeden z mých přátel je vlkodlak.