Jeník, příběh démona ✅

27. Běž, Surgate, běž

 „Prosím o chvilku klidu," řekla Lucka a rukama se snažila usměrnit reportéry fotící bleskem. „Máme důležitou informaci, kterou bychom vám chtěli sdělit. Tady můj přítel stojící hned vedle mě," Surgat se trochu přikrčil, aby mohl lépe vylézt dveřmi ven k Lucce, „se chystá zahájit kariéru policisty. Možná má nezvyklý vzhled a jistě, o jeho původu se mohou vést jen dohady a spekulace, ale to jsou maličkosti. Důležité je, že se rozhodl chránit ulice Prahy. A já nevidím důvod, proč byste mu v tom měli bránit. Policii si asi nikdo z vás znepříjemnit nechce, že?"

Davem zaznělo nesouhlasné šumění.

„Proto tedy sedněte zpět ke svým přístrojům a dejte mu na pár měsíců pokoj."

Její poslední věta fungovala jako zaklínadlo. Reportéři se dali na odchod a nastal klid. Surgat cítil, že se mu znovu dýchalo o něco volněji.

„Vymyslela jsi geniální plán," pochválil Lucku, „ale něco důležitého mi uniká. Co je to vlastně ten policista? Protože pokud je jeho náplní práce čtení, psaní nebo snad počítání, pak mi ta práce nevyjde."

„Nic si z toho nedělej, na tyhle věci ti určitě přidělí chytřejšího parťáka," zasmála se, ale její vtípek na účet policie se nesetkal s pochopením. „Podáme ti písemnou žádost o přijetí. Honzovu vysokou školu asi stejně studovat nechceš. Vždyť jsi tam chodil jen kvůli tomu, že tam chodil on. Ty potřebuješ mít svoji vlastní identitu."

„A co tedy bude mou identitou?"

„Budeš policista. Služebník veřejnosti."

„Tak služebník. To není zlé, mám s tím bohaté zkušenosti. Dobrá tedy, pojďme sepsat tu žádost a dostat mě na ten post."

Lucka tušila, že získat pro Surgata místo u policie nebude legrace. Ale že to bude až takhle obtížné? Zřejmě má policista vyšší společenské postavení, než předpokládala, protože se na jeho vzhled kladou velmi vysoké nároky. Uchazeč nesmí mít tetování na žádných viditelných místech, jakými jsou kupříkladu paže či hlava, a i když Surgat sice nic takového neměl, mohl se pyšnit jinými věcmi jakými jsou rohy, křídla, tesáky... Takže pokud vedení vadí inkoustové obrázky, jak asi budou reagovat na takovéto anomálie? Lucka přirozeně zneklidnila. Naštěstí měla pár známostí ve vedení, a tak se z přijímacího řízení, které mělo za normálních okolností trvat několik měsíců, stala záležitost pár týdnů. Ale jakých to pěkných týdnů. Jako první na démona čekal test fyzické zdatnosti.

***

„Ty jsi slušný pořízek," prohlásil policista uznale. Právě tento muž měl na starost dohled nad Surgatovou zkouškou. „Teď tě čeká běh na tisíc metrů. To je pro tebe asi hračka, že?"

Démon přikývl.

„Tak fajn, můžeme se do toho pustit," začal policista. „Připravit ke startu, pozor... Teď!"

Pískl na píšťalku a Surgat byl do několika vteřin zpátky.

„Jak jsi... Co jsi... To není možné," vydechl zmatením i údivem. „Já se musím podívat na záznam z kamery, ty sis to jistě zkrátil," mumlal, a přitom se držel za hlavu. Při zpomaleném záběru však zjistil, že se žádná zkratka nekonala.

„Velice působivé. Opravdu," pochválil démona, když se vrátil zpět ke dráze. „Jako další je člunkový běh. Nějaké otázky?"

„Ano, jen jedna," odpověděl démon. „Co je to ten člunkový běh?"

„Ty... Jak... Co? Jak jsi mohl žít celý svůj život bez toho, aniž bys znal pojem člunkový běh?" rozzuřil se.

Surgat chtěl odpovědět, že si žil docela spokojeně, ale raději pomlčel. Policista reagoval jako každý učitel, který se dozví, že jeho látku dítě nepovažuje za důležitou. A takoví lidé by se pošťuchovat neměli.

„Je to jednoduchý," dal se do vysvětlování, když trochu vychladl. „Tady si vezmeme dva kužely. Dáme je od sebe tak, aby byly vzdálené přesně deset metrů," řekl a položil kužel na patřičnou vzdálenost. „No, a ty budeš běhat hezky kolem nich a tvořit takovou osmičku. Pokaždé, když kužel oběhneš, tak se ho dotkneš. Běžíš tam a zpátky a zase tam a zpátky. Celkem jsou to teda čtyři běhy. Zkus si to."

Běh pro mě není žádnou výzvou, pomyslel si Surgat a připravil se ke startu. Poté, co dostal od policisty pokyn, vyběhl. Jeho rychlost byla ohromující, ale také nevhodná. Tato disciplína má za úkol zjistit mrštnost a hbitost běžce a Surgat se svým stylem lokomotiva v plné rychlosti, byl vším jen ne mrštným či hbitým.

„Co to vyvádíš, chlape?" spustil na něj ihned po doběhnutí policista. „Tak hrozný výkon jsem neviděl ani u batolat. A to přitom ta děcka ani neví, k čemu se používají nohy a většinu času si je strkají do nosu," zanaříkal. „Na tohle máš celkem dva pokusy a počítá se ti ten nejrychlejší. Takže teď hezky velký nádech a výdech, připrav se ke startu a udělej mi tady pěkný osmičky."

Surgat poslechl a připravil se. Nádech, výdech, nádech, výdech. Policista pískl na píšťalku a démon vyběhl. Surgat cítil, jak jeho mohutné nohy dopadají na trávu a vytrhávají ji i s kořínky. Bojoval s odporem větru. Připravil se k zatáčce. Chtěl udělat okolo prvního kuželu pěknou otočku, ale místo toho jej minul, smykem proběhl kolem a vyhodil ho několik metrů do vzduchu. Zabrzdil a zmateně se podíval na spoušť, kterou vytvořil. Nepovedlo se mu to a už měl jen jeden jediný pokus.

„Předpokládám, že se tento můj pokus nepokládá za úspěšný, že?" zeptal se policisty, který si z hlavy sundával oranžový kužel.

„Podívej, co jsem o tobě slyšel, tak na tebe v řadách policie čeká zářná budoucnost. Fakt bys toho mohl dost změnit, ale tenhle tvůj pokus, jak ty říkáš, to máš pravdu, ten ti zkrátka neuznám. Sílu a rychlost máš, o tom žádná, ale chybí ti hbitost. Je to zlé, zkoušej si trénovat. Rychlé zatáčení, lehké pohyby, přesně to ti prostě chybí. Až to budeš mít, tak sem přijď, jo? Tvůj poslední pokus ještě na nějakou chvíli oddálíme."