Jeník, příběh démona ✅

12.2. Číšník

„Pokud jsem se s nějakým povoláním seznámil důvěrněji, pak to bylo jistě povolání číšníka. Rozhoduji se tedy pro tuto možnost."

Předtím to Surgatovi znělo jako správné rozhodnutí, ale s každou další minutou váhal čím dál tím víc. Fakt, že jim do pekla chodí přes osmadevadesát procent číšníků, přeci hned neznamená, že by byl on, démon, na tuto práci nějak zvlášť připravený.

„Skvělá volba, Jeníku. Myslím, že ti tahle brigáda opravdu sedne. Nemají tu e-mail, takže ještě dneska zajdi na tu adresu a zeptej se, jestli by pro tebe neměli práci. Takového skvělého klučinu jako ty, jistě ocení každý podnik, co je alespoň trochu na úrovni."

Přesně těmito slovy Gréta dodala Surgatovi tolik potřebné odvahy a on se tak mohl bez bázně vydat do nedaleké restaurace žádat o místo číšníka. Zprvu se na něj netvářili moc nadšeně. Mysleli si, že se jedná o nějakého velice zapáleného fanouška fantasy v děsivém kostýmu. Když však vedoucí pohovoru zahlédl skupinu japonských turistů, která si s velkým zaujetím Surgata přes výlohu fotila, domyslel si, že přijetí démona by pro jeho podnik mohlo být výnosné.

„Můžete nastoupit už zítra?" ptal se nedočkavě a kdyby to bylo biologicky možné, v jeho očích by se zobrazily značky dolaru.

„Myslím si, že je tato možnost přípustná," odvětil démon.

„Dobrá tedy, takže zítra v devět, kapišto?"

„Kapišto?" nechápal.

„No výborně! Takže ano!" zajásal a podal démonovi ruku. „Nezapomeňte, zítra v devět. Je důležité, abyste přišel na čas, budete nám pomáhat s otevřením. Neděle je pro nás nejvíce zatěžující. Buď přijď včas nebo nechoď vůbec, tak zní motto naší restaurace," řekl a vytáhl ze zásuvky svého stolu papír, který podal Surgatovi. „Ještě mi podepíšete toto. Jedná se o standartní pracovní smlouvu na dobu neurčitou."

„Nechápu vaše slova, pane."

Démonovi už pomalu docházela trpělivost. Jestli se na mě ten muž vytasí s ještě jedním vymyšleným pojmem, tak mu ukousnu hlavu.

„Prý pane," zasmál se jeho budoucí nadřízený. Surgat však jeho smích ignoroval a stál si za svým. Ještě jedno hloupé slovo a hlava jde dolů, pomyslel si a zahleděl se na papír, který se před ním ocitl.

„Stařešina mi řekla, abych si na tato lejstra dal pozor. Věci se mají podepisovat jen tehdy, když si je poctivě přečtete." Alespoň to ho práce v pekle naučila. „Ale já těmto termínům nerozumím."

„Víte co? Zdáte se mi být fajnový chlapík. Jestli chcete, nafoťte si tu smlouvu, pošlete ji té vaší stařešině, nebo komukoli jen chcete, a až to ten dotyčný bude mít zkontrolované, tak to tady podepíšeme, jo?"

Surgat přikývl a vytáhl svůj HellPhone. Několikrát vyfotil obrázek smlouvy a ten nejlepší poslal Grétě. Pro jistotu jí ještě zavolal.

„Mé pozdravy, stařešino. Povšimněte si obrázkové přílohy, která vám byla odeslána. Jedná se o jistou ‚smlouvu'. Budu vám vděčný, pokud onen pergamen zkontrolujete a pošlete mi jej zpět s doporučením, zdali je moudré přistoupit na nabízené podmínky, či nikoli."

Gréta samozřejmě počítala s možností, že bude třeba její dohled a číslo na Surgatův HellPhone si vzala krátce po jejich prvním společném čajovém dýchánku. Nasadila si své brýle na čtení a pro jistotu ještě vytáhla lupu z šuplíku. Po přečtení usoudila, že se jedná o celkem standardní smlouvu a neviděla důvod, proč by ji její „vnouček" nemohl podepsat. Poslala mu tedy své požehnání.