Jeník, příběh démona ✅

45. Čekačka

Jako další věc spatřil Surgat známou zeď svého, vlastně Jeníkova, pokoje. Bolelo ho celé tělo. Hlava mu třeštila a přísahal by, že mu i záda zaskučela bolestí. Doslova. Surgat slyšel slabé kňourání, a to obvykle záda nedělají. Malinko se nadzvedl a spatřil rozplácnuté tělíčko čivavy.

„Zvíře!" vyhrkl při pohledu na nebohou psí palačinku.

V tu chvíli démona nenapadlo nic lepšího než doběhnout do komory pro pumpičku na kolo.

„Zůstaň v klidu, za chvíli budeš jako rybička," řekl a strčil mu část pumpičky do tlamy. Užuž se chystal ubohému psíku předat první mocný záběr vzduchu, když vtom Sendvič zčistajasna ožil a vyplivl násadku z tlamy.

„Co to mělo být?!" rozštěkal se na celé kolo, což bylo pochopitelné, když se jeho část dostala pod hýždě tunového obra.

„Omlouvám se, zvíře," začal démon, jenže Sendvič ho odmítal vyslechnout.

„Mohl jsem tady zahynout!" štěkal. „Mohl jsem tady zaklepat bačkorama! Natáhnout brka! Prostě chcípnout! Proboha, proč se takové věci dějí jen mně?"

„Už zase je tady to slovo," napomenul ho démon, ale Sendvič neposlouchal.

„Takové věci se nedělají bez varování. Nemůžeš prostě na dveře vyvěsit svůj rozvrh? V deset hodin a padesát pět minut se chystám na super skok odnikud, Sendviči, buď tak hodný a schovej se do krytu. Něco takového by mi fakt bodlo." Psík se na chvíli odmlčel, aby nabral dech. Jazyk mu čouhal z tlamy a dosahoval skoro až k jeho tlapkám. „Kde jsi se vlastně coural? Poslední dobou mizíš častěji než kdy dřív. Chováš se divně od té doby... Počkej, že ono to souvisí s tím chlapíkem, jak jste ho jeli navštívit do nemocnice?"

„Felixe do toho netahej."

„Felix! No, jistě. Určitě to je kvůli Felixovi. Co on to vlastně byl... Nech mě hádat... Nebyl on tvůj osobní řidič?"

Surgat nadzvedl překvapeně obočí.

„V jakém podniku si myslíš, že jsem pracoval?"

„Nevím, nebyl jsi taxikář, nebo hasič?"

„Ne!" zvolal ukřivděně. „Byl jsem muž zákona! Policista! A to pěkně dlouhou dobu. Taková jednoduchá informace! Jak to, že si to u všech ohňů pekelných nepamatuješ, zvíře?"

Žádná odpověď. Sendvič trucoval. Nepřišlo mu fér, že on si musí zapsat za uši každou Surgatovu prkotinu, zatímco démon si nemusí pamatovat ani jeho jméno a stačí mu oslovovat ho jako „zvíře".

„Jinak máš naprostou pravdu," pokračoval Surgat. „Něco se opravdu děje. A ano, lhal jsem, když jsem říkal, že to nemá s Felixem nic společného. Pravdou je, že mám v plánu něco velkého. Jen musím počkat, až se ti andělští úředníci prokoušou skrz papírování. Někdy si myslím, že něco takového mohl vymyslet jen někdo, kdo se vyrovná samotnému vládci pekel. Formuláře na všechno. Taková čas konzumující záležitost. Jak ďábelské," uchechtl se.

***

Od Surgatovy návštěvy uplynulo pár dní, které démon z velké části trávil po boku Gréty. Nemohl si nevšimnout, jak strašný vliv na ni měla jeho přítomnost. Neměla chuť k jídlu, prakticky nikam nechodila, byla zesláblejší než obvykle a její zrak? Bez čivavy by už nebyla schopná ujít jediný krok. S každým dnem Surgat cítil, jak je slabší a slabší. Jak dlouho to ještě se mnou vydrží, ptal se sám sebe. Kdy už toho na ni bude moc? Nebylo by nakonec lepší vzdát své čekání a nechat ji se Sendvičem samotnou?