Jeník, příběh démona ✅

40. Vánoční stromeček

„Mně se líbí tenhle," řekla Gréta a ukázala na malou jedličku.

„Něco takového abych hledal mikroskopem," prohodil Surgat kysele.

„Joo? Vážně? No, když jsi takový znalec stromků, Jeníku, tak šup, šup. Vyber nám ten nejlepší vánoční stromeček."

„Nuže dobrá," řekl démon a vydal se na průzkum.

Surgat již nějakou chvíli chodil po placu se stromky a hledal toho nejvhodnějšího kandidáta. Tu pročísl větve jednomu, tam prozkoumal kmen druhého. Pokaždé se mu však něco nelíbilo.

„Chtěl bych tento," přikázal po chvíli prodavači a ukázal mu na vybraný kus.

„Tento? Ale ten ne – " zaváhal prodejce, ale někdo mu skočil do řeči.

„Jeníku, když jsem ti řekla, ať nějaký vybereš," řekla Gréta rozhodně. „Tak jsem tím myslela stromek, který se nám do toho obývacího pokoje vejde!"

„Tak ho o něco zkrátíme, já v tom nevidím problém," bránil se Surgat.

„Aha, tak ty v tom nevidíš problém?" zasmála se Gréta. „A když ti řeknu, že je ten stromek majetkem města a prostě si ho nemůžeme jen tak odnést z náměstí, tak v tom už ten problém uvidíš?"

„Ale když on je tak nádherný," vzdychl démon obdivně.

„To dělají jen ta světýlka a všechny krámy kolem. Uvidíš, že náš borec mu nakonec nakope ten jeho za- , tedy kmen."

„Nevěřím vám, stařešino," pronesl démon skepticky při pohledu na nabízený stromek. „V pekle by se takový kousek považoval za slabý. Prostě odpad, který není dobrý ani na přiložení pod kotlem. Z odpadu nemůže nikdo získat nic pěkného. Nikdy."

„To by asi příznivci recyklace neslyšeli zrovna s nadšením," řekla Gréta jemně. „Zlatíčko, s věkem jsem přišla na to, že nad slabými by se neměla za žádných okolností lámat hůl. Nikdy. S trochou lásky se dají udělat divy."

Sendvič souhlasně zaštěkal, ale Surgat stále neoblomně tvrdil tu svou starou písničku. Nakonec se však i on nechal přemluvit ke koupi onoho „slabého a velice zuboženého kousku, o který by si ani Lucifer neopřel svoje vidle". Jak on ten kus dřeva, kterému měl říkat stromek, nenáviděl. I po návratu domů s ním byl démon stále nespokojený. Mumlal si naštvaně pod vousy a Gréta nabyla dojmu, že má pod střechou nespokojené malé děcko, a ne starého plesnivého démona

„Říkám ti, ono to půjde," snažila se ho uklidnit milými slůvky, ale nezabíralo to.

„Věřte mi, stařešino, na tomto světě neexistuje žádná magie, co z té sešlé větve, kterou tak pyšně nazýváte stromkem, dokáže udělat majestátní maják, jaký jsem viděl na náměstí."

„Když myslíš... Buď můžeš jít nahoru a pokračovat v nadávání, jak je ten stromek příšerný, nebo si můžeš vyhrnout rukávy a pustit se do práce. Rozhodnutí je na tobě."

Hned po těchto slovech zaznělo rozladěné prásknutí dveřmi Surgatova pokoje.

„Jako malý," povzdychla si Gréta a podívala se směrem k čivavě. „Ještě, že v téhle domácnosti mám alespoň jednoho rozumného chlapa, že je to tak, Sendviči?"

Psík souhlasně štěkl a svýma vykulenýma očkama pozoroval Grétu, jak vytahuje z krabice různé roztodivné ozdoby a začíná se zdobením stromečku. Navěsila na něj spoustu řetězů, obrázků a barevných kouliček i světýlek. Jediné, co nechala ležet stranou byla velká bílá hvězda. Celá práce jí trvala asi půl hodiny, ale výsledek nakonec stál za to. V obýváku stál stromeček, jak má být.

„Jeníku!" zavolala na démona. „Pojď se na něco podívat!"

„Jestli se to týká toho zablešeného křoví, tak jsem vám svůj názor už dávno sdělil, stařešino," mumlal, když scházel schody, pod kterými se zarazil. „Tohle...tohle..."

„Ano?"

„Tohle...tohle je to nejhloupější, co jsem kdy viděl. Přeci nemůžete očekávat, že pár skleněných krámů z hlubin vaší půdy dokáže z té ztrouchnivělé trosky udělat nějaký zázrak."

„Když myslíš," vzlykla Gréta, které se nahrnuly slzy do očí. Sklesle se sesunula do křesla. Přeci jen si s tím dala takovou práci.

„Tak počkejte, stařešino, já to tak nemyslel.... To křoví se mi vlastně nějakým záhadným způsobem líbí," pokusil se ji ukonejšit.

„Poznám, kdy lžeš, Jeníku."

„Máte pravdu, stařešino," řekl démon a jeho pohled sklouzl ke stolku. V tu chvíli dostal nápad. „Nelíbil se mi, ale to jen proto, že mu něco chybělo. Ale teď," vzal hvězdu a dal ji na vrchol stromku, „teď je to naprosto perfektní."

„Jistě, teď je to mnohem větší fešák," přitakala Gréta. „A je tu ještě něco, podívej se z větší blízkosti."

Surgat se nahnul ke stromečku a v záplavě barev, skla a papírů našel na háčku pověšenou fotku. Jak jen je to možné, pomyslel si, když spatřil sám sebe. A na fotce nebyl sám. Na stromečku byla zachycena celá jejich domácnost. Byl tam Surgat, na křesle vedle něj seděla Gréta a na jejích nohách ležel Sendvič.

„Kdy jste to? A jak jste to," zarazil se. S fotkami se už několikrát setkal ale nikdy ne s takovouto. Byl na ní s ostatními a vypadal tak šťastně a ... lidsky.

„Ten den jsme se vrátili z mého kurzu. Učili jsme se plést obrace, no, spíš ty jsi se učil plést obrace," zasmála se. „Našla jsem starý foťák, nastavila samospoušť a bylo to. To víš, i babička umí pár nebezpečných technických triků. Tak co? Líbí se ti?"

„Nyní jsem přesvědčen, že lepší strom nemá nikdo na světě i mimo něj," prohlásil Surgat jistě a v tu chvíli svým slovům opravdu věřil.