Jeník, příběh démona ✅

3. Jak to chodí v pekle

Surgat se nechtěl vrátit zpět domů, ale kdo by mu to mohl mít za zlé? Vždyť peklo by se dalo přirovnat k jednomu ohromnému úřadu. S podobnými byrokratickými řetězy se lidé běžně setkávají na zemi, tak nyní alespoň vidíte, kdo za tím nápadem úřadů vlastně stojí. Žádný světec to nebyl.

V pekle existovala určitá hierarchie, kde úplně nejvýše seděl Lucifer, ředitel a správce celého chaosu. Jeho oblíbenci se stali ďáblovými advokáty, manažery. Jejich podřízení, démoni vyšší třídy, měli na starost veškeré cesty na povrch. Lákání duší od světla, mámení a podobné věci. Byli mistry manipulace a mezi lidi se vydávali prakticky každý den. V ty nejfrekventovanější časy i několikrát do hodiny. A pak tu byli démoni nižších tříd, mezi které spadal Surgat, a ti měli jen jeden jediný úkol: papírování. Jejich šance podívat se na povrch byla téměř nulová. Nikdo netouží po tom vyvolat si pekelného podržtašku. Každý bažil po mocném Luciferovi a po princích z pekla, ale nikdo po démonovi, který dokáže maximálně odemknout dveře. Vládce pekel zněl zkrátka lépe než klíčník.

A tak, když se jednoho dne v Surgatově kanceláři rozzářilo rudé světlo (prakticky každé upozornění v pekle mělo barvy rudé nebo červené, jen ty nejdůležitější poplachy ne, ty byly zbarveny šarlatově), bral to za omyl a šel vyměnit žárovku. Stál zrovna na štafličkách a kroutil žárovkou ze strany na stranu, když k němu do kanceláře vstoupil jeden z démonů vyšší třídy a zpražil ho. To nám dává odpověď k jedné z nejstarších hádanek světa aneb kolik démonů je potřeba k vyšroubování žárovky.

„Surgate, kde se flákáš?!" osočil ho. „Už jsi měl být dávno nahoře!"

„Co prosím?" zaváhal a málem spadl ze štafliček. „Co se děje, Valacu?"

„Nějaký blázen tě vyvolal. Už to bude jedna pozemská minuta. Tak dělej. Honem," přikázal.

„Opravdu? Jistě, jistě," rychle slezl ze štaflí a vydal se k výtahu.

„A ještě jedna věc, Surgate."

„Ano?"

„Nezvorej to," řekl Valac přísně. „Udělej vše, jak káže pekelný protokol. Takže všechno špatně, jo? Na dobrý věci jsou ti druzí," namířil prst směrem nahoru.

Surgat přikývl. To je moje šance, zajásal v duchu, na to jsem čekal! Věděl, že svůj čas na povrchu může využít ke zlepšení reputace a zároveň si taky odpočinout od démoní rutiny. Objednávání nových kotlů a placení účtů za teplo nepatřilo k jeho nejmilejším činnostem. Netušil však, jak moc je pobyt na povrchu pro někoho jako je on nebezpečný. Démoni vyšších tříd prošli před svým prvním výletem mezi lidi speciálním tréninkem zvaným „Jak přežít na povrchu a nezbláznit se". Surgat byl však necvičený. Nepřipravený. A pokud si nedá pozor, mohl by se mu jeho výlet na povrch šeredně vymstít.

***

Na Grétin pokyn si přisedl ke stolu a čekal, dokud se nevrátila z kuchyně.

„Můžu ti zaručit, že si pochutnáš, něco tak dobrého ti jistě v žádné jídelně nikdy nenaservírovali."

Surgat se chystal vznést slova nesouhlasu. Uhlí a grilovaní hříšníci patřili k jeho nejmilejším pokrmům. Pochyboval, že by to něco mohlo nahradit. Jakmile však spatřil velikost pečeně, kterou Gréta donesla na stůl, ihned zapomněl na vše nevyřčené a dal se do jídla. Jeho dosavadní „život" byl vlastně jedním velkým peklem. Jeden večer mě nemůže nijak zdomácnit, ne? A až se vrátím zpět, už nebudu tím Surgatem, kterého nikdo nechce vyvolat. Stanu se Surgatem, tím, kdo splnil náročný úkol... A kdoví? Možná se dočkám i nějakého toho pekelného povýšení.