V.

469 18 1
                                    

Stála jsem před letištní halou a stále se neodvážila vlézt dovnitř. Nechtěla jsem tam jít sama a proto jsem radši čekala na Huga. Potřebovala jsem oporu, kterou jsem v tátovi neměla.

,,No konečně," usmála jsem se, když Hugo vystupoval z auta.

,,Bože co tady dělaš? Proč nejsi vevnitř?" Zeptal se.

,,Neměla jsem odvahu," řekla jsem popravdě a on se zasmál.

,,Bože, ty nikdy nezklameš."

,,Drž pusu a pospěš si, nebo tu zmrznu," zamumlala jsem.

,,Ale to není moje chyba."

,,Hugíno a dost," řekla jsem a tím ho asi přesvědčila, protože jsme po chvilce byli venvnitř.

xxx

,,Míňo," zařvala jsem a skončila vyššímu klukovi okolo krku.

,,Ještě mi řekni, že jedeš s náma a budu mít celé mistrovství zkažené," řekl s úsměvem a pevně mě objal.

,,Bohužel," pokrčila jsem rameny.

,,No nějak to přetrpím," zazubil se a pak si mě prohlédl. ,,Vyrostla jsi."

,,To ty taky," zakroutila jsem hlavou a poodstoupila, protože se znovu otevřeli dveře. Do budovy vlezli další dva kluci ke kterým se všichni rozeběhli.

Já si šla k automatu koupit čokoládu a pak jsem se vydala k Hugovi, který mě hned objal okolo ramen.

,,Kluci, toto je Sára, bude nám dělat na mistrovství fyzioterapeutku," usmál se a oba kluci si mě se zájmem prohlíželi, stejně jako já je. ,,Sári, toto je Lukáš Pařík a Nick Malík, naši golmani."

,,Ahoj," pozdravila jsem je nervózně a od toho momentu věděla, že jsem před sebe postavila nelehkou výzvu.

Double troubleKde žijí příběhy. Začni objevovat