XXXVII.

426 20 2
                                    

Sledovala jsem ledovou plochu a přitom koukala na telefon. Štvalo mě, co lidé o Nickovi psali.

Nikdo z nich nevěděli co ty kluci prožívaj a hlavně neviděli, jak do toho ty kluci dávají srdce.

Nenáviděla jsem lidi, tímto se mi začali neskutečně hnusit.

Když to celé skončilo, měla jsem radost.

Nevyhráli jsme, ale nedostali jsme takovou bídu, jakou si všichni mysleli.

Hlavně díky Nickovi, který chytal opravdu dobře a jen jeden gól byl opravdu jeho.

,,Nebylo to zas tak špatný," zamumlala jsem, když jsem viděla Nicka před šatnou.

,,Nech mě prosím bejt Sári," naznal a v očích se mu objevil vztek.

,,Ale no tak, nech toho," snažila jsem se to odlehčit a usmála se.

,,Myslím to smrtelně, vážně. Nechci udělat něco čeho bych litoval."

,,A čeho by jsi měl asi tak litovat? Odvedl jsi tam skvělí výkon. Toto není o jednom člověku, ale o celém týmu," řekla jsem. ,,A je to i o nás. Jsme pár a i když nechceš, budu s tebou a budu tě podporovat."

,,Tak by jsme asi pár být neměli," pronesl do prázdna.

,,To nemyslíš vážně. Nejsi naštvaný na mě, jsi naštvaný z té prohry," začala jsem, ale on mě zastavil.

,,Myslím to vážně, musíme se rozejít," zamumlal a odešel pryč.

Já se rozbrečela. Nechtěla jsem o něj přijít.

,,Sári jsi v pohodě?" Objevil se u mě Hugo a já se mu hned vedrala do náruče.

,,Nick mi dal kopačky," zahuhlala jsem.

,,Po té prohře a tvém povzbuzování se to dalo čekat. Nic si z toho nedělej, určitě to tak nemyslel," snažil se mě uklidnit.

,,V to doufám, protože to byl první kluk, kterého jsem opravdu milovala."

,,Já vím Sári," zamumlal a políbil mě do vlasů.

Double troubleKde žijí příběhy. Začni objevovat