XXXII.

299 15 0
                                    

,,Tak jsem tady," zamumlal Hugo, když vešel ke mně do pokoje.

Neodpověděla jsem mu.

Neměla jsem po tom všem sílu.

Na nic.

Posadil se ke mně na postel a pevně mě objal. Věděl, že toho na mě bylo moc a byl jediný, kdo to poznal i když jsem to skrývala.

,,Proč pláčeš," zeptal se mě a utřel mi slzy, které stékaly po tváři.

,,Už to nedávám Hugo, nedávám. Snažím se být silná, ale už to nejde."

,,Já vím Sári, zkusím mu nějak domluvit, aby tě nechal být," usmál se.

,,Nechci aby jsi se do toho míchal Hugo. Nechci rozvracet tým a už vůbec nechci aby jste se spolu hádali," namítla jsem.

,,Ti kluci jsou jako rodina, ale ty jsi víc, jsi moje nejlepší kamarádka a nechci aby jsi byla na dně, kvůli nějakýmu volovi."

,,Dojdeš prosím pro Nicka?" Zeptala jsem se ho.

,,Co chceš dělat?"

,,Nic, jenom ho teď potřebuji mít u sebe," zašeptala jsem a Hugo se pousmál.

xxx

,,Viděl jsem vás," zašeptal, když jsme spolu leželi v objetí.

,,Co jsi viděl?"

,,Tebe a Pářu, to jak jste se líbali," povzdychl si a snažil se mi podívat do očí. Já to nedokázala. Ranila jsem nejlepšího kluka, kterého jsem kdy mohla mít. ,,Ale vím, že to nebyla tvoje vina. Slyšel jsem vše co jsi mu řekla a děkuji," zamumlal a políbil mě na čelo.

,,Říkala jsem mu, že ty jsi nejlepší," usmála jsem se a pořádně se k němu přitiskla.

,,Budeme si ještě povídat?" Zeptal se.

,,Měl by jsi se vyspat, zítra máté důležitý zápas," usmála jsem se.

,,Budeš mi fandit?"

,,Tobě vždycky," řekla jsem a naposledy ho dlouze políbila.

Double troubleKde žijí příběhy. Začni objevovat